Budoucnost dokazování před soudy v době AI

Co může být důkazem?

• Právní předpisy umožňují jako důkaz využít v zásadě jakékoliv prostředky ke zjištění stavu věci.
• Digitální stopy jako např. screenshoty či nahrávky, které soudy v zásadě bez dalšího dříve přijímaly, ovšem v dnešní době nelze automaticky považovat za věrohodné.
• S nástupem AI se situace zásadně mění a stabilita digitální stopy se stává minulostí. Klíčem k výsledku soudních řízení už nebude jen argumentace, ale prokazování pravosti důkazů, které může zcela zastínit samotnou podstatu sporu.

Technologický a legislativní deficit české justice

Česká justice není na rizika spojená s AI padělky stoprocentně připravena, jelikož soud nemůže padělaný nebo pozměněný důkaz sám odhalit a současně nemá k dispozici software k posouzení, zda byl důkaz vytvořen pomocí umělé inteligence.

Na aktuální situaci prozatím žádným způsobem nereaguje ani česká legislativa (vyjma § 181 odst. 2 a § 191a zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění novely č. 270/2025 Sb. účinné od 1. ledna 2026, která některá jednání spojená s užitím AI kriminalizuje).

Zapojení soudních znalců

Pokud tedy účastník řízení předloží digitální důkaz (např. nahrávku) a druhý účastník prohlásí, že důkaz vygenerovala AI, průběh soudního řízení může být v některých případech při nedostatku dalších důkazů zkomplikován. V řízení bude nutné ustanovit znalce z oboru kybernetika a forenzní analýza dat, který může (ale nemusí) určit, zda byl důkaz vytvořen pomocí AI.

Povinné označení AI obsahu a jeho limity

Ačkoliv evropský Akt o umělé inteligenci (AI Act) zavádí podle čl. 50 odst. 2 povinnost identifikovat vytvořený obsah AI pomocí vodoznaků, je pravděpodobné, že někteří uživatelé budou umět tato opatření obejít.

Budoucí úspěch v soudním řízení tak může být podmíněn:

• precizní technickou připraveností k analýze digitálních důkazů;
• zajištění digitálních důkazů ještě před vznikem sporu nebo bezprostředně po jeho vzniku;
• opatření k prokázání, že s digitálními důkazy nikdo nemanipuloval.