Informace o pohybu vozidla jako důkaz při daňové kontrole

Spor, který se dostal od odvolacího finančního ředitelství přes krajský soud až k NSS, odstartovalo daňové přiznání s vysokým odpočtem daně z přidané hodnoty z důvodu nákupu automobilu pro potřeby podnikání. V návaznosti na něj zahájil správce daně kontrolu a za účelem odstranění pochybností si vyžádal od prodejce automobilu listiny dokládající jeho prodej, od stěžovatele knihu jízd a konečně od Policie České republiky informace o pohybu motorového vozidla.

Nepřiznání práva na odpočet DPH z důvodu nesouladu knihy jízd s vyžádanými policejními záznamy napadal stěžovatel mj. s argumentací, že správce daně nebyl oprávněn si záznamy od policie vyžádat a následně je použít jako důkaz zpochybňující tvrzení stěžovatele. To vše s odkazem na § 60 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky spolu s § 57 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu.

Tomuto argumentu však krajský soud ani NSS nepřisvědčil. Stáří záznamů totiž vyloučilo možnost jejich zpracovaní „na zakázku“ správce daně a svědčilo o jejich nezávislém pořízení. Dle obou soudů tedy byly pořízeny v rámci plnění povinnosti policie dohlížet nad dodržováním veřejného pořádku.

Nabízí se otázka, jak dlouhou dobu policie tyto záznamy uchovává. V rámci tzv. automatické kontroly vozidel jsou totiž pořizovány fotografie všech řidičů i registračních značek automobilů projíždějících určitým místem, které systém následně zpracovává a ukládá na úložištích při jednotlivých policejních obvodech. Lze se domnívat, že z kapacitních důvodů budou v místech s větším dopravním vytížením záznamy uchovávány kratší dobu, zatímco v méně zatížených lokalitách vydrží úložiště déle. To by znamenalo nemalé zvýhodnění řidičů ve velkých městech, jelikož by záznamy o jejich cestách mizely z policejních registrů rychleji.

Bude zajímavé sledovat, zda bude proti rozhodnutí podána ústavní stížnost a také to, jak často bude tato možnost využívána správcem daně v praxi.