Nová tarifní vyhláška ničemu neprospěje a navíc ohrožuje vymahatelnost práva
Ministr spravedlnosti před Vánoci podepsal tarifní vyhlášku určující odměny soudních exekutorů navzdory odborným připomínkám mnoha institucí včetně Exekutorské komory. Tento bohorovný přístup ministra výstižně ilustruje celou cestu schvalování tarifní vyhlášky.
Po veškerou dobu, kdy se o tarifní vyhlášce jednalo, EK ČR přinášela ministru spravedlnosti argumenty a vysvětlovala svá stanoviska. Leč velmi pravděpodobně rozhodnuto bylo již předem a kvazidebata o tarifu byla vlastně jen zastíracím manévrem. Ministr byl od počátku přesvědčený o tom, že příjmy soudních exekutorů jsou příliš vysoké.
Ministr spravedlnosti silou a bez vypořádání relevantních připomínek velkého počtu subjektů uzavřel celou anabázi svým podpisem, a tak rozhodl o konečné podobě odměn exekutorů. Od počátku EK ČR kritizovala to, že jsou exekuční tarify nastaveny pouze ministerskou vyhláškou a nikoli zákonem, a může tak lehce dojít ke změně jen libovůlí ministerstva bez ohledu na názory dalších zaangažovaných aktérů. A to se přesně bohužel stalo! I legislativní proces vyhlášky obsahuje jistá pravidla, ale ta nejsou závazná, resp. vynutitelná. Nabízí se potom logická otázka, k čemu jsou ona pravidla, když je politici nerespektují? Legislativní proces pak postrádá smysl a princip odborné a demokratické diskuse.
Dle názoru Exekutorské komory redukované odměny povedou k výraznému zhoršení ekonomické situace exekutorů, což bude mít nepříznivý dopad na vymahatelnost práva. Proto se EK ČR rozhodla, že se bude bránit tomuto nesystémovému zásahu do exekučního vymáhání všemi dostupnými prostředky včetně ústavní stížnosti.
Samozřejmě si EK ČR jako stavovská organizace uvědomuje, že odměňování soudních exekutorů je nutnou součástí změn v exekučním vymáhání pohledávek, nemělo ovšem dojít k jeho oddělení od samotné novely exekučního řádu. Líbivé snížení odměn však neodstraní systémové problémy vymáhání, k tomu by měla posloužit koncepční novela exekučního řádu. Proto bude komora silně prosazovat místní příslušnost exekutorů, která by měla pomoci systémové potíže odstranit.
Další články
BOZP nekončí u vlastních zaměstnanců: povinnost zaměstnavatele vůči externistům
Využívání externích dodavatelů a jejich subdodavatelů – externistů je dnes relativně běžnou součástí fungování obchodních společností. Úklid, servis technologií, IT služby, údržbu nebo jiné odborné činnosti tak často zajišťují osoby, které nejsou zaměstnanci společnosti, v jejíchž prostorách svou práci tito externisté vykonávají. Svěření určité činnosti externímu dodavateli však z pohledu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen „BOZP“) neznamená, že se společnost současně zbavuje povinností ve vztahu k bezpečnosti osob pohybujících se na jejím pracovišti.
Když rodiče válčí a algoritmus nečeká, aneb právní past v novém přijímacím řízení na střední školy
Elektronizace přijímacího řízení na střední školy a zavedení informačního systému o přijímacím řízení (DiPSY) slibovaly konec administrativního chaosu, ředitelům středních škol však přinesly i zcela nové procesní pasti. Jak má ředitel střední školy jako správní orgán postupovat, když se rozvedení rodiče neshodnou na výběru střední školy pro jejich potomka?
Když ve firmě zazvoní policie: Návštěva nemusí znamenat průšvih, fatální jsou ale chyby v první minutě
Žádost o součinnost, nebo osobní návštěva policejního orgánu. Pro většinu podnikatelů a manažerů jde o extrémně stresující situaci. Znamená zájem policie automaticky konec podnikání, nebo jde o běžnou praxi? A jak reagovat, pokud policisté požadují firemní e-maily nebo přístup do výroby? Jak mám jako majitel firmy správně postupovat?
Mentoring Žen v právu: První ročník ukázal, že sdílení zkušeností je potřeba. A chystá se pokračování
Jak se rozhodnout, kterým směrem se v právnické profesi vydat? Jak získat větší jistotu ve vlastní schopnosti? Jak skloubit kariéru s osobním životem? A s kým o těchto otázkách otevřeně mluvit? Právě potřeba podpory, sdílení zkušeností a vzájemné inspirace stála u zrodu mentoringového programu iniciativy Ženy v právu.
Jedna káva, čtyři hodiny u stolu: Právní hranice pobytu hosta v kavárně
Host si objedná espresso, otevře notebook a začne studovat. Po dvou hodinách jej obsluha požádá o další objednávku, jinak má uvolnit stůl. O časovém omezení předtím nepadlo slovo. Host poukazuje na zaplacenou kávu, provozovatel na obsazené místo. Právní řešení závisí především na tom, jaké plnění si strany sjednaly a zda je další pobyt ještě jeho součástí.
