Právo na přístup k válečnému hrobu

Rada města usnesením rozhodla o dočasném přemístění sochy vojáka Rudé armády, která byla součástí pomníku padlých ve světových válkách. K tomuto přemístění následně došlo a znepokojený občan město zažaloval a požadoval, aby uvedlo památník do původního stavu. Nejvyšší správní soud se ve věci sp. zn. 8 As 276/2022 zabýval otázkou, zda přemístění sochy vojáka z pomníku na místě válečného hrobu může představovat nezákonný zásah ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s., vůči němuž se lze domáhat ochrany u správního soudu.

Jelikož je město vlastníkem pomníku i pozemku, nakládání s pomníkem spadá pod samostatnou působnost obce – nakládání s vlastním majetkem. A jelikož je pomník válečným hrobem ve smyslu zákona č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech, je vlastník podle § 3 odst. 3 zákona povinen umožnit k němu přístup za účelem vzdání úcty. Soud však odmítl, že by z toho vyplývalo veřejné subjektivní právo na nerušený přístup k válečnému hrobu s pomníkem v určité (dřívější) podobě, a konstatoval, že přemístění sochy z pomníku do depozita města a rozhodnutí o tom nepředstavují vrchnostenský postup, vůči němuž by mohla být poskytována ochrana před správními soudy.

Soud dále zvažoval, zda by zde nemohlo existovat alespoň soukromoprávní věcné břemeno – služebnost zaručující přístup k válečnému hrobu, a došel k závěru, že nikoliv. Zejména s ohledem na to, že lze za porušení § 3 odst. 3 zákona o válečných hrobech ukládat vlastníku pokuty, považuje toto omezení vlastnického práva za veřejné užívací právo, které je (na rozdíl od služebnosti) soudně nevynutitelné.

Celý text rozsudku č.j. 8 As 276/2022-59