Neoprávněné zachycení podoby na obrazovém záznamu

Věc:

Žalovaná pojišťovna pořídila bez vědomí žalobce obrazové záznamy jeho osoby, které následně předložila okresnímu soudu jako důkaz v jiném případu. Žalobce se domáhal omluvy v konkrétním znění a zaplacení částky 100 000 Kč jako nemajetkové újmy.

Rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu

Soud prvního stupně žalobu zamítl a odvolací soud jeho rozsudek potvrdil, neboť žalovaná nahrávku sama nešířila, pouze ji nabídla jako důkaz k možnému provedení před okresním soudem. Ze soudního spisu pak vyplynulo, že k rozhodnutí, které bylo nepříznivé pro žalobce, nedošlo na základě provedení nahrávky jako důkazu, ale na základě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví. Z toho vyplývá, že pořízení videozáznamu bez souhlasu žalobce a jeho použití při soudním řízení nezpůsobilo žalobci újmu na jeho osobnostních právech. Odvolací soud rozsudek potvrdil.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR

Předchozí rozsudky se zrušují a vrací se soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť je nelze považovat za správné.

Obsah práva na podobu, které vzniká již narozením každé fyzické osoby, byl a je vnímán jako užívací a dispoziční právo subjektu ve vztahu k zachycení podoby - tj. v pozitivním smyslu oprávnění subjektu zachytit svou podobu, jakož i udělovat jiným svolení k jejímu zachycení, zatímco ve smyslu negativním jde o právo bránit se proti neoprávněnému zachycení podoby, právě tak jako proti jejímu neoprávněnému rozšiřování ze strany jiného subjektu - k tomu, aby bylo možno podobu člověka zachytit, je nezbytné jeho svolení.

Zdroj: AK Ondřejová

Celý text judikátu si můžete přečíst zde