K některým otázkám sporných aktiv dědictví

Stará i nová právní úprava pamatuje jen na případy, kdy je rozsah aktiv dědictví sporný výhradně mezi účastníky dědického řízení a stanoví pouze tolik, že se ke sporným aktivům v rozhodnutí o dědictví nepřihlíží (ust. § 175k odst. 3 a § 175l odst. 1 věta druhá o.s.ř., § 172 odst. 2 věta druhá zzřs). Obě právní úpravy však ponechaly účastníkům dědického řízení možnost uplatnit své tvrzené nároky žalobou mimo řízení o dědictví (§ 175y odst. 1 o.s.ř., § 170 zzřs). Vzhledem k tomu, že soud účastníky vyzývá k podání žaloby usnesením, ve kterém jim víceméně radí, jak má znít žalobní petit, nebudeme se tímto druhem žalob dále zabývat.

Situace, kdy existuje spor o rozsah aktiv dědictví mezi účastníky dědického řízení a třetími osobami, není výslovně zmíněna ani ve staré, ani v nové právní úpravě.

Případy, kdy zůstavitel uzavřel jednu či více smluv, kterými podstatnou část majetku převedl na třetí osobu, aniž by za to získal odpovídající protiplnění, přitom nejsou nijak výjimečné. Nemusí se vždy jednat o zneužití toho, že zůstavitel už nebyl vzhledem k věku či zdravotnímu stavu schopen zcela domyslet důsledky svého jednání či uplatnit své nároky vůči třetím osobám právní cestou; je to ovšem poměrně časté.

Bez ohledu na to, zda smluvní partner zůstavitele jednal v dobré víře či ne, dědici mnohdy až při projednávání dědictví zjišťují, že zůstavitel zemřel zcela nemajetný, ačkoli za svého života disponoval značným jměním. Některé movité věci nelze nalézt, případně jsou v držení třetích osob, deklarujících své vlastnické právo k nim, a nemovitosti jsou v katastru nemovitostí zapsány jako vlastnictví třetích osob.

Stranou ponecháme případy obyčejných krádeží, u kterých lze žádat o pomoc policii. Pokud ovšem někdo tvrdí, že mu zůstavitel určitou cennou movitou věc daroval a dovolává se svědectví dalších osob, dědici nemají mnoho možností, jak se svého dědického práva domoci.

U nemovitostí je situace příznivější; vždy existuje převodní smlouva, založená ve sbírce listin příslušného katastrálního úřadu, z níž mohou alespoň zjistit, kdy k převodu došlo, zda se jednalo o koupi či darování a jaké smluvní podmínky byly mezi zůstavitelem a nabyvatelem dohodnuty.

Pokud byla smlouva uzavřena v době, kdy už byl zůstavitel fakticky nezpůsobilý činit jakékoli majetkové dispozice (byť nikdy neproběhlo soudní řízení o zbavení svéprávnosti) nebo jsou dány jiné důvody absolutní neplatnosti převodní smlouvy, domohou se dědici svých práv poměrně snadno. Měli by bez zbytečného odkladu podat u soudu, v jehož obvodu se sporná nemovitost nachází, žalobu na určení, že byla ke dni smrti zůstavitele v jeho vlastnictví.

Žaloba na určení, že vlastníkem jsou sami dědici, by pravděpodobně nebyla úspěšná; existuje konstantní judikatura Nejvyššího soudu České republiky, podle které takovou žalobu uplatnit nelze, neboť by nahrazovala rozhodnutí soudu v dědickém řízení; dědici však mají právě pro potřebu dědického řízení naléhavý právní zájem na určení, že zůstavitel byl v den své smrti vlastníkem určitého majetku (R 61/2001, a všechna rozhodnutí NS ČR, která ho citují).

Obdobně je třeba postupovat i tehdy, pokud je z obsahu převodní smlouvy zřejmé, že nabyvatel své smluvní závazky vůči zůstaviteli porušil do té míry, aby byly splněny podmínky pro platné odstoupení od dané smlouvy, nebo že by smlouvu bylo možné napadat z důvodu relativní neplatnosti.

Nelze však rovnou podat žalobu; odstoupení od smlouvy i uplatnění její relativní neplatnosti je nutno učinit zvláštním právním jednáním, adresovaným (a doručeným) nabyvateli. Za svého života byl k takovému jednání oprávněn zůstavitel, který byl také smluvní stranou; dědici smluvní stranou nebyli, avšak do práv a povinností zůstavitele vstoupili okamžikem jeho smrti.

Teprve tehdy, kdy od smlouvy odstoupí či namítnou její neplatnost a jsou schopni doložit, že toto právní jednání ve vztahu k nabyvateli učinili, mohou se obrátit na soud. I v tomto případě je však nutno žalovat na určení, že vlastníkem sporné nemovitosti byl ke dni své smrti zůstavitel (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 51/2007). Je pravdou, že tento postup, domyšlen do důsledku, vytváří časové smyčky, vhodné spíše do sci-fi románů, je však nutno dodat, že je nejlogičtějším a vlastně jediným možným způsobem, jak sporné věci zařadit do aktiv dědictví.