Pět otázek pro Radima Martynka

Již 15 let se specializujete na etiketu v písemném styku. Jak si v ní stojí právníci?

Úroveň písemné komunikace právníků je zrcadlena vysokou úrovní právnických fakult: jejich projev bývá věcný, profesionální a zdvořilý. Kdykoli na semináři potkám právníka a vidím jeho písemnosti, velmi často si přeji, aby takto dokonale psali také zástupci jiných profesí.

Připravujete také akreditované odborné semináře, mezi nimiž mě zaujal seminář Etiketa úředníka veřejné správy s Ladislavem Špačkem. Úředníci mají v tomto ohledu u veřejnosti nevalnou pověst. Je tomu tak v roce 2019 právem?

Nerad škatulkuji populaci na úředníky, pekaře, sekretářky, …, a proto nemohu generalizovat a říkat, že si jedna skupina vede v chování lépe než ta druhá. Jsme lidé a chybovat je lidské. Zdali pácháme společenské přestupky vědomě nebo nevědomě, to je již věc jiná. Úředníci – snad jako jediní – mají povinnost chovat se zdvořile definovanou v § 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád: „Veřejná správa je službou veřejnosti. Každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc.“

Samotný fakt, že jsou naše semináře etikety navštěvovány velmi hojně, svědčí o obrovské touze po sebezdokonalování.

Jako historicky první neprávník vystoupíte na odborném kongresu Právní prostor. Jak se těšíte na zajímavé účastníky kongresu, mezi nimiž jsou například veřejná ochránkyně práv či předseda Nejvyššího soudu?

Velmi se těším… Pro každého neprávníka je poctou býti součástí právního kongresu. (A někdo musel být historicky první.)

V dobách, kdy byla Kancelář veřejného ochránce práv naším klientem – tedy za časů JUDr. Otakara Motejla a JUDr. Pavla Varvařovského – se nechali její zaměstnanci inspirovat našimi semináři etikety a etikety v písemném styku stejně jako úředníci, pekaři, sekretářky, …

Ve svém vstupu auditorium provedete několika záludnostmi z oblasti pravidel společenského styku – jaké záludnosti, alespoň obecně – vnímáte pro společenský styk jako nejzásadnější?

Stavebními kameny etikety jsou zdvořilost, úcta k lidem, empatie, takt, … a jejich absence deklasuje člověka se sebelepší znalostí etikety na pouhého hulváta. Nestačí tedy jen pravidla znát… klíčové je chovat se k lidem s takovou úctou, jakou od nich očekáváme.

Inspiraci nalezneme u Jeana Gabina: „Zdvořilost je úsilí, jak i přes svou znalost lidí zachovávat dobré způsoby.“

A otázka na závěr, která se díky podtitulu Vašeho kongresového příspěvku nabízí – co s chlebíčkem spadlým na zem?

Tipněte si:

a) kopnout pod stůl

b) kopnout směrem k šéfovi (že to je jeho)

c) zvednout a dát zpět na podnos (on to někdo sní)

d) nechat ho na zemi (a nenápadně se zdekovat)