Nejčastější chyby v uveřejňování smluv I.
Registr smluv běží už šest měsíců a obsahuje tisíce záznamů a publikovaných smluv. Je čas provést krátké zhodnocení toho, zda jsou publikované smlouvy uveřejněny dle požadavků zákona a jaké jsou nejčastější chyby v uveřejňování.
Nejčastější chyba: nesprávný formát smlouvy
Zcela nejčastější chybou v uveřejňování smluv je jejich publikování ve formátu, který není otevřený a strojově čitelný. Dle ust. § 5 odst. 1 zákona o registru smluv se uveřejněním smlouvy rozumí vložení do registru elektronického obrazu textového obsahu smlouvy v otevřeném a strojově čitelném formátu a rovněž metadat.
Elektronický systém umožňuje publikovat smlouvu ve formátech .doc, .docx, .txt, .rtf, .odt a .pdf. Prvních pět je z hlediska „strojové čitelnosti“ a „otevřenosti“ formátu poměrně bezproblémových. Problémy nastávají právě u posledně zmiňovaného formátu .pdf. Aby byly dodrženy požadavky zákona, je zapotřebí, aby vložený .pdf soubor obsahoval také textovou vrstvu. Nesmí tedy jít o obrázek ani o prostý sken smlouvy. Bohužel značná část publikovaných smluv je uveřejněna právě formou špatného .pdf souboru – skenu.
K tomu je nutné dodat, že od 1. 7. 2017 by veškeré takto publikované smlouvy byly s ohledem na ust. § 7 odst. 1 zákona o registru smluv považovány za nesprávně uveřejněné a tudíž od počátku zrušené (absolutně neplatné). Uvedenou chybu lze napravit, a to tak, že se nejpozději do 3 měsíců od uzavření smlouvy nahraje do registru smluv smlouva ve správném (otevřeném a strojově čitelném) formátu.
Chybějící metadata
Další zásadní chybou, na kterou jsme při prohledávání registru smluv narazili, je nevyplnění požadovaných metadat, tj. základních informací o uzavírané smlouvě ve webovém formuláři. Vždy se vyplňuje identifikace smluvních stran, datum uzavření smlouvy, předmět smlouvy a cena, resp. hodnota smlouvy.
Pouze některé instituce (např. vysoké školy, výzkumné ústavy, státní, krajské a obecní akciovky a společnosti s ručením omezeným, státní podniky) nemusí identifikovat druhou smluvní stranu a cenu, resp. hodnou smlouvy, avšak pouze tehdy, pokud jsou tyto informace jejich obchodním tajemstvím (což neplatí paušálně). Obecně je možné informaci o ceně či hodnotě smlouvy nevyplnit také v případech, pokud cenu či hodnotu není možné určit (což platí pro všechny povinné subjekty).
Naopak např. příspěvková organizace (jako povinný subjekt podle zákona o registru smluv), která si kupuje zboží či služby od soukromého dodavatele, musí vždy zveřejnit celkovou cenu, resp. hodnotu uzavřené smlouvy. Pokud tak neučiní, opět s odkazem na ust. § 7 odst. 1 zákona o registru smluv půjde od 1. 7. 2017 o neplatně uzavřenou smlouvu, na kterou se bude hledět, jako kdyby nikdy uzavřena nebyla.
I tuto chybu lze odstranit, a to tak, že se nejpozději do 3 měsíců od uzavření smlouvy v registru smluv doplní záznam o celkovou cenu, resp. hodnotu smlouvy. Podobně se postupuje i v případech, kdy v metadatech chybí informace o druhé smluvní straně, ačkoli vyplněny být mají.
Předmět smlouvy
Další velice častou a zásadní chybou v uveřejňování je nesprávné vyplnění předmětu smlouvy v metadatech. Předmět smlouvy musí být řádně identifikován. Z předmětu smlouvy musí být patrné, o jakou smlouvu jde a co je jejím obsahem/plněním. Mezi správné příklady patří např. názvy Kupní smlouva na zdravotnický materiál, Smlouva o pronájmu kancelářských prostor, Smlouva o výstavbě budovy nové radnice, Smlouva na dodávku posypového materiálu, Smlouva o směně pozemků, apod. Naopak příkladem špatně popsaného předmětu je Objednávka č. 5896 či Smlouva č. 4865. Takové nesprávné označení předmětu smlouvy v metadatech způsobuje taktéž nesprávné uveřejnění smlouvy a tudíž zrušení smlouvy od počátku. Náprava je možná podobně jako v předchozích případech dodatečnou opravou do 3 měsíců od uzavření smlouvy.
Další články
Tachografy v dodávkách: nová pravidla od července 2026
Dlouho spíše okrajové téma tachografů u lehkých užitkových vozidel se od 1. 7. 2026 stalo praktickou otázkou pro řadu společností, které používají dodávky při přeshraniční přepravě zboží.
Právní průšvihy při nasazování AI nástrojů – praktické zkušenosti, kdy se to nepovedlo (2. část)
Zavádění umělé inteligence ve velké české nemocnici ukazuje, že realita má k bezhlavému nadšení daleko a naráží na přísnou regulaci. Praktické zkušenosti z compliance projektu odhalují rizika spojená s neoficiálním využíváním AI nástrojů a chybějící interní správou. Ukazuje se tak, že bezpečné zavádění AI se neobejde bez jasné strategie, auditů a kontinuálního vzdělávání zaměstnanců.
Digitální klon zemřelého člověka: Právní limity simulace identity po smrti
Představme si, že po smrti blízkého člověka přijde rodině zpráva z chatovací aplikace. Není to starý e-mail ani automatická vzpomínka ze sociální sítě.
Právní průšvihy při nasazování AI nástrojů – praktické zkušenosti, kdy se to nepovedlo (1. část)
Implementace nástrojů umělé inteligence už pro právníky není hudbou budoucnosti, ale každodenní realitou. Zapomeňte však na tradiční přístup „odškrtávání checklistů“. V éře AI totiž regulace přímo diktuje samotný technický design produktů. Jak se úspěšně zorientovat v džungli desítek evropských předpisů, na co si dát pozor při mapování datových toků a proč musí právníci při vývoji aplikací sedět u jednoho stolu s programátory a produktovými manažery?
Kdy musí zahraniční firma odvádět daně v tuzemsku? Někdy stačí i jediný zaměstnanec na home office
Práce na dálku z jiné země je čím dál častější. Přestože se podmínky prezence na pracovišti rozvolnily, žádná benevolence už neplatí v tom, kde a jak firmy, potažmo zaměstnanci musí odvádět daně. Systém přitom není nejpřehlednější, a tak svádí k chybám.




