Whistleblowing v ČR – stát a státní firmy budou muset plnit pravidla směrnice bez ohledu na dosud neexistující český zákon
Před koncem roku uplyne lhůta pro přijetí českého zákona o whistleblowingu – s největší pravděpodobností marně.
I přesto by se však stát, kraje, obce a jim podřízené organizace i firmy měly připravit na uplatňování pravidel evropské směrnice o whistleblowingu hned po 17. prosinci 2021.
Směrnice o ochraně oznamovatelů porušení práva EU, která je všeobecně známá jako směrnice o whistleblowingu, vstoupila v platnost na podzim 2019. Jako každá směrnice zavazuje členské státy EU k tomu, aby podnikly na národní úrovni takové kroky, které zajistí uvedení příslušných pravidel společně dojednaných členskými státy v život.
Tuto svou povinnost jsou státy povinny vždy splnit do určitého data. V případě směrnice o whistleblowingu je tímto datem 17. prosinec 2021. Již nyní je evidentní, že Česká republika svou povinnost včas nesplní a český zákon k uvedenému datu nebude schválen. Porušení této povinnosti bude mít pro veřejné subjekty v České republice jeden velmi konkrétní důsledek, který by již dnes měli vzít v potaz zejména vedoucí zaměstnanci státních, krajských a obecních organizací, stejně jako manažeři firem, za kterými stojí stát, kraje nebo obce.
Přímé účinky směrnice
Po marném uplynutí lhůty pro přijetí národní legislativy se totiž jednotlivec může vůči státu přímo dovolat aplikace konkrétních pravidel obsažených ve směrnici, a to jako by se jednalo o běžný český právní předpis.
V případě směrnice o whistleblowingu se tak budou moci oznamující osoby (zaměstnanci, pracovníci, dodavatele a další) domáhat některých svých práv stanovených přímo směrnicí. Zaměstnavatelé budou přitom povinni plnit korespondující povinnosti, které ze směrnice vyplývají.
Mezi tyto povinnosti může patřit především povinnost ochrany oznamující osoby, zákaz přijímání odvetných opatření, zavedení interních kanálů pro oznamování nebo třeba povinnost poskytovat informace o přijímání oznámení. Jedná se přitom o klíčová práva a povinnosti plynoucí ze směrnice, která jsou kostrou celého mechanismu ochrany oznamovatelů a jádrem příslušné právní úpravy.
Koho se to bude týkat
Pro běžnou praxi je klíčové, že pojem „stát“, tedy ten, vůči komu je možno se směrnice přímo dovolat, je třeba chápat široce. Nejde přitom o žádné nové nebo ad hoc umělé natahování pojmu, ale o dlouholetou, zavedenou a na právní úrovni všeobecně akceptovanou rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské unie, která nenabízí příliš prostoru k pochybnostem.
Soudní dvůr pod pojmem stát rozumí jakoukoliv organizaci nebo těleso, které podléhá pravomoci nebo kontrole státu nebo má zvláštní pravomoci nad rámec běžných soukromoprávních pravidel.
Tato definice tak zahrnuje nejen samotné státní instituce jako ministerstva, nezávislé úřady, státní fondy a další organizace zřízené typicky zákonem nebo na základě zákona, ale také orgány místní samosprávy a jimi zřizované organizace. Nad to kontrole státu podléhají, a pod pojem „stát“ tak bezpochyby spadají, také státní, resp. veřejné podniky a firmy, které jsou státem nebo místními samosprávami vlastněny, jak vyplývá z rozhodnutí Soudního dvora EU.
Osoby zodpovědné za chod těchto orgánů, institucí a firem by si tak měly být vědomy toho, že oznamující osoby se vůči nim budou moci dovolat ochrany plynoucí přímo ze směrnice o whistleblowingu již po 17. prosinci 2021, a to bez ohledu na to, zda prováděcí český zákon do té doby bude přijat či nikoliv. Oznamující osoby se nicméně budou moci dovolat pouze ustanovení směrnice samotné, a nikoliv širšího pojetí ochrany jdoucího nad rámec směrnice, jak je obsaženo v současném návrhu českého zákona.
Čeho se může oznamovatel dovolat
Bezprostředním důsledkem tohoto selhání českého zákonodárce tak bude zejména fakt, že oznamující osoby se budou moci dožadovat zejména interních mechanismů pro podání oznámení, oznamujícím osobám bude muset být poskytnuta ochrana v případě učiněného oznámení a v případě, že bude vůči oznamující osobě např. učiněno odvetné opatření, bude tato moci uplatnit nárok na náhradu újmy. To vše bez toho, aby český právní řád stanovil přesnější pravidla, jak mají státní instituce uvedené zajistit. Ustanovení směrnice se v těchto ohledech totiž jeví jako poměrně jasná a podrobná.
Další články
Strategie České advokátní komory pro umělou inteligenci
V České advokátní komoře jsme založili Sekci pro umělou inteligenci a nové technologie. Sekce vlastně není úplně nová, nový je především její název. Předtím v rámci ČAK fungovala Sekce pro IT a GDPR. S ohledem na to, že se od ČAK teď především očekává, že bude reagovat na rozvoj umělé inteligence, rozhodli jsme se její název změnit. Když se podíváte na seznamy profesí „na odstřel“ kvůli umělé inteligenci, jsou na nich právníci na poměrně čelních pozicích.
Korekce místo první sankce? Návrh nového institutu ve správním trestání
Správní trestání zpravidla vychází z toho, že zjistí-li správní orgán přestupek, zahájí řízení, v němž rozhodne o odpovědnosti a případném správním trestu. Tento model chrání legalitu i rovnost. Vedle úmyslného, nebezpečného nebo opakovaného jednání však existují první, objektivně drobná a rychle napravitelná pochybení, zejména v evidenčních a oznamovacích povinnostech.
Obstrukce dlužníka v insolvenci jako trestný čin – možnost obrany věřitelů
Dlužník 11 let blokoval insolvenci námitkami podjatosti a žalobami. Nejvyšší soud potvrdil: jde o trestný čin. Co to znamená pro věřitele?
Česko zásadně mění přístup k trestání korporací. Místo odsouzení umožní dohodu „bez škraloupu“, stejně jako na Západě
Trestně odpovědné jsou v Česku už pár let nejenom fyzické osoby, ale i ty právnické. Od července 2026 se přitom výrazně rozšiřují možnosti řešení firemní trestní odpovědnosti.
Chybné nebo neexistující odůvodnění jako důvod nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí
Odůvodnění správního rozhodnutí není úřední formalita ani prostor pro mechanické převyprávění spisu. Je to část rozhodnutí, v níž musí být rozpoznatelné, proč správní orgán dospěl právě k danému výroku.



