Podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je řádnost vyúčtování; povinnost pronajímatele předložit řádné vyúčtování lze vymáhat soudně

Nájemce se žalobou domáhal mj. toho, aby mu bylo pronajímatelem předloženo řádné vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním nebytových prostor, jelikož vyúčtování, které pronajímatel doložil, mělo být v rozporu s nájemní smlouvou a platnými právními předpisy.

Soud prvního stupně žalobu zamítl, neboť dle jeho mínění není v pravomoci soudů zkoumat, zda vyúčtování služeb, která nájemci předložil pronajímatel před zahájením řízení, jsou v souladu se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Soud odvolací soudu prvního stupně vytkl, že dospěl-li k závěru o nedostatku pravomoci soudů k projednání požadavku na předložení řádných vyúčtování služeb, měl řízení v této části zastavit a věc postoupit orgánu, jenž je takovou pravomocí nadán; následně však konstatoval, že ohledně uvedeného požadavku byla žaloba v konečném důsledku zamítnuta správně, neboť žalobní návrh (petit) byl v této části (materiálně) nevykonatelný. Odvolací soud uvedl, že námitka nájemce, že vyúčtování služeb, která mu předložil pronajímatel před zahájením řízení, může být důvodně uplatněna pouze v řízení o žalobě na zaplacení přeplatku na službách, v níž nájemce vyčíslí konkrétní částku, kterou na službách přeplatil a jejíhož vrácení se dotčenou žalobou domáhá.

Nejvyšší soud v posuzovaném případě odkázal na ustálenou soudní praxi, podle níž je podmínkou splatnosti nedoplatku za služby skutečnost, že vyúčtování bylo řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce s ním byl seznámen. Vyúčtování musí obsahovat všechny předepsané náležitosti a musí v něm být uvedena cena provedené služby ve správné výši. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Pronajímatel tak musí předložit nové, správné vyúčtování.

V soudní praxi přitom není žádných pochyb ani o tom, že povinnost poskytovatele vyúčtovat příjemci zálohy na poskytnuté služby představuje soudně vymahatelnou právní povinnost. Současně není-li vyúčtování věcně správné (řádné), nesplnil pronajímatel (poskytovatel služeb) svoji povinnost vyúčtovat nájemci (příjemci služeb) skutečnou výši nákladů a záloh na jednotlivé služby, a proto tato povinnost nadále trvá a žalobu na její uložení pronajímateli logicky vzato nelze zamítnout s odůvodněním, že byla již splněna (zanikla splněním). Nebylo-li totiž vyúčtování služeb provedeno řádně, hledí se na něj (co do jeho účinků), jako by nebylo provedeno vůbec. V řízení o stanovení povinnosti provést vyúčtování služeb poskytovaných s nájmem je soud povinen zkoumat i otázku, zda vyúčtování služeb, s nímž pronajímatel seznámil nájemce před zahájením řízení či v jeho průběhu, bylo řádné (tj. v souladu s nájemní smlouvou a s právními předpisy jej regulujícími).

Nejvyšší soud zdůraznil, že úvaha odvolacího soudu o tom, že námitka věcné nesprávnosti vyúčtování může být uplatněna pouze v řízení o žalobě na zaplacení (konkrétního) přeplatku na službách, je nesprávná.