Odpovědnost vlastníka komunikace za imise

Podle § 27 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích vlastník komunikace neodpovídá za škody vzniklé vlastníkům sousedních nemovitostí v důsledku provozu na místní komunikaci či chodníku, ale odpovídá za škody, které jim vznikly v důsledku stavebního nebo dopravně-technického stavu těchto komunikací.

Domáhá-li se vlastník pozemku proti rušení (imisím) pocházejícím z pozemní komunikace, soud nejprve zjistí, zda jde o rušení přesahující míru přiměřenou poměrům a zda omezuje obvyklé užívání nemovitosti (přičemž limity stanovené v hygienických a jiných veřejnoprávních předpisech jsou pouze pomocným ukazatelem). Dále zjistí, zda toto rušení má alespoň z části původ ve stavebním stavu komunikace nebo v jiných okolnostech přičitatelných jejímu vlastníkovi (zejm. frekvence a kvalita úklidu komunikace). V kladném případě uloží vlastníkovi komunikace, aby se zdržel rušení imisemi, a uvede, jaké závady je třeba odstranit a jaká opatření učinit.

Otázka, zda jde o rušení nad míru přiměřenou poměrům, podle nového občanského zákoníku znamená, jaká je přípustná míra imisí v obdobných lokalitách. Nelze např. argumentovat tím, že určitý stav imisí zde byl při koupi pozemku a tudíž je nový vlastník povinen tento stav (tyto poměry) snášet. V zásadě platí, že buďto hlučnost a prašnost odpovídá podobným místům, kde je stav silnice vyhovující, nebo nikoliv a vlastník sousedního pozemku má možnost domáhat se nápravy podle § 1013 odst. 1 občanského zákoníku, v extrémním případě i podle § 2903 odst. 2.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde