Odpovědnost za videa na platformě

Dne 19. července 2022 uložil italský úřad pro dohled nad komunikacemi (AGCOM) společnosti Google Ireland Ltd pokutu ve výši 750 000 eur a nařídil jí odstranit z platformy YouTube několik videí propagujících on-line ziskové hry v rozporu s italskou právní úpravou.

Tato videa zveřejnil tvůrce obsahu, který se společností Google uzavřel smlouvu o obchodním partnerství upravující zejména rozdělení výnosů z reklamy zobrazované před každým videem. Této smlouvě předcházela kontrola obsahu videí, tematického zaměření kanálu, nejsledovanějších nebo nejnovějších videí, jakož i souvisejících metadat.

Společnost Google podala proti tomuto rozhodnutí žalobu k italskému správnímu soudu, přičemž se dovolávala unijního práva použitelného na elektronický obchod[1], a konkrétně režimu zproštění odpovědnosti, který se vztahuje na poskytovatele hostingových služeb v souvislosti s obsahem zveřejněným třetími osobami[2]. Úřad AGCOM se domníval, že tento režim se v projednávané věci nepoužije, neboť ziskové hry jsou z působnosti unijní právní úpravy elektronického obchodu vyloučeny.

Conseil d’État (Státní rada, Itálie), které byl spor předložen, se rozhodla předložit Soudnímu dvoru předběžné otázky.

Soudní dvůr ve svém rozsudku nejprve připomněl, že unijní právo vylučuje ziskové hry z oblasti harmonizace v rámci elektronického obchodu, jakož i veškeré činnosti, které jsou s nimi spojeny, a to z důvodu hlubokých morálních, náboženských a kulturních rozdílů, které v této otázce mezi členskými státy existují.

Činnost spočívající v on-line hostingu však není neodmyslitelně spjata se ziskovými hrami, neboť zahrnuje neutrální ukládání obsahu poskytovaného uživatelem bez jakéhokoli záměru propagace.

V důsledku toho hosting reklamního obsahu týkajícího se on-line ziskových her nespadá pod vyloučení stanovené unijním právem, nýbrž se na něj vztahuje unijní právní úprava elektronického obchodu.

Dále aby se provozovatel mohl dovolávat zproštění odpovědnosti za obsah zveřejněný na platformě, musel by jednat jako „poskytovatel zprostředkovatelských služeb“, tj. vykonávat čistě technickou, automatizovanou a pasivní činnost, která vylučuje jakoukoli znalost nebo kontrolu přenášených nebo ukládaných informací.

To neplatí v případě, kdy provozovatel za účelem uzavření smlouvy o obchodním partnerství kontroluje hlavní téma video kanálu, nejsledovanější či nejnovější videa na tomto kanálu, jakož i související metadata[3]. Provozovatel tak získává konkrétní povědomí o podstatném obsahu souboru videí, a nemůže se tedy považovat za poskytovatele zprostředkovatelských služeb.

Vnitrostátnímu soudu přísluší ověřit, zda v souvislosti se smlouvou o obchodním partnerství uzavřenou se společností Google mohla tato společnost rozumně nevědět, že hlavním tématem dotčeného kanálu platformy YouTube jsou ziskové a hazardní hry a že obsahuje videa, která tyto hry propagují.

---

Převzato z tiskové zprávy Evropského soudního dvora

Celý text rozsudku ve věci C-421/24

[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“).

[2] Článek 14 směrnice 2000/31, který stanoví zproštění poskytovatele hostingových služeb odpovědnosti, pokud tento poskytovatel nebyl obeznámen s protiprávní povahou hostovaného obsahu nebo, jakmile se o tomto dozvěděl, jednal s cílem odstranit tento obsah nebo k němu znemožnit přístup.

[3] Zproštění odpovědnosti se nelze dovolávat ani v případě, že provozovatel není obeznámen s obsahem platformy v důsledku jeho automatického zpracování. Provozovatel totiž předem prostřednictvím algoritmu určil podmínky šíření (způsob, pořadí atd.), a tím vykonává nad tímto obsahem kontrolu.