Pět otázek pro JUDr. Tomáše Lichovníka

1) V poslední době ze všech stran slýcháme, jak je český právní řád přebujelý, komplikovaný a často vnitřně rozporný. Je nějaká cesta, jak se z kolotoče neustálých novel a legislativních novinek vymanit?

Myslím si, že cestou by byla větší trpělivost a zdrženlivost ze strany legislativy. Objeví-li se nějaký nový problém, není nezbytné jej hned řešit novým předpisem. Právní, potažmo soudní praxe by se s ním nejspíše vypořádala sama aktuální judikaturou. To sice trvá déle než přijetí novely či zcela nového zákona, ale stejně nelze všechny situace popsat v zákoně. Proto je lepší reagovat judikaturou.

2) Často se také kritizuje mnohost úprav procesního práva. Jen v civilním řízení známe sporné řízení, nesporné řízení, exekuční a insolvenční řízení. Zajímavá je myšlenka vytvořit jediný procesní kodex aplikovatelný napříč právními obory s tím, že dílčí odlišnosti a specifické instituty by upravovaly zvláštní stručné právní předpisy. Dokážete si představit, zda by to fungovalo v praxi?

Představit si to dovedu. Procesní předpis má zajistit rychlý, hospodárný a zejména spravedlivý proces. Základní zásady všech procesních norem tedy musí být stejné. Liší se pak v jednotlivostech.

3) Kodex civilního procesu upravuje hranice bagatelních sporů za současné nemožnosti podat hromadnou žalobu. Nemůže tak docházet k odepření spravedlnosti, když není možné v konkrétním případě dovolání, respektive dokonce odvolání?

Ústavní soud již ve svém nálezu Pl. 33/09 dospěl k závěru, že „obecné právo na odvolání není v ústavním pořádku zakotveno“. Domnívám se však, že by bylo vhodnější umožnit soudu, aby výjimečně připustil odvolání např. v bagatelních věcech. Jedná se o potřebu sjednocovací praxe.

4) Dalším problémem je velký počet sporů řešených před soudci. Dlouhé roky se táhnoucí řízení stojí jeho účastníky mnoho energie, času i finančních prostředků. Je tomu téměř dva roky, co mají strany možnost obrátit se na mediátora a tyto výdaje si ušetřit. Zaznamenaly soudy alespoň částečnou úlevu, nebo má mediace zatím jenom zanedbatelný význam?

Je to smutné, ale veřejnost zatím mediace příliš nevyužívá. Stále přetrvává neochota jednat s druhou stranou. Lidé se raději soudí než by jednali, ačkoli je to pak stojí daleko více energie i peněz. Věřím, že se to zlepší.

5) Máte pocit, že bývá kazuistických a různě „vylepšovaných“ procesních předpisů stranami řízení zneužíváno? Jak kverulacím a obstrukcím zabránit?

Podle mne je nejlepším lékem jednoduchý procesní předpis. Čím jsou složitější pravidla, tím lépe se v nich kličkuje a hledají se pochybení, kterých lze využít. V jednoduchosti je síla. Soudci by si zasloužili více důvěry při soudních řízeních.