Podle § 53 silničního zákona mohou chodník až na výjimky užívat pouze chodci. Přitom "chodník" není v žádném právním předpise definován a je tedy nutno vycházet z jeho významu v obecné řeči. Pro určení, zda se v konkrétním případě jedná o chodník, nemůže být proto určující ani údaj o způsobu využití pozemku v katastru nemovitostí (který je nadto právně nezávazný), ani obsah pasportu místních komunikací obce, neboť v něm jsou povinně vedeny pouze jednotlivé místní komunikace, zatímco chodník může být též součástí místní či účelové komunikace nebo samostatnou účelovou komunikací. Rozhodující je tudíž pouze faktický stav na místě.
Pokud tedy např. bude vozovka z kostkové dlažby s vyznačenými parkovacími místy a vedle ní zvýšená plocha olemovaná obrubníkem tvořená odlišnou dlažbou, po níž navíc běžně chodí chodci, pak nelze na zvýšené části parkovat, neboť jde o chodník.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()