Kavárenský seminář: Soudcokracie a judicializace politiky, mýtus nebo fakt?

Díky těmto otázkám jsme se 21.10.2014 sešli na jednom z kavárenských seminářů, pořádaných spolkem Common Law Society, s doc. JUDr. Janem Kyselou, Ph.D., jenž toto a mnoho dalších témat rozebral ve své nové knize Ústava mezi právem a politikou.

Kniha se velmi originálně a hluboce zaobírá velikou škálou témat, jež se týkají ústavněprávní problematiky. Dá se v ní najít mnoho o státní suverenitě, o dělbě moci či o lidu jako o politickém aktérovi. Po jejím přečtení bych nejraději uspořádal celou řadu kavárenských seminářů, jež snad už nemusím nijak detailně představovat, na více různých témat, ale my si museli vybrat jen jedno, a tím bylo Mezi judicializací a soudcokracií.

U kavárenských seminářů bývá zvykem, že se konají v příjemném prostředí kavárny U Chlupatýho ducha a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Největším problémem a zároveň jistě i potěšující skutečností tentokrát bylo, že se do rezervovaného prostoru, který je uzpůsoben při dobré vůli pro 35 lidí, vměstnalo kolem 70 účastníků a celá akce dostala naprosto jiný rozměr – na jedné straně strach z možného předávkování oxidem uhličitým, na straně druhé blažený pocit, našeptávající, že se vše povedlo a i vybraný host určitě bude nadšený, že si ho přišlo poslechnout tolik lidí.

Pan Kysela celou svou přednášku, trvající přibližně jednu hodinu, postavil podobně, jak to předváděl ve své knize. Dané téma probíral velmi detailně a snažil se svým posluchačům předat co možná nejkomplexnější představu o tom, co judicializace politiky a soudcokracie vlastně znamenají a čím se podle odborníků vyznačují. Po celou dobu své přednášky vyzdvihoval autory, kteří se k danému tématu někdy vyjádřili a podrobně rozpracovali teorii, která ho buď co nejlépe vystihuje, anebo jej nejlépe řeší.

Zmínil například Carla Schmitta, který zastával názor, že ústavnost by v žádném případě neměly chránit soudy, ale sám Říšský prezident; Hirschla, který celý pojem juristocracy vymyslel, a mnoho dalších. Samozřejmě je nutné říci, že největším problémem v této věci je fakt, že se těžko hledá těžiště celého problému, které by alespoň minimálně napomáhalo k jeho řešení. Mluvili jsme o tom, že jedním ze základních problémů je to, jak by se měl soudce chovat a jakou pozici by měl zastávat. Měl by fungovat jako čistě mechanický robot, který pouze zpracovává a vykládá paragrafy? Nebo by měl být kreativní a snažit se každé kauze vdechnout unikátnost?

Dále pan docent Kysela mluvil například o tom, že celá judicializace politiky má 3 fáze:

1. vznik správního soudnictví;
2. přezkum činnosti zákonodárců a
3. vstupování soudů do megapolitiky, což je problémem zejména na úrovni Evropské Unie.

V druhé částí kavárenského semináře se pokládaly dotazy, které jsou pro typickou povahu těchto akcí leckdy možná důležitější než přednáška samotná. Cítím povinnost zmínit, že pan docent to tentokrát neměl se svými posluchači vůbec jednoduché, na čemž mělo svou zásluhu jistě i vybrané téma. Celá problematika je totiž věcí nevyřešenou a v mnoha rovinách stojí jen na osobním přesvědčení. I z toho důvodu považuji celou akci za úspěšnou, ale jako její subjektivně zaujatý pořadatel doufám, že se líbila i ostatním.