Poznámky k zastavování exekucí pro bagatelní pohledávky – část I.

Konfuzní novela přináší velké množství změn, přičemž většina z nich je velmi prodlužnická, ale zejména taky nesystémová, spojená s mnoha výkladovými nejasnostmi. Na druhou stranu přináší některé nové instituty zvyšující efektivitu exekucí prováděných soudními exekutory a díky tomu snad i mírnou kompenzaci stále se zvyšujících nákladů soudního exekutora.

MG
exekutorský koncipient Exekutorský úřad Praha 4; Právnická fakulta UK
Foto: Fotolia

Novela zákona č. 120/2001, o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „ex. řád“), nazývaná mnohými přízvisky, z nichž je nejvíce vystihující „novela konfuzní“, byla provedena zákonem č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Konfuzní novelou byly zavedeny tři nové důvody k zastavení exekuce. Některé byly zavedeny formou přechodných ustanovení, jeden z těchto důvodů byl pak vtělen do textu samotného zákona. Autor se v dalším textu zabývá zastavováním soudních exekucí k vymožení tzv. bagatelních pohledávek.

Nové důvody zastavení

Jak již bylo řečeno, novelou č. 286/2021 Sb. byly zavedeny tři nové důvody pro zastavení exekuce. Jedním z nich je institut tzv. milostivého léta, dále je to zastavení nevymahatelných exekucí po šesti letech, kdy nebylo vymoženo v exekuci ani tolik, aby to stačilo ke krytí nákladů exekuce, a jako třetí bylo jako „jednorázový“ důvod k zastavení zavedeno, že u bagatelních exekucí, tj. exekucí, ve kterých byla vymáhaná pohledávka věřitele nižší než 1 500 Kč nebo rovna 1 500 Kč ke dni nabytí usnesení o nařízení exekuce, respektive ke dni vyznačení doložky provedení exekuce, a v této exekuci v době tří let před nabytím účinnosti této novely nebylo nic vymoženo.

Bagatelní věci

Účinnost

Zastavování tzv․ marných bagatelních exekucí je upraveno v ust. bodů 18. až 24. článku IV části druhé zákona č. 286/2021 Sb., tedy v přechodných ustanovení k této části zákona novelizující ex. řád. Tato úprava dle části deváté článku XII nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2022.

Okruh řízení

Dle bodu 18. článku IV části druhé zákona č. 286/2021 Sb. se užije na ta řízení, ve kterých usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci před více než třemi lety před nabytím účinnosti této novely, nebo na ta řízení, ve kterých nastaly skutečnosti dle ust. § 52 odst. 1 písm. a) a b) ex. řádu, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti této novely před více než třemi lety přede dnem nabytí účinnosti této novely. Zde se zákonodárce dopustil zřejmé chyby v legislativním odkazu, neboť zcela jistě mířil na skutečnosti ve smyslu ust. § 52 odst. 3 písm. a) a b) ex. řádu, tedy, že v řízení je vyznačena doložka k provedení exekuce, v opačném případě by text nedával smysl, i vzhledem k tomu, že ust. § 52 odst. 1 ex. řádu se na žádná písmena nedělil a nedělí.

Předmět exekucí

Řízení, ve kterých nastaly skutečnosti uvedené výše se dále posuzují z pohledu předmětu exekuce. Předmětem těchto exekucí ke dni nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce, respektive ke dni vyznačení doložky provedení exekuce zahájených exekucí ve smyslu ust. § 35b odst. 1 písm. h) ex. řádu bylo vymožení pohledávky do výše 1 500 Kč bez příslušenství.

Může nastat případ, že v řízení, ve kterém je na jistině k 31. 12. 2021 vymáháno 500 Kč se tento důvod k zastavení neaplikuje, protože exekuční návrh byl podán pro vymožení pohledávky 15 000 Kč na jistině, ke dni doložky provedení exekuce bylo tedy vymáháno pro oprávněného 15 000 Kč. V průběhu řízení účastník podal návrh, jemuž soudní exekutor vyhověl, na částečné zastavení exekuce pro jistinu ve výši 14 500 Kč v průběhu roku 2021, a tedy ačkoliv ke dni účinnosti je na jistině v rámci exekuce vymáháno 500 Kč, tedy méně než 1 500 Kč, tak se tato úprava neaplikuje, ačkoliv vzhledem k účelu zákona by to zjevně bylo žádoucí.

Vzhledem k tomu, že zákon na rozdíl od úpravy tzv. milostivého léta nerozlišuje, zda předmětem exekuce je vymožení jistiny, ale pohledávka nepřevyšující částku 1 500 Kč bez příslušenství, je namístě tuto úpravu aplikovat i na řízení, jejichž předmětem je vymožení pohledávky například úroků, která ke dni pravomocnosti exekuce nepřevyšovala částku 1 500 Kč. V tomto případě je třeba na úroky, které jsou v hmotněprávním smyslu příslušenstvím, pohlížet jako na samostatný nárok. Toto neplatí, pokud je soudním exekutorem vymáhána jistina (v hmotněprávním smyslu) a zároveň příslušenství (v hmotněprávním smyslu, byť z pohledu exekučního řízení se jedná o samostatný nárok) ve dvou řízeních (ta jsou soudním exekutorem ex lege spojena do jednoho řízení, ale vzhledem k úpravě obsažené v ust. bodu 18. článku IV části druhé zákona č. 286/2021 Sb. in fine, se má za to, že ke spojení nedošlo). V takovém případě je nutné hledět na exekuci, jejímž předmětem je vymožení pouze například úroků, tak, že je v ní vymáhaná jistina ve výši 0 Kč.

Bezvýslednost

Zároveň tato řízení musí splňovat třetí podmínku, a to, že tři roky přede dnem účinnosti tohoto zákona nebylo v exekuci ničeho vymoženo, což je volnější podmínka než u exekucí „zastavovaných po šesti letech“, a vzhledem k důsledkům takového zastavení, kterému je věnován text níže, se tento fakt dá hodnotit jako vhodný.

Rovněž pokud povinný, případně třetí osoba se souhlasem povinného, uhradí alespoň částečně vymáhanou pohledávku přímo oprávněnému po doručení výzvy ke splnění vymáhané povinnosti, je třeba toto plnění považovat za vymožené plnění v exekuci.

Tato podmínka je naplněna i za předpokladu, že povinný něčeho v exekuci uhradí, nebo se soudnímu exekutorovi podaří vymoci jakoukoliv částku mezi dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a dnem, kdy nabude usnesení o zastavení exekuce právní moci.

Výzva a složení zálohy

V případě, že v řízení jsou splněny všechny tři podmínky, můžeme hovořit o tom, že předmětem exekuce je bagatelní věc, jejíž vymáhání je marné, neboť v této věci nebylo v testovaném období nic vymoženo. Z toho důvodu soudní exekutor do tří měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona (pořádková lhůta), tj. od 1. 1. 2022, vyzve oprávněného ke složení zálohy na náklady exekuce ve lhůtě 30 dnů od doručení této výzvy. Výši zálohy na další vedení exekuce stanovuje vyhláška MS ČR č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem (dále jen „exekutorský tarif“) ve znění pozdějších předpisů, v částce 500 Kč, ve smyslu bodu 1 čl. IV přechodných ustanovení vyhlášky MS ČR č. 517/2021 Sb.

Pokud se oprávněný rozhodne ke složení této zálohy, musí ji složit ve lhůtě 30 dnů od doručení této výzvy soudním exekutorem, přičemž tuto lhůtu není možné prodloužit ani prominout její zmeškání, neboť se jedná o lhůtu zákonnou a zmeškání zákonné lhůty není možné dle ust. § 35 odst. 5 ex. řádu v exekučním řízení prominout. Tato lhůta, ve které byl oprávněný vyzván ke složení zálohy, je lhůtou propadnou[1], neboť zákon stanoví, že [n]esloží-li oprávněný ve stanovené lhůtě zálohu na náklady exekuce, exekutor exekuci zastaví, z čehož lze dovodit, že soudní exekutor řízení zastaví nehledě na případné pozdější uhrazení zálohy na náklady exekuce, vzhledem k tomu, že podmínka k zastavení je naplněna bez dalšího.

Podporu k tomuto závěru je možné hledat i v ust. § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a s ním pojenými rozhodnutími Ústavního soudu ČR, ačkoliv se jedná o mírně vzdálenější analogii. Toto ustanovení stanoví, že (...) soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; (...). Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží, a to za účelem dosažení lepší hospodárnosti řízení, neboť do novelizace tohoto ustanovení provedené zákonem č. 269/2017 Sb. bylo možné soudní poplatek uhradit až do dne právní moci usnesení o zastavení řízení, tedy po celou dobu trvání případného odvolacího řízení proti tomuto rozhodnutí. Souladem tohoto ustanovení s ústavou se opakovaně zabýval i Ústavní soud ČR, naposledy ve svém nálezu sp. zn. Pl ÚS 9/20 ze dne 30. března 2021, ve kterém setrval na svých závěrech učiněných například v rozhodnutích ve věci sp. zn. IV. ÚS 1334/18 ze dne 15. května 2018, sp. zn I. ÚS 1335/18 ze dne 20. června 2018 a v celé řadě dalších rozhodnutí. Ústavní soud kromě jiného konstatuje, že povinnost hradit soudní poplatky a dodržovat procesní lhůty je standardní podmínkou řádného vedení soudního řízení, a je proto na poplatníkovi, aby lhůty stanovené soudem v přiměřené délce dodržel a svou povinnost zaplacení soudního poplatku za podaný návrh řádně splnil, nicméně tato lhůta k uhrazení soudních poplatků je lhůtou soudcovskou, na rozdíl od lhůty k zaplacení zálohy na vedení exekuce v těchto marných bagatelních exekucích, nicméně je lhůta ústavní, jak ve svém nálezu podrobně analyzuje.

Mělo by tedy být nerelevantní, zda oprávněný zálohu zaplatí ještě před vydáním rozhodnutí o zastavení řízení, natož před nabytím právní moci vydaného rozhodnutí, neboť je zcela evidentní, že tezí zákonodárce bylo zastavení co největšího počtu exekučních řízení, ačkoliv tento cíl není nikde explicitně vyjádřený, ale plyne ze zjevného záměru zákonodárce, a to zejména těch, ve kterých je vymáhána bagatelní pohledávka, která je navíc nedobytná. Na druhou stranu je třeba uvést, že je otázkou, zda tento závěr je možné považovat za spravedlivý vzhledem k úvahám na konci tohoto článku.

Pokračování článku si můžete přečíst zde.

Článek byl publikován v Komorních listech č. 3/2022.


[1] „(…) Hmotněprávní lhůty jsou lhůty, jejichž běh je stanoven zákonem a zpravidla jej nelze ovlivnit jednáním adresátů příslušných právních norem. Konec lhůty je absolutní a jejich zmeškání má za následek zánik práva. Tyto lhůty nelze navracet ani prominout. Jedná se o lhůty prekluzivní neboli propadné. Procesní lhůty mohou být zákonné (stanoveny přímo zákonem), soudcovské (stanoveny soudem, příp. předsedou senátu), nebo mohou být stanoveny správním orgánem. Tyto lhůty mají svůj význam především ve vztahu k efektivitě řízení a jejich zmeškání nemusí mít za následek ztrátu práva. S nedodržením těchto lhůt zákon přímo nespojuje žádné právní následky pro věc samu. (…) Ustanovení upravující lhůty propadné určují s jejich uplynutím konkrétní právní důsledek, který je zpravidla vyjádřen slovy, že po uplynutí těchto lhůt již nelze něco nadále vykonat či činit, či naopak, že pouze do uplynutí lhůty něco činit lze.“ Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 25. 6. 2014 č. j. 1 As 31/2014-27.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články