Objektivní odpovědnost za dodržování protikuřáckého zákona?

Důvodem tohoto opatření byla obava, že by ve správním řízení mohl odpovídat ze spáchání přestupku proti § 11 odst. 5 zákona zakazujícího podat alkoholické nápoje osobě mladší 18 let. Za tento přestupek hrozí podle § 32 odst. 1 uzavření provozovny až na dva dny plus další následné sankce. Provozovatel tak chtěl předejít situaci, která by zdaleka nemusela být pouze teoretická, kdy by do jeho podniku přišla mladistvá osoba, která předtím požila alkohol a správní orgán (ČOI) by tuto osobu a její ovlivnění na místě zjistil a následně by zahájil správní řízení.

Zákon sice v § 36 odst. 1 písm. l) stanoví, že přestupku se dopustí ten, kdo prodá nebo podá osobě mladší 18 let alkoholický nápoj, což předpokládá aktivní jednání pachatele přestupku, tedy jeho zavinění, prokázání subjektivní stránky tohoto přestupku a tím i naplnění skutkové podstaty může být ovšem na jednu stranu pro správní orgán obtížné, na druhou stranu nelze přehlédnout výše naznačenou obavu, že by posuzování této dílčí otázky mohlo sklouznout k objektivní odpovědnosti provozovatele, který by v krajním případě byl sankcionován za to, že se v jeho podniku vyskytovala osoba mladší 18 let pod vlivem alkoholu.

Přípustnost objektivní odpovědnosti v právu objasňuje poměrně nedávný nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 15/16. Ústavní soud se v tomto nálezu zabýval návrhem Krajského soudu v Ostravě na zrušení § 10 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění zákona č. 297/2011 Sb., a na vyslovení protiústavnosti § 125f odst. 1 tohoto zákona.

Ústavní soud v tomto nálezu vyslovil závěry, které jsou použitelné i na otázku odpovědnosti za dodržování (problematických) ustanovení tzv. protikuřáckého zákona. Podle prvního „v demokratickém právním státě nelze nikomu uložit nesplnitelnou povinnost. Nikdo nemůže být povinen k jednání, které objektivně není možné. Takováto povinnost by již v okamžiku svého vzniku stavěla svého adresáta do pozice jejího porušovatele, který může být sankcionován, aniž by měl vůbec možnost jednat po právu.“ Tady se zdá být situace jasná. Možnost jednat po právu – nepodat osobě mladší 18 let alkoholický nápoj provozovatel restaurace má.

Druhý závěr však již tak jednoznačně nevyznívá. Ústavní soud v tomto nálezu totiž dále uvádí, že „jakkoliv lze zásadu, že každý odpovídá jen za své vlastní jednání, považovat za jakési přirozené východisko odpovědnostních právních vztahů, efektivní regulace některých oblastí lidského jednání může v tomto ohledu vyžadovat zvláštní úpravu. Účel objektivní odpovědnosti se pak může lišit v závislosti na předmětu právní úpravy. Zpravidla bude spočívat ve snaze o nalezení spravedlivé rovnováhy mezi právy a povinnostmi účastníků některých právních vztahů, případně v zjednodušení a zpřehlednění právních vztahů mezi dotčenými subjekty, aby lépe odpovídaly jejich praktickým potřebám.“

V této souvislosti lze připomenout, že objektivní odpovědnost provozovatele vozidla za spáchání správního deliktu byla stanovena právě kvůli nevymahatelnosti postihu za některé kategorie přestupků, jejichž pachatele se nepodařilo ztotožnit.

U přestupku proti § 11 odst. 5 protikuřáckého zákona může nastat analogická situace – bude zjištěna mladistvá osoba pod vlivem alkoholu, avšak nebude prokázáno zavinění provozovatele restaurace, tedy jeho aktivní jednání, že mu podal alkoholický nápoj. A odtud už je na dohled citovaný závěr z Nálezu Ústavního soudu, že efektivní regulace (a eliminace tohoto společensky nežádoucího jevu) vyžaduje zvláštní úpravu, tedy uzákonění objektivní odpovědnosti provozovatele restaurace za to, že se v jeho podniku vyskytl protiprávní stav, aniž by se zkoumalo, kdo tento stav nastolil.