Komentář: Potenciální (úmyslné) rozšíření viru ebola
Na konci října zveřejnilo Ministerstvo vnitra informaci, že policie šetří vydírání státu. Pachatelé hrozili rozšiřováním viru ebola na veřejných místech. Jaké trestněprávní konsekvence by mělo naplnění těchto výhružek?
Orgány činné v trestním řízení kvalifikují jednání pachatelů jako vydírání podle § 175 trestního zákoníku. Při přečtení článku jsem se ale zamyslel nad trestněprávní odpovědností v případě, že by pachatelé svou hrozbu realizovali a ebolu skutečně v České republice rozšířili.
V takovém případě by přicházela kvalifikace takového jednání jako šíření nakažlivé nemoci podle § 152 trestního zákoníku. Vzhledem k tomu, že ebola je typem hemorhagické horečky, je uvedena v nařízení vlády č. 453/2009 Sb., které stanoví výčet nakažlivých nemocí ve smyslu § 154 trestního zákoníku.
Zajímavé je zamyslet se v souvislosti s epidemií eboly též nad myšlenkou, jak by měly postupovat osoby, které se vystavují zvýšenému riziku nákazy této choroby z pohledu trestního práva, respektive zda i tyto osoby se za určitých okolností mohou dopustit v souvislosti s epidemií eboly nějaké trestné činnosti. Typicky půjde o osoby pracující v místě nákazy, tedy v afrických zemích, kde je ebola rozšířená, např. pracovníci Medicins sans frontiére (lékaři bez hranic). Jsem toho názoru, že u těchto osob přichází v úvahu trestní odpovědnost za trestný čin šíření nakažlivé nemoci z nedbalosti podle § 153 trestního zákoníku. Spáchání tohoto trestného činu by se uvedené osoby mohly dopustit v případě, že z nedbalosti způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí. K tomu by dle mého názoru postačovalo, pokud by si byly např. vědomy, že přišly v zahraničí do styku s osobami nakaženými touto nemocí a přitom neučinily potřebná opatření k tomu, aby nakažlivou nemoc nešířily dále například tím, že by se bez jakéhokoliv varování úřadů vrátily zpět do České republiky.
Další články
Právo a geografie
Ten, kdo mě zná, tak ví, že mé příspěvky se obvykle pohybují na pomezí práva, politiky, dějin, a tentokrát také zeměpisu.
Nová pravidla pro ochranu obchodního tajemství od roku 2027
V srpnu roku 2026 Vláda ČR projednala a schválila návrh nových pravidel pro ochranu obchodního tajemství, která by měla začít platit od začátku roku 2027. Cílem novelizace úpravy je, aby se podniky mohly účinněji bránit proti neoprávněnému nakládání s jejich know how, technologickými postupy, recepturami, výrobními metodami a dalšími cennými poznatky.
Uzavřená normativní smyčka: Riziko algoritmické kontaminace judikatury a správní praxe
Představme si, že systém umělé inteligence při právní rešerši chybně vyloží skutečný rozsudek. Úředník nebo soudce převezme přesvědčivě formulovaný závěr do odůvodnění. Rozhodnutí se následně objeví v právní databázi a další systém toto rozhodnutí za několik měsíců nalezne jako autoritativní zdroj. Původní chyba se nevrací jako odpověď stroje, ale jako součást skutečného rozhodnutí veřejné moci.
Koncentrace řízení a možnosti jejího prolomení
Koncentrace řízení představuje stěžejní institut sporného civilního procesu, jehož význam má spočívat především v zajištění rychlosti a hospodárnosti soudního řízení, v praxi často vyvolává otázky týkající se jejího rozsahu, podmínek nastoupení a možností jejího prolomení.
Privatizace Mostecké uhelné optikou práva: hranice aplikace obchodního zákoníku
Privatizace Mostecké uhelné společnosti patří k nejdiskutovanějším transformačním procesům 90. let. Ve veřejném i odborném prostoru se opakovaně objevují snahy hodnotit jednotlivé kroky tohoto procesu prizmatem obecného obchodního práva, případně dokonce optikou pozdější právní úpravy. Takový přístup však naráží na zásadní limit: přehlíží právní režim, v němž privatizace probíhala, a tím i povahu samotného procesu.
