Žádost o poskytnutí informace a obchodní tajemství

Podle § 9 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím platí, že je-li požadovaná informace obchodním tajemstvím, povinný subjekt ji neposkytne. Obchodní tajemství představuje právně kvalifikovanou výjimku z práva na informace a svobodného přístupu k nim. Aplikace ochrany obchodního tajemství vůči konkrétním informacím vyžaduje, aby povinný subjekt v rozhodnutí o (částečném) odmítnutí žádosti náležitě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, jaké informace obsažené v požadovaném (a plně nebo částečně odepřeném) dokumentu považuje za obchodní tajemství a uplatňuje u nich ochranu dle § 9 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. To podle Nejvyššího správního soudu znamená, že povinný subjekt musí v odůvodnění svého rozhodnutí ve vztahu ke každé odepřené informaci objasnit, v čem spatřuje naplnění všech znaků legální definice obchodního tajemství.

Ve věci sp. zn. 9 As 155/2015 správní orgán odůvodnil naplnění jednotlivých zákonných znaků obchodního tajemství dle § 17 obchodního zákoníku pouhým převyprávěním tohoto ustanovení bez jeho konkrétní aplikace na požadované informace. To soud označil za nedostačující, při odmítnutí informace z tohoto důvodu je třeba uvést, v čem konkrétně je spatřováno naplnění znaků obchodního tajemství (tj. např. v čem je u informace potenciální materiální či nemateriální hodnota, jakým způsobem podnikatel jejich utajení zajišťuje apod.) pro každou požadovanou informaci.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde