Nový stavební zákon: v jaké podobě míří do Senátu?

Zákon prošel v podobě, která ruší současné stavební úřady na obcích a krajích a zavádí jednotnou soustavu státních stavebních úřadů, v čele s Nejvyšším stavebním úřadem. Jedná se systémovou změnu, která řeší zásadní problém systémové podjatosti, tedy rizika zasahování místních samospráv do rozhodování o povolování staveb. Sjednocení stavebních úřadů může současně přispět k jednotnosti a větší předvídatelnosti výkladu stavebních předpisů. Zásadní podmínkou je přechod dostatečného počtu kvalifikovaných úředníků a celkové organizační zajištění fungování nové soustavy ze strany státu.

Návrh zákona dále zavádí jedno společné řízení o povolení stavby namísto současného územního a stavebního řízení a řady “zvláštních postupů”. Odvolací úřad už nebude v řízeních podle nového stavebního zákona oprávněn rozhodnutí vydané v 1. stupni rušit a vracet, ale vždy bude muset rozhodnout s konečnou platností, což povede ke zkrácení celkové doby řízení.

Integrace rozhodování je méně důsledná

Pod nové stavební úřady má přejít řada kompetencí dnešních dotčených orgánů spolu s příslušnými úředníky, což podle kritiků návrhu povede, spolu s tlakem na rychlost rozhodování, ke snížení ochrany veřejných zájmů. Toto riziko mohly snížit pozměňovací návrhy týkající se posílení postavení jednotlivých úředníků jako “odborných garantů” v oblastech jejich specializace, které jsme ve Frank Bold Advokáti připravili. Ty však bohužel ve Sněmovně neprošly.

Integrace je ve Sněmovnou schváleném návrhu zákona méně důsledná, než byla v původní verzi návrhu. Některá závazná stanoviska zůstávají samostatná a vůbec se neintegrují tzv. provozní povolení. Samostatná zůstávají i rozhodnutí o nakládání s vodami podle vodního zákona.

Jaké jsou schválené změny v návrhu zákona?

Z velkého množství podaných pozměňovacích návrhů prošly obecně spíše ty méně zásadní. Za významné lze považovat doplnění definice tzv. modrozelené infrastruktury jako nástroje lepšího hospodaření s vodou ve městech. Cílem úpravy je stanovení obecných požadavků na využívání prvků modrozelené infrastruktury v územně plánovací dokumentaci, zejména v souvislosti s podmínkami pro vymezování veřejných prostranství, případně i v požadavcích na výstavbu pro vhodné druhy staveb.

Za pozitivní změny dále považuji mj.:

• zavedení, byť nezávazných, lhůt v územním plánování
• možnost zajištění napojení pozemku na veřejnou komunikaci přes sousední pozemek formou věcného břemene
• povinný elektronický stavební deník u staveb v režimu veřejných zakázek

Stavebník by měl být ze zákona účastníkem řízení o soudním přezkumu rozhodnutí o povolení stavby, což může pro ostatní účastníky soudní přezkum z hlediska náhrady nákladů v případě neúspěchu prodražit. Spory vyvolává změna definice obytné místnosti tak, že neobsahuje povinnou podmínku přímého denního osvětlení a přímého větrání. Dle mého názoru nemůže tato samotná změna reálně znamenat masovou výstavbu “sklepních bytů,” i když teoreticky může být ve výjimečných případech možné takovou stavbu povolit.

Které zásadní změny návrhu neprošly?

Ze zásadních navržených změn neprošlo například převedení územního plánování jako celku do samostatné působnosti obcí, větší flexibilita pro úpravu podrobnějších pravidel pro vymezování ploch v územních plánech nebo konkrétní nástroje ochrany před nečinností. Schváleny nebyly ani návrhy na snížení ochrany před hlukem v zákoně o ochraně veřejného zdraví. Stejně tak neprošla žádná změna účasti spolků v zákoně o ochraně přírody a krajiny. Zda se tedy spolky vrátí do řízení pro záměry nepodléhající EIA, pokud budou dotčeny zájmy ochrany přírody, bude záležet na výkladu nové úpravy.

Návrhem nového stavebního zákona se nyní bude zabývat Senát.