Rozhovor: Jan Lata - Součástí veřejného zájmu někdy může být i projevení milosrdenství

V dubnu proběhne další ročník odborného právního kongresu Právní prostor 2018, na kterém budete přednášet. Na co se mohou účastníci v rámci Vaší přednášky těšit?

Téma příspěvku zní role státního zastupitelství v právním státu. Nakolik mi to časový rámec dovolí, bych chtěl popsat význam veřejné žaloby, její ústavní i zákonné zakotvení a vysvětlit, proč je řádně fungující státní zastupitelství nezbytnou složkou právního státu.

Jaká je klasická náplň práce státního zástupce? Mohl byste nám přiblížit Váš běžný pracovní den?

Působím na Nejvyšším státním zastupitelství, takže můj běžný pracovní den je poněkud odlišný od kolegů v první linii. Na okrese skáčete od jednoho k druhému: zpracováváte spisy, konzultujete věci s policií, intervenujete u soudu, do toho vám přijde informace o zadržení pachatele a musíte napsat návrh na jeho vzetí do vazby atd. Prostě takový život v poklusu. Moje práce je více kancelářská, ale zato se musím účastnit nejrůznějších jednání, porad, seminářů apod.

Kromě práv jste vystudoval také teologii. Jaký může mít přínos právě v oblasti trestního práva, kde morálka a určité základní etické, morální a společenské zásady a hodnoty hrají tak zásadní roli?

Nedomnívám se, že by ze mě studie teologie dělala experta na etiku a morálku. Vystudoval jsem ji zejména proto, že právo vnímám jako důležité ale přece jen řemeslo, zatímco mé intelektuální a duchovní zájmy míří poněkud jiným směrem.

Vnímám jako výhodu své profese, že státní zástupce je vázán toliko prosazováním veřejného zájmu, a nikoliv jak je tomu (zcela pochopitelně) u obhájce toliko zájmem klienta. Současně si ale myslím, že velká část pachatelů trestné činnosti pochází z velmi špatných poměrů, resp. že trestnou činnost spáchala za tíživých okolností a že tyto skutečnosti by měli státní zástupci zohledňovat. Součástí veřejného zájmu někdy může být i projevení milosrdenství.

Jaké jsou Vaše zkušenosti z praxe s institutem dohody o vině a trestu? Je tento institut často využíván?

Využíván je méně než by mohl být. Pro státního zástupce je mnohdy časově jednoduší podat návrh na potrestání (tedy zjednodušenou obžalobu) a očekávat vydání trestního příkazu. Jisté odformalizování (např. zakotvení možnosti upustit od veřejného zasedání) by mohlo přispět k nárůstu využívání dohod. Je však nutno vidět, že k dohodě je nutno dvou, resp. tří osob (státního zástupce, obviněného a obhájce). Dokud bude panovat přesvědčení, že vedení války do poslední kapky krve a koruny je pro dobro klienta, nelze přílišnou změnu očekávat.

Je institut dohody o vině a trestu účinným nástrojem například ke snížení nákladů trestního řízení?

Jisté úspory tento institut přináší, ale nejde o nic zásadního. Změnu by mohlo přinést zakotvení možnosti jeho použití i v případě zvlášť závažných zločinů. Zde se však může dostat do rozporu s přirozeným chápáním spravedlnosti u široké veřejnosti (ala „s vrahem se přece nelze domlouvat o trestu…“).

V přípravné fází trestního řízení státní zástupce úzce spolupracuje s policejními orgány. Právě v tomto stádiu je spolupráce klíčovým prvkem, který predeterminuje úspěšnost přípravného řízení. Jak v praxi tato spolupráce probíhá? Je komunikace mezi těmito orgány efektivní? Jsou situace, kdy dochází mezi stranami k nějakým „rozkolům“?

K rozkolům samozřejmě docházet může, finální slovo však má státní zástupce. Lze shrnout, že čím je komunikace užší, tím je vyšší šance na kvalitní zpracování celé věci. Státní zástupce ale samozřejmě nemůže vést policistu za ruku, ten má procesní samostatnost. Působí u nás řada kvalitních policistů, ale reorganizace policejních útvarů a časté odchody spolupráci s policejními orgány komplikují. Práce policie je zpravidla perfektní v případě obecné kriminality, u hospodářských trestných činů je to však poněkud náročnější.

Jaký význam má pojem dominus litis?

Doslova je to pán řízení, míněno přípravného řízení, kterým je právě státní zástupce. Ústavní soud v usnesení II. ÚS 573/05 zdůraznil, že „je to právě státní zástupce, kdo je v průběhu vyšetřování dominus litis, který udává směr řízení a jeho taktiku, neboť je to v prvé řadě on, kdo je v průběhu vyšetřování odpovědný za naplňování zájmů státu na vedení trestního řízení a na jeho efektivitě, a kdo pak zájmy státu zastupuje v řízení před soudem“. Podáním obžaloby (pokud nerozhodne o jiném skočení přípravného řízení) pak státní zástupce tuto svoji pozici vrcholně realizuje a současně pozbývá a stává se stranou v řízení před soudem. Tuto dvojohniskovost pozice státního zástupce, který je dominantní osobou v přípravném řízení a následně stranou v řízení před soudem, pokládám za velmi přínosnou, současně však náročnou součást naší profese.