Daňové dopady grantu Erasmus+

Částka vyplacená studentovi v rámci grantu Erasmus+ nesmí být zohledněna při výpočtu daně z příjmů rodiče, který jej vyživuje

Chorvatský student obdržel podporu na vzdělávací mobilitu v rámci programu Erasmus+ na studijní pobyt na univerzitě ve Finsku. Chorvatská daňová správa informovala jeho matku, že na zvýšení základního osobního odpočtu na vyživované dítě, který vždy pobírala, nemá v daném roce nárok. Maximální částky stanovené chorvatskými právními předpisy byly totiž překročeny tím, že její dítě obdrželo podporu na mobilitu v rámci programu Erasmus+.

Chorvatský ústavní soud, kterému byl spor předložen, si kladl otázku, zda je dotčená vnitrostátní daňová právní úprava slučitelná s unijním právem. Soudní dvůr odpověděl záporně.

Nejprve uvedl, že pokud se členský stát účastní programu Erasmus+, musí dbát na to, aby podmínky pro poskytování a zdanění stipendií na podporu mobility příjemců tohoto programu nevytvářely neodůvodněné omezení práva svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států.

V projednávaném případě nebyla v rozhodné době podpora na mobilitu jako taková předmětem daně v Chorvatsku. Byla však zohledňována pro účely výpočtu daně z příjmů matky, což ji znevýhodňovalo.

Zohlednění podpory na mobilitu, kterou vyživované dítě čerpalo, pro účely určení výše základního odpočtu, na který má rodič-daňový poplatník nárok za toto dítě, které má za následek ztrátu nároku na zvýšení tohoto odpočtu v rámci výpočtu daně z příjmů, představuje omezení práva volného pohybu a pobytu.

Soudní dvůr měl za to, že za takových okolností, zejména s ohledem na hospodářské vazby mezi dítětem a jeho rodičem, může účinky tohoto omezení namítat nejen vyživované dítě, které využilo svobody pohybu, ale i jeho rodič-daňový poplatník, který je přímo znevýhodněn účinky tohoto omezení.

Soudní dvůr konečně připomněl, že omezení práva na volný pohyb a pobyt může být s ohledem na unijní právo odůvodněno pouze tehdy, když se zakládá na objektivních hlediscích obecného zájmu, která jsou nezávislá na státní příslušnosti dotyčných osob. Musí být navíc přiměřené cíli legitimně sledovanému vnitrostátním právem. Zejména musí být způsobilé zajistit uskutečnění tohoto cíle. Pokud jde konkrétně o dodržení zásady proporcionality, Soudní dvůr uvedl, že finanční podpora v rámci programu Erasmus+ má přispívat k pokrytí dodatečných nákladů, které by nevznikly, kdyby k této mobilitě nedošlo. Proto nesnižuje výdaje rodičů-daňových poplatníků v rámci jejich povinnosti vyživovat nezaopatřené děti ani nezvyšuje daňovou schopnost těchto rodičů. Daňové zacházení s těmito podporami může vést k vyššímu daňovému zatížení těchto rodičů-daňových poplatníků, aniž by jim byly navýšeny prostředky, které mají k dispozici, aby mu čelili. Z toho důvodu měl Soudní dvůr za to, že dotčená vnitrostátní právní úprava může mít dokonce opačné účinky.

Převzato z tiskové zprávy Evropského soudního dvora

Celý text rozsudku ve věci C-277/23