Zákon o zadávání veřejných zakázek a předcházení korupci
Dne 29. dubna 2016 vstoupil v platnost nový zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, který nabyl účinnosti 1. října 2016 (dále jen „ZoZVZ“). Zákon implementuje do českého právního řádu nové evropské směrnice o zadávání veřejných zakázek a koncesí. Proces zadávání je, stejně jako v předchozí a současné úpravě, postaven na principech rovného zacházení, zákazu diskriminace, přiměřenosti a transparentnosti a předcházení střetu zájmů.
Český zákonodárce se navíc v kontextu českého právního a podnikatelského prostředí snaží reagovat na mediálně známé situace, kdy se o veřejné zakázky uchází a tyto zakázky získávají společnosti s neznámou majetkovou strukturou, za kterými se často skrývají politicky exponované osoby.
Jistý pokus o postih uvedených případů můžeme nalézt již v dosavadním zákoně o veřejných zakázkách (dále jen „ZVZ“). Tento pokus má formu ustanovení § 68 odst. 3 ZVZ, dle kterého musí být součástí každé nabídky i seznam statutárních orgánů uchazeče nebo členů statutárního orgánu, kteří byli v posledních třech letech v pracovním poměru k zadavateli, seznam akcionářů společnosti (je-li uchazeč akciovou společností), kteří drží více než 10% akcií uchazeče, a prohlášení uchazeče o tom, že v souvislosti s veřejnou zakázkou neuzavřel a neuzavře kartelovou dohodu. Tento pokus se nicméně zcela minul účinkem a důvod je evidentní. Seznam akcionářů předložený uchazečem totiž může zadavatele informovat o tom, že uchazeč má dva akcionáře, jedním z nich je společnost se sídlem na Kypru a druhým je společnost se sídlem na Britských panenských ostrovech, nebo naopak z něj může vyplynout, že akcionářem je významný lobbista. Tak jako tak, předložením požadovaného seznamu uchazeč splnit svoji povinnost a zadavatel nemá právo uchazeče vyloučit ze zadávacího řízení. Totéž platí o seznamu členů statutárního orgánu, kteří byli v pracovním poměru k zadavateli. Předložením seznamu, i kdyby jeho obsahem bylo sdělení, že všichni členové statutárního orgánu byli dříve zaměstnanci zadavatele, byla povinnost splněna a zadavatel uchazeče nemůže vyloučit ze zadávacího řízení. Je tedy zjevné, že dosavadní zákon neposkytoval dostatečnou ochranu před korupčním jednáním.
Nový ZoZVZ jde v tomto ohledu o něco dále. V první řadě v § 104 odst. 2 stanoví, že zadavatel bude povinen od vybraného uchazeče (tedy od toho, který předložil nejvýhodnější nabídku), který je právnickou osobou, požadovat jako podmínku pro uzavření smlouvy identifikační údaje všech osob, které jsou jeho skutečným majitelem (ve smyslu zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu) a předložení dokladů prokazujících vztah uvedených skutečných majitelů ke společnosti. Skutečným majitelem je podle tohoto zákona fyzická osoba, která je na konci vlastnického řetězce a/nebo které plynou příjmy z činnosti takové osoby (např. je jí vyplácen zisk, a to i když není akcionářem společnosti). Zadavatel je povinen tyto informace přezkoumat, a pokud zjistí, že osoba skutečného majitele mohla vést ke střetu zájmů, je povinen takového vybraného uchazeče vyloučit ze zadávacího řízení.
Zadavatel bude oprávněn vyloučit účastníka řízení rovněž v případě, kdy na základě věrohodných informací získá důvodné podezření, že účastník uzavřel s jinými osobami v souvislosti s veřejnou zakázkou kartelovou dohodu. Zadavatel nebude povinen prokázat, že taková dohoda skutečně uzavřena byla, bude však povinen doložit, že existují věrohodné informace, které takové podezření zakládají.
Současně ZoZVZ stanoví, že je-li uchazeč akciovou společností, může být zadavatelem vyloučen také tehdy, nemá-li vydány výhradně zaknihované akcie. Pokud by takový uchazeč byl vybrán, je stanovena dokonce povinnost takového účastníka vyloučit ze zadávacího řízení. Jinými slovy, akciová společnost s listinnými akciemi se může zadávacího řízení zúčastnit, nemůže jej však vyhrát. To ale platí pouze pro akciové společnosti nebo pro společnosti s obdobnou právní formou (například evropskou společnost) se sídlem na území České republiky. Je-li vybraným dodavatelem akciová či obdobná společnost se sídlem v zahraničí, je zadavatel povinen požádat takovou osobu o předložení seznamu akcionářů, kteří drží více než 10 % akcií, s uvedením zdroje, z něhož údaj o velikosti podílu vychází.
Z uvedeného vyplývá, že česká akciová společnost účastnící se zadávacího řízení musí mít zaknihované akcie, ačkoliv nemusí zadavateli prokazovat vlastnickou strukturu, s výjimkou identifikace skutečných vlastníků společnosti, kteří však nemusejí být jejími přímými akcionáři. Zahraniční akciová společnost naopak může mít akcie v jakékoliv podobě či formě, ale kromě skutečných vlastníků musí identifikovat také akcionáře s více než 10 % akcií. Důvod tohoto rozdílného přístupu není úplně jasný a je otázka, zda sama tato úprava neporušuje princip rovného zacházení a zákaz diskriminace, příslušná ustanovení jsou však součástí platného zákona a je nutné s nimi počítat.
České akciové společnosti, které se po 1. 10. 2016 chtějí účastnit veřejných zakázek, musí mít tedy výhradně zaknihované akcie. Změna podoby akcií z listinných na zaknihované obnáší především změnu stanov rozhodnutím valné hromady ve formě notářského zápisu, zveřejnění tohoto rozhodnutí dálkovým přístupem včetně lhůty, ve které mají akcionáři odevzdat listinné akcie (min. 2 měsíce) a podání žádosti centrálnímu depozitáři cenných papírů o zaknihování akcií. V závislosti na počtu a struktuře akcionářů může tento proces trvat až několik měsíců a akciové společnosti by tedy neměly s procesem zaknihování akcií příliš otálet.
Celkově však zákonodárci nelze upřít snahu předcházet korupci a střetu zájmů při zadávání veřejných zakázek. Zda bude tato snaha úspěšnější než v případě dosavadního zákona ukáže čas.
Další články
Nařízení prodeje jednotky: mezi ochranou vlastnictví a ochranou sousedského soužití
Institut nuceného prodeje jednotky podle § 1184 odst. 1 občanského zákoníku představuje jeden z nejvýraznějších zásahů do vlastnického práva. Jde o nástroj výjimečný, svou povahou až krajní, jehož aplikace v praxi vyvolává řadu otázek.
Strategie České advokátní komory pro umělou inteligenci
V České advokátní komoře jsme založili Sekci pro umělou inteligenci a nové technologie. Sekce vlastně není úplně nová, nový je především její název. Předtím v rámci ČAK fungovala Sekce pro IT a GDPR. S ohledem na to, že se od ČAK teď především očekává, že bude reagovat na rozvoj umělé inteligence, rozhodli jsme se její název změnit. Když se podíváte na seznamy profesí „na odstřel“ kvůli umělé inteligenci, jsou na nich právníci na poměrně čelních pozicích.
Korekce místo první sankce? Návrh nového institutu ve správním trestání
Správní trestání zpravidla vychází z toho, že zjistí-li správní orgán přestupek, zahájí řízení, v němž rozhodne o odpovědnosti a případném správním trestu. Tento model chrání legalitu i rovnost. Vedle úmyslného, nebezpečného nebo opakovaného jednání však existují první, objektivně drobná a rychle napravitelná pochybení, zejména v evidenčních a oznamovacích povinnostech.
Obstrukce dlužníka v insolvenci jako trestný čin – možnost obrany věřitelů
Dlužník 11 let blokoval insolvenci námitkami podjatosti a žalobami. Nejvyšší soud potvrdil: jde o trestný čin. Co to znamená pro věřitele?
Česko zásadně mění přístup k trestání korporací. Místo odsouzení umožní dohodu „bez škraloupu“, stejně jako na Západě
Trestně odpovědné jsou v Česku už pár let nejenom fyzické osoby, ale i ty právnické. Od července 2026 se přitom výrazně rozšiřují možnosti řešení firemní trestní odpovědnosti.



