Regulace cen pohonných hmot podruhé

Regulace cen pohonných hmot v České republice započatá v průběhu dubna tohoto roku i nadále trvá. Na základě jakého právního podkladu byla realizována do poloviny května, to jsem popsal ve svém předchozím příspěvku. S nabytím účinnosti zákona č. 63/2026 Sb. ke dni 13. 5. 2026 ovšem doznal tento právní podklad změn. Podrobnější popis toho, co to znamená, bych rád podal tentokrát.

Dosavadní východiska regulace

Do zmíněné poloviny května, jak je v uvedeném příspěvku podrobně popsáno, se cenová regulace opírala výhradně o právní úpravu obecné pravomoci Ministerstva financí k regulaci cen u veškerého zboží, s výjimkou regulace cen zboží, k jehož regulaci je příslušný jiný cenový orgán, jež plyne z § 18b zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „zákon o cenách“). Jako regulátor tedy vystupovalo Ministerstvo financí, jež za základní zákonné východisko pro vydání svého cenového výměru č. 1/2026 ze dne 2. 4. 2026, kterým se reguluje cena benzínu a nafty (PHM) (č. j. MF-18078/2026/2601-2), označilo to predikované v § 3 odst. 2 písm. b/ zákona o cenách, dle kterého cenové orgány příslušné k regulaci cen podle tohoto zákona mohou regulovat ceny také, vyžaduje-li to mimořádná tržní situace. Cenovým výměrem nestanovilo jedinou fixní částku maximální ceny každé regulované komodity po celé regulované období, ale vzorec pro určení maximální ceny daného druhu pohonné hmoty na litr pro následující den. Pro podrobnosti odkazuji na svůj dřívější a výše již zmíněný příspěvek.

Zákon o regulaci cen pohonných hmot vládou

Dne 13. 5. 2026 ovšem účinnosti nabyl zákon č. 63/2026 Sb., o regulaci cen pohonných hmot vládou a o změně zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „zákon o regulaci cen pohonných hmot vládou“ či „zákon č. 63/2026 Sb.“). Novým způsobem upravil působnost vlády jako cenového orgánu pro regulaci cen pohonných hmot pro tuzemský trh, nastane-li mimořádná tržní situace na trhu s pohonnými hmotami nebo vyžadují-li to důsledky této mimořádné tržní situace (pohonnou hmotou přitom rozumí pohonnou hmotu tak, jak je definována v zákoně č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách).

Jak již bylo nastíněno, do okamžiku jeho účinnosti mohl cenu pohonných hmot regulovat pouze příslušný cenový orgán podle zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, a to za v § 3 odst. 2 zákona o cenách vymezených podmínek. Zde jsou zmiňovány situace, kdy je trh ohrožen účinky omezení hospodářské soutěže, vyžaduje-li to mimořádná tržní situace, vyžadují-li to předpisy Evropské unie nebo vyžaduje-li to veřejný zájem spočívající v udržení vyváženého postavení prodávajícího a kupujícího u zboží zcela nebo zčásti dotovaného z prostředků státního rozpočtu nebo z jiných veřejných rozpočtů.

V souvislosti s aktuální situací na světových trzích s pohonnými hmotami však český zákonodárce, jak sám uvádí, dospěl k závěru, že právní úprava v dosavadní podobě, byť zohledňuje případy, kdy cenovou regulaci mimořádná tržní situace aktuálně vyžaduje, neposkytovala adekvátní legislativní podklad pro řešení situace, kdy mimořádná tržní situace na trzích s pohonnými hmotami sice již pominula, avšak její důsledky přetrvávají a cenovou regulaci stále vyžadují. Z jeho pohledu má jít například o situace, kdy by byly uměle udržovány vyšší ceny pohonných hmot pro spotřebitele i poté, kdy objektivní důvody pro zachování vysoké cenové hladiny pominuly.

Přijal tedy zcela novou právní úpravu představovanou zákonem č. 63/2026 Sb., o regulaci cen pohonných hmot vládou, prostřednictvím které přisuzuje příslušné cenově regulační pravomoci Vládě České republiky. Ta má mít možnost prostřednictvím svých na základě tohoto zákona vydaných nařízení regulovat ceny pohonných hmot, přičemž příslušné mechanismy výpočtu cenové regulace a další podrobnosti mají být předmětem těchto navazujících nařízení vlády, respektive cenových výměrů formou nařízení vlády vydaných. To má odpovídat řešení přijatému již dříve u elektřiny a plynu. Zákonodárce se opřel o své přesvědčení, že pokud by vláda takovým odpovídajícím nástrojem nedisponovala, nemohla by efektivně na vzniklou tržní situaci reagovat a docházelo by ke zbytečnému zdržení v důsledku toho, že by opatření připravené a koordinované na úrovni vlády bylo úkolem ukládáno k provedení Ministerstvu financí.

Je zřejmé, že tímto krokem zákonodárce reagoval na důsledky stále ještě aktuální situace na Blízkém východě v okolí Hormuzského průlivu, jež má negativní dopad na dostupnost ropy a ropných produktů na světových trzích a objektivně zvyšuje jejich cenu. V důvodové zprávě popisuje, že nelze vyloučit výskyt takových mimořádných tržních situací ani v budoucnu. Naopak je předpokládá a uvádí, že tržní cena závislá na vývoji ceny ropy je v důsledku globálního světového dění velmi volatilní, přičemž nárůst cen ropy promítající se do ceny pohonných hmot může přímo ohrozit fungování domácností závislých na osobní dopravě a nepřímo všechny domácnosti, a to promítnutím do ceny veškerého zboží. Jak dále uvedl, nepovažoval za dostatečné ani vhodné řešit uvedené stávajícími instituty státní sociální podpory, v jejichž rámci by stát mohl pomoci pouze nejvíce sociálně zranitelným skupinám osob, avšak nikoliv už dalším sektorům ekonomiky. Těm, z jeho pohledu, může být nápomocná cílená regulace cen zohledňující vývoj na světových trzích, která však ponechá přiměřený prostor pro volný trh s pohonnými hmotami, a kombinující různá opatření přesahující působnost jediného resortu. Proto se rozhodl předmětnou cenově regulační pravomoc koncentrovat u vlády, jež je nadresortní.

Jak také zmiňuje důvodová zpráva, cenové výměry ve formě nařízení vlády, jež jsou na základě zákona č. 63/2026 Sb., o regulaci cen pohonných hmot vládou vydávány, nebude možné ve správním soudnictví přezkoumávat. Dostatečné právo na soudní ochranu má, dle zákonodárce, zůstat zachováno, neboť Ústavní soud může nařízení vlády přezkoumávat v abstraktním přezkumu z podnětu mj. poslanců, senátorů, veřejného ochránce práv či zastupitelstva kraje, nebo v souvislosti s řízením o konkrétní ústavní stížnosti. Současně má každý soud možnost v individuálním případě nařízení vlády neaplikovat, dojde-li k závěru, že je v rozporu se zákonem, k čemuž by mohlo dojít zejména v řízení o žalobě proti rozhodnutí, kterým byla uložena sankce za nedodržení cenové regulace. Přesto si nelze nevšimnout, že k jistému oslabení procesní pozice subjektu regulací dotčeného zde dochází.

Cenové výměry vydávané formou nařízení vlády

Prvním z nařízení vlády vydaných na základě ustanovení zákona o cenách ve znění nového zákona č. 63/2026 Sb. bylo nařízení vlády č. 65/2026 Sb., kterým se vydává cenový výměr regulující ceny některých pohonných hmot pro období od 20. května 2026 do 31. května 2026. Vymezilo cenový výměr, jímž byla pro uvedené období regulována cena v nařízení přesně specifikovaných pohonných hmot, a sice benzinu a nafty.

Od 1. 6. 2026 je pak, prozatím do konce června, účinné nařízení vlády č. 79/2026 Sb., kterým se vydává cenový výměr regulující ceny některých pohonných hmot pro období od 1. června 2026 do 30. června 2026. Důvodová zpráva k tomuto nařízení uvádí, že vláda považuje podmínky pro vydání takového cenového výměru za i nadále naplněné, neboť mimořádná tržní situace stále trvá a (ke dni vydání tohoto nařízení) nedošlo ke změně, která by ukončení cenové regulace odůvodňovala. Deklarovala snahu o kontinuitu cenové regulace zahájené již začátkem dubna tohoto roku.

Každodenní sdělení Ministerstva financí

Nařízení samotná, respektive cenové výměry jejich formou vydávané, konkrétní (pevnou) výši maximálních cen (tzv. cenové stropy) nevymezují, upravují algoritmus jejich výpočtu.  Na základě těchto cenových výměrů pak Ministerstvo financí každý pracovní den ve 14 hodin pravidelně v Cenovém věstníku publikuje sdělení o vyhlášení maximálních cen pohonných hmot na následující den či (následuje-li víkend, tři) dny. V těchto sděleních Ministerstvo financí toliko deklaruje konkrétní numerické hodnoty maximálních cen vypočtené na základě algoritmů, jež definuje právě cenový výměr vydaný aktuálně účinným nařízením vlády.

Co vše uvedené v praxi znamená?

Zákon č. 63/2026 Sb., o regulaci cen pohonných hmot vládou samozřejmě sám a přímo nestanovil maximální cenu benzinu nebo nafty, nýbrž svěřil vládě výslovně působnost cenového orgánu pro regulaci cen pohonných hmot pro tuzemský trh, a to v situacích, nastane-li mimořádná tržní situace nebo vyžadují-li to její důsledky. Oproti dosavadní právní úpravě založené primárně na působnosti Ministerstva financí v intencích zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, které (i nadále) může vydávat cenové výměry formou opatření obecné povahy, vládu staví do pozice samostatného cenového orgánu tam, kde to nový (zvláštní) zákon stanoví, přičemž cenový výměr může být vydán, vedle formy opatření obecné povahy v případě cenového výměru vydaného dle zákona o cenách Ministerstvem financí, také formu nařízení vlády, je-li cenovým orgánem právě vláda realizující svou působnost na základě nového zákona o regulaci cen pohonných hmot vládou (který v tomto smyslu novelizoval zákon o cenách, jenž je tak stále formálním i materiálním podkladem pro vydávání cenových výměrů, a to i těch vydaných vládou formou nařízení vlády).

Cenové výměry vlády se tak aktuálně nevyhlašují jako opatření obecné povahy, nýbrž jako nařízení vlády ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv. To stanoví § 3 odst. 3 zákona o cenách ve znění po novele provedené zákonem č. 63/2026 Sb. účinné od 13. 5. 2026. Vyžaduje-li to veřejný zájem, může vláda stanovit počátek účinnosti svého cenového výměru už dnem následujícím po dni jeho vyhlášení (od 13. 5. 2026 nový odstavec 6 paragrafu 10 zákona o cenách ve znění po novele provedené zákonem č. 63/2026 Sb.), což má umožnit okamžitou reakci na náhlé změny cen, které mohou reálně nastávat ve velmi krátké době a mít turbulentní povahu.

Samotný mechanismus regulace je založen na maximální ceně za litr pohonné hmoty. Tato maximální cena není stanovena jedinou fixní částkou pro celé regulované období, ale vypočítává se dynamicky pro každý následující den. V případě, že následuje víkend, vypočítává se pro tři následující dny, víkendové a následující pondělí; obdobná by byla situace v případě, následoval-li by státní svátek. V tomto ohledu lze shrnout, že pokud následující den není dnem pracovním, použije se, respektive je stanovena stejná maximální cena také pro všechny další dny až do nejbližšího následujícího pracovního dne (včetně něj).

Pro provozovatele čerpacích stanic je praktický dopad zřejmý: v regulovaném období nesmějí regulované druhy pohonných hmot prodávat za cenu vyšší, než je v Cenovém věstníku zveřejněná cena maximální (vypočtená Ministerstvem financí pro každý den na základě algoritmu stanoveného cenovým výměrem vydaným v intencích zákona o cenách). Pod touto hranicí cenová soutěž zůstává zachována a může probíhat, nejde tak o stanovení jednotné ceny pro všechny prodávající. Nelze nevnímat, vzhledem k možnosti uvedení příslušného nařízení vlády obsahujícího cenový výměr v účinnost už následující den po jeho vydání, jak může být daná situace pro provozovatele čerpacích stanic náročná. Ti musejí denní cenové limity sledovat, přenastavovat své informační systémy či zapojit své interní kontrolní mechanismy, jakékoliv jejich pochybení v aplikaci zveřejněné maximální ceny pro ně může mít nepříznivé (a to sankční) důsledky. Druhou stránkou věci je ekonomické hledisko, navíc projevy a důsledky cenové regulace nemusejí na veškeré dotčené subjekty dopadat se stejnou intenzitou; rozsahem velké subjekty s účinnější vyjednávací silou, efektivnější logistikou a větším obratem mohou cenové stropy absorbovat lépe než malé čerpací stanice s vyššími jednotkovými náklady situované například v méně frekventovaných lokalitách. Cenová regulace se může zároveň projevit v tendenci tržních cen koncentrovat se těsně pod maximálním stanoveným limitem, čímž se z cenového stropu prakticky může stát reálně uplatňovaná tržní cena. To by bylo v rozporu s ideou, že soutěž pod maximální cenou zůstává zachována, a mohlo by to ve svém důsledku znamenat pro spotřebitele ceny paradoxně vyšší než předpokládané v situaci, kdy by nebyly cenové stropy uplatňovány.

Na uvedené pak navazuje možnost přezkumu, u níž došlo, oproti cenovým výměrům vydávaným Ministerstvem financí, v případě cenových výměrů vydávaných nařízením vlády k jistému zákonodárcem patrně sledovanému posunu, který však adresáty cenového výměru staví do méně výhodného procesního postavení.  Zatímco cenový výměr vydaný formou opatření obecné povahy Ministerstva financí podléhá specifickému přezkumu ve správním soudnictví (§ 3 odst. 6 zákona o cenách), u cenového výměru vydaného formou nařízení vlády možnost takového přezkumu dána není. Plyne to z formulace § 3 odst. 6 zákona o cenách, jenž ve znění před novelou provedenou zákonem č. 63/2026 stanovil, že návrh na zrušení cenového výměru nebo jeho části podle soudního řádu správního lze podat nejdéle do tří měsíců ode dne, kdy tento cenový výměr nabyl účinnosti. S účinností od 13. 5. 2026 ovšem novela provedená zákonem č. 63/2026 Sb. doplnila do tohoto ustanovení specifikaci „ve formě opatření obecné povahy“ (ustanovení tedy nyní zní: Návrh na zrušení cenového výměru ve formě opatření obecné povahy nebo jeho části podle soudního řádu správního lze podat nejdéle do tří měsíců ode dne, kdy tento cenový výměr nabyl účinnosti.), čímž dal zákonodárce jasně najevo, že možnost přezkumu cenového předpisu v rámci správního soudnictví je dána výhradně u cenových výměrů vydaných formou opatření obecné povahy. Z toho plyne, že u cenových výměrů vydaných formou nařízení vlády taková možnost dána naopak není. S tím ostatně zákonodárce počítá, což potvrzuje v důvodové zprávě k návrhu zákona č. 63/2026 Sb., kde nastiňuje možnost přezkumu cenových výměrů vydaných formou nařízení vlády toliko prostřednictvím ústavněprávních mechanismů, kdy může Ústavní soud nařízení vlády přezkoumávat v abstraktním přezkumu z podnětu např. poslanců, senátorů, veřejného ochránce práv či zastupitelstva kraje, nebo v souvislosti s řízením o konkrétní ústavní stížnosti; stejně tak má každý soud možnost v individuálním případě nařízení vlády neaplikovat, dojde-li k závěru, že je v rozporu se zákonem, což by mohlo nastat zejména v řízení o žalobě proti rozhodnutí, kterým byla uložena sankce za nedodržení cenové regulace. Za nesporné lze ovšem považovat, že možnost rychlé přímé procesní obrany dotčených podnikatelů proti samotnému regulačnímu aktu byla tímto snížena.

Závěr

Přijetím zákona č. 63/2026 Sb. zákonodárce výrazně posílil roli vlády v oblasti cenové regulace pohonných hmot. Vláda navazujícími cenovými výměry vydanými formou svých nařízení obratem k řešení aktuální situace na světových trzích s pohonnými hmotami využila, když v praxi stanovuje cenové stropy, nad nimiž není možné v České republice pohonné hmoty prodávat.

Jejím deklarovaným cílem je operativně a v nejkratší možné době zamezit cenovým výkyvům u nejběžnějších paliv, zvolené řešení se ovšem může vyznačovat jistou administrativní náročností či nerovnými ekonomickými dopady na různé provozovatele čerpacích stanic. Jako diskutabilní se jeví rovněž (zákonodárcem zamýšlená) omezená přezkoumatelnost spočívající ve vyloučení přezkumu cenových výměrů vydaných nařízením vlády ve správním soudnictví (což u cenových výměrů vydaných formou opatření obecné povahy Ministerstvem financí možné je) s odkazem toliko na limitovanější ústavněprávní nástroje.