Použití AI v advokacii: sluha, nebo pán?

Advokacie je regulovaná profese, jejímž cílem je poskytovat právní pomoc v souladu s právem, profesionálně, svědomitě a s náležitou péčí. Tento požadavek vyplývá nejen z advokátního etického kodexu, ale i z ustanovení § 16 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Poskytování právních služeb tedy nemůže být delegováno na automatizovaný systém, který není schopen zohlednit individuální okolnosti případu ani posoudit právní a skutkové souvislosti konkrétní kauzy.

Stále častěji se setkáváme s tím, že i právníci reagují na složitější přípisy naší kanceláře tím, že jednoduše zadají dotaz AI systému. Bez znalosti spisu, bez čtení příloh, bez kritické reflexe. Taková odpověď je pak často prázdná, generická, a ve svých důsledcích neprofesionální. To je v přímém rozporu s povinností advokáta poskytovat právní službu s odbornou péčí, jak stanovuje např. čl. 2 odst. 2 etického kodexu.

Ano, AI může být dobrý sluha. Umí usnadnit prvotní analýzu, pomoci s přehledem judikatury nebo posloužit jako inspirační nástroj. Ale v okamžiku, kdy má nahradit samostatnou právní úvahu, znalost spisu a kontext konkrétního klienta, stává se z ní zlý pán. A co víc, může dojít k porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost dle § 21 zákona o advokacii, pokud jsou citlivé informace nevhodně zadávány do veřejných AI nástrojů, jejichž zpracování údajů je netransparentní.

Opakovaně se setkáváme se situací, kdy klient přichází s dotazem: “Nechal(a) jsem si vytvořit smlouvu na chatgpt, můžete se na to mrknout?” A odpověď zní: jasně – akorát, že vůbec. Právní dokument není esej nebo výpis z Wikipedie. Je to závazný text s důsledky do budoucna. Smlouva, která “vypadá správně”, ale není postavená na reálné znalosti právní úpravy a skutkových okolností, může být v případě sporu naprosto nefunkční – a klient se ocitne bez právní ochrany.

Odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným právním posouzením navíc nese advokát (§ 24 odst. 1 zákona o advokacii ve spojení s obecnou úpravou občanského zákoníku). Pokud tedy dojde k poškození klienta na základě rozhodnutí, které bylo převzato bez ověření z AI systému, může být advokát vystaven nárokům na náhradu škody a disciplinárnímu postihu.

V reakci na rostoucí trend “AI práva pro každého” – ať už v podobě automatizovaných generátorů smluv nebo online poradců – považuji za důležité opakovaně zdůraznit, že právní služby nejsou komodita. Jsou to služby vázané na kvalifikaci, zkušenost a odpovědnost konkrétního profesionála. Automatizace bez odpovědnosti je nejen neetická, ale z pohledu práva i potenciálně nelegální.

Závěrem dodávám, že AI není zlo. Ale není ani řešením všech problémů. V právu platí, že rozhodnutí bez znalosti skutkového a právního rámce nemá žádnou právní váhu. A umělá inteligence, která nezná realitu klienta, soudce, časový kontext ani záměr, nikdy nemůže poskytnout odpověď, která naplní právní standardy.