Pět otázek pro Markétu Haindlovou

Jaká jsou největší specifika sportovního práva ve srovnání s jinými právními odvětvími?

Největší rozdílem mezi sportovním právem a řekněme obecně zavedenými právními odvětvími kontinentálního práva vidím v jeho skoro až precedenční povaze přirovnatelné naopak k systému common-law. Sportovní právo totiž signifikantně vychází z rozhodnutí FIFA DRC (arbitrážní soud) a jeho apelační instance CAS v Lausanne. Dalším specifikem je například výrazná roztříštěnost segmentů sportovního práva v rámci jednotlivých sportů.

Na jaké úrovni je sportovní právo jako samostatné právní odvětví v ČR?

Extrémně nekomplexní. Pro ilustraci, již pět let přednáším na Právnické fakultě UK předmět Sportovní právo a celou tuto dobu je to pouze volitelný předmět.

Existuje země, kterou bychom si mohli vzít za vzor v oblasti úpravy sportovního práva?

Vzhledem k faktu, že většina nejdůležitějších sportovních organizací má sídlo ve Švýcarsku, uvedla bych jako vzor právě to. Dále se obecně dá říct, že jakékoliv fotbalově vyspělé země by zrovna nám mohly být dobrým vzorem, mj. Velká Británie, Francie, Německo.

Kde byste ráda viděla sportovní právo za 10 let?

Ideální by bylo, kdyby se podařilo prosadit respektování práv sportovců, tak jako je tomu s naprostou samozřejmostí v zahraničí, např. uznání jejich základní právní ochrany jako zaměstnanců. A mé osobní přání? Aby Česká republika nebyla v zahraničí vnímána jako černá ovce.

Co je dle vašeho názoru nejdůležitější pro rozvoj sportovního práva jako samostatného odvětví? Zákonodárství, soudní rozhodnutí či akademická a publikační činnost?

Přijetí konečné podoby Zákona o sportu, respektování mezinárodních norem, které byly přijaty na úrovni mezinárodních organizací a samozřejmě podpůrně i rozvoj zatím kusé akademické, chcete-li publikační činnosti.