Právě tyto úpravy mohou pomoci snížit finanční bariéry pro změny práce – včetně případného doplnění či změny kvalifikace – a mohou výrazně pomoci lidem, kteří v aktuálním zaměstnání už nemají příliš dobré podmínky a odhodlávají se k odchodu za lepší prací.
Cílem novely zákoníku práce není dostat více lidí na Úřady práce, ale zajistit, aby povinné pojištění v podobě podpory v nezaměstnanosti skutečně plnilo svou funkci pro všechny – včetně těch, kteří ji obvykle sami nechtějí využívat.
Většina lidí stále mění zaměstnání bez potřeby vstoupit do evidence ÚP a zejména bez čerpání podpory – týká se to více než dvou třetin všech případů. Funkčnější model podpory by však mohl motivovat více lidí k pružnější změně práce, případně i k sebevědomějšímu vyjednávání o podmínkách v současném zaměstnání, protože by odstranil obavu, že v případě nezdaru nebudou mít žádnou finanční oporu.
Vyšší podpora v nezaměstnanosti v prvních dvou měsících, tj. pro období krátkodobé nezaměstnanosti, má dát prostor pro hledání adekvátního uplatnění za co nejlepších podmínek. Větší pokles podpory v dalších obdobích a poměrně silná podpora v rekvalifikaci má naopak rychleji motivovat k případnému posunu v zaměření, když se hledání práce v původní profesi nedaří. A co je za mě navíc naprosto zásadní: nový model podpory v nezaměstnanosti konečně přestane trestat lidi, kteří se rozhodnou odejít z vlastní vůle.
Ve výsledku častější vyjednávání o podmínkách a vyšší mobilita na trhu práce prokazatelně přispívají k rychlejšímu růstu mezd. To se pak promítá i do vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění, vyšších daňových příjmů, většího prostoru pro spotřebu domácností a lepšího financování potřebných veřejných služeb.
Diskuze k článku ()