Přechod práv a povinností zaměstnanců ve světle rozhodnutí SDEU

Původní spor

Rozhodnutí pátého senátu SDEU ve věci C-472/16 bylo vydáno na základě předběžné otázky, kterou SDEU položil španělský Tribunal Superior de Justicia de Castilla y Léon (vrchní soud Kastilie a Leónu). Tato předběžná otázka vyvstala ze sporu vedeného před tamními soudy mezi Jorgem C. Sigüenzou a samosprávou města Valladolid, společností In-pulso Musical SC a společností Músicos y Escuela.

Město Valladolid dlouhodobě provozovalo hudební školu, přičemž v roce 1997 vypsalo výběrové řízení na provozovatele této školy, kterým se stala společnost Músicos y Escuela. K tomuto účelu město Valladolid poskytlo společnosti Músicos y Escuela prostory i nezbytné hudební nástroje a další vybavení. Nicméně vzhledem k úbytku žáků hudební školy a celkovým finančním potížím společnosti Músicos y Escuela ke konci března 2013 předčasně ukončila smlouvu s městem Valladolid na provozování hudební školy a všechny své zaměstnance v dubnu 2013 propustila z organizačních důvodů. Pan Sigüenza byl jedním z těchto zaměstnanců a měl za to, že jeho pracovní poměr byl ukončen neplatně a že jeho pracovněprávní vztah měl automaticky přejít na nového provozovatele hudební školy, společnost In-pulso Musical SC, neboť tato společnost vyhrála výběrové řízení na nového provozovatele hudební školy vypsané městem Valladolid a zahájila svou činnost, s vlastními novými zaměstnanci, v září 2013, tedy 5 měsíců poté, co byl původní provoz hudební školy ukončen. Město Valladolid novému provozovateli svěřilo do užívání stejné prostory a vybavení, které dříve používala společnost Músicos y Escuela.

Postoj SDEU

Jednou z předběžných otázek směřovaných k SDEU bylo tedy posouzení, zda výše popsaným jednáním mohlo dojít k přechodu zaměstnanců na nového zaměstnavatele ve smyslu Směrnice 2001/23/ES [1](„Směrnice“).

SDEU nejprve připomněl již dříve vyslovené zásady vztahující se k přechodu zaměstnanců: (i) aplikace na všechny případy změn v rámci smluvních vztahů, (ii) irelevance převodu hmotného majetku, a (iii) důležitost okolnosti, zda si dotčená jednotka zachovává svou identitu, což vyplývá zejména ze skutečného pokračování v provozu nebo jeho převzetí. K určení, zda jsou tyto podmínky splněny, je vždy třeba vzít v úvahu všechny skutkové okolnosti charakterizující dotčenou operaci, k nimž patří zejména typ závodu, převedení nebo nepřevedení takových hmotných složek podnikání, jako jsou budovy a movitý majetek, hodnota nehmotných složek v době převodu, převzetí nebo nepřevzetí podstatné části původních zaměstnanců novým zaměstnavatelem, převedení nebo nepřevedení klientely, stupeň podobnosti činností vykonávaných před převodem a po převodu a délka případného pozastavení těchto činností.

Ve světle těchto zásad dospěl SDEU k závěru, že v daném případě se o „převod“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 Směrnice mohlo jednat. Tento závěr byl podpořen následujícími argumenty:

převzetí hmotného vybavení – hudební nástroje, zařízení a prostory byly převedeny na společnost In-pulso Musical SC, přičemž SDEU považuje za irelevantní, že tyto prostředky byly pouze poskytnuty k užívání a nebylo převedeno vlastnické právo k nim;
nepřevzetí zaměstnanců – v konkrétním případě se nejedná o odvětví, ve kterém se činnost zakládá především na pracovní síle, jelikož dotčená činnost vyžaduje zejména značné vybavení;
převzetí poskytování služeb a rovněž žáků – společnost In-pulso Musical SC převzala poskytování služeb hudební školy a s ním i žáky, kteří tuto školu navštěvovali;
doba přerušení – dočasné pozastavení činností, po dobu pouze několika měsíců, nemůže vyloučit, že si hospodářská jednotka zachová svou identitu; skutečnost, že velkou část doby, po kterou bylo provozování školy přerušeno, trvaly letní prázdniny, a škola by tedy fakticky po tuto dobu stejně nefungovala, hrála při celkovém rozhodování velkou roli.

Co se však týče samotného zaměstnance, v případě jeho propuštění SDEU dospěl k závěru, že k němu mohlo dojít „z hospodářských, technických nebo organizačních důvodů, se kterými jsou spojeny změny stavu zaměstnanců“. Jednalo by se tedy o zákonné propuštění, a to za předpokladu, že okolnosti, které vedly k propuštění všech zaměstnanců a opožděnému určení nového poskytovatele služeb, nepředstavují svévolné opatření, jehož cílem bylo zbavit tyto zaměstnance práv, která jim přiznává Směrnice.

Závěr pro praxi

Z tohoto rozhodnutí nelze automaticky vyvozovat, že by pětiměsíční přerušení poskytování služby nemohlo vyloučit uskutečnění přechodu, nicméně praxe by měla v návaznosti na vodítka SDEU opravdu pokaždé detailně zkoumat všechny okolnosti fungování podniků a faktory, které by mohly svědčit ve prospěch přechodu pracovněprávních vztahů. Upřednostňování realizace přechodu je ze strany SDEU evidentní.

[1] Směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů.