Použití AI v advokacii: sluha, nebo pán?
Kdo mě zná, ten ví, že patřím mezi hlasité odpůrce bezhlavého nasazování umělé inteligence do oblasti advokacie. Ne proto, že bych byl odpůrcem technologií, ale proto, že vím, jaké právní a etické problémy s sebou jejich nekontrolované využívání přináší.
Advokacie je regulovaná profese, jejímž cílem je poskytovat právní pomoc v souladu s právem, profesionálně, svědomitě a s náležitou péčí. Tento požadavek vyplývá nejen z advokátního etického kodexu, ale i z ustanovení § 16 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Poskytování právních služeb tedy nemůže být delegováno na automatizovaný systém, který není schopen zohlednit individuální okolnosti případu ani posoudit právní a skutkové souvislosti konkrétní kauzy.
Stále častěji se setkáváme s tím, že i právníci reagují na složitější přípisy naší kanceláře tím, že jednoduše zadají dotaz AI systému. Bez znalosti spisu, bez čtení příloh, bez kritické reflexe. Taková odpověď je pak často prázdná, generická, a ve svých důsledcích neprofesionální. To je v přímém rozporu s povinností advokáta poskytovat právní službu s odbornou péčí, jak stanovuje např. čl. 2 odst. 2 etického kodexu.
Ano, AI může být dobrý sluha. Umí usnadnit prvotní analýzu, pomoci s přehledem judikatury nebo posloužit jako inspirační nástroj. Ale v okamžiku, kdy má nahradit samostatnou právní úvahu, znalost spisu a kontext konkrétního klienta, stává se z ní zlý pán. A co víc, může dojít k porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost dle § 21 zákona o advokacii, pokud jsou citlivé informace nevhodně zadávány do veřejných AI nástrojů, jejichž zpracování údajů je netransparentní.
Opakovaně se setkáváme se situací, kdy klient přichází s dotazem: “Nechal(a) jsem si vytvořit smlouvu na chatgpt, můžete se na to mrknout?” A odpověď zní: jasně – akorát, že vůbec. Právní dokument není esej nebo výpis z Wikipedie. Je to závazný text s důsledky do budoucna. Smlouva, která “vypadá správně”, ale není postavená na reálné znalosti právní úpravy a skutkových okolností, může být v případě sporu naprosto nefunkční – a klient se ocitne bez právní ochrany.
Odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným právním posouzením navíc nese advokát (§ 24 odst. 1 zákona o advokacii ve spojení s obecnou úpravou občanského zákoníku). Pokud tedy dojde k poškození klienta na základě rozhodnutí, které bylo převzato bez ověření z AI systému, může být advokát vystaven nárokům na náhradu škody a disciplinárnímu postihu.
V reakci na rostoucí trend “AI práva pro každého” – ať už v podobě automatizovaných generátorů smluv nebo online poradců – považuji za důležité opakovaně zdůraznit, že právní služby nejsou komodita. Jsou to služby vázané na kvalifikaci, zkušenost a odpovědnost konkrétního profesionála. Automatizace bez odpovědnosti je nejen neetická, ale z pohledu práva i potenciálně nelegální.
Závěrem dodávám, že AI není zlo. Ale není ani řešením všech problémů. V právu platí, že rozhodnutí bez znalosti skutkového a právního rámce nemá žádnou právní váhu. A umělá inteligence, která nezná realitu klienta, soudce, časový kontext ani záměr, nikdy nemůže poskytnout odpověď, která naplní právní standardy.
Další články
Strategie České advokátní komory pro umělou inteligenci
V České advokátní komoře jsme založili Sekci pro umělou inteligenci a nové technologie. Sekce vlastně není úplně nová, nový je především její název. Předtím v rámci ČAK fungovala Sekce pro IT a GDPR. S ohledem na to, že se od ČAK teď především očekává, že bude reagovat na rozvoj umělé inteligence, rozhodli jsme se její název změnit. Když se podíváte na seznamy profesí „na odstřel“ kvůli umělé inteligenci, jsou na nich právníci na poměrně čelních pozicích.
Korekce místo první sankce? Návrh nového institutu ve správním trestání
Správní trestání zpravidla vychází z toho, že zjistí-li správní orgán přestupek, zahájí řízení, v němž rozhodne o odpovědnosti a případném správním trestu. Tento model chrání legalitu i rovnost. Vedle úmyslného, nebezpečného nebo opakovaného jednání však existují první, objektivně drobná a rychle napravitelná pochybení, zejména v evidenčních a oznamovacích povinnostech.
Obstrukce dlužníka v insolvenci jako trestný čin – možnost obrany věřitelů
Dlužník 11 let blokoval insolvenci námitkami podjatosti a žalobami. Nejvyšší soud potvrdil: jde o trestný čin. Co to znamená pro věřitele?
Česko zásadně mění přístup k trestání korporací. Místo odsouzení umožní dohodu „bez škraloupu“, stejně jako na Západě
Trestně odpovědné jsou v Česku už pár let nejenom fyzické osoby, ale i ty právnické. Od července 2026 se přitom výrazně rozšiřují možnosti řešení firemní trestní odpovědnosti.
Chybné nebo neexistující odůvodnění jako důvod nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí
Odůvodnění správního rozhodnutí není úřední formalita ani prostor pro mechanické převyprávění spisu. Je to část rozhodnutí, v níž musí být rozpoznatelné, proč správní orgán dospěl právě k danému výroku.



