PortálČlánkyJaké sankce hrozí za porušení karantény?

Jaké sankce hrozí za porušení karantény?

26.03.2020 / 23:00

Od pokut za porušení karantény, porušení zákazu vycházení a povinnosti nosit roušku až po trestný čin šíření nakažlivé nemoci. Jaké sankce jsou spojeny s mimořádnými opatřeními?

Mgr. Tereza Kováčová

advokátní koncipientka, Tschöpl & Partner

Mgr. Petr Suchánek

advokát, Tschöpl & Partner

Foto: Fotolia

Vláda vyhlásila usnesením ze dne 12. března 2020 nouzový stav v délce 30 dní. Od té chvíle postupuje při řešení nastalé situace dle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení (krizový zákon), což ji opravňuje přijímat mnohá opatření v podobě zákazů a omezení. Mnohá omezení jsou však od 23. 3. 2020 stanovena mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví, která jsou paradoxně přísnější kvůli podstatně vyšším sankcím, které hrozí za jejich porušení. Jaká může být např. pokuta za porušení karantény? Co se může stát, pokud uvedená omezení[1] porušíte, se dozvíte v tomto příspěvku.

Zákaz vycházení a povinnost nosit roušku

Pokud fyzická osoba nedodrží omezení vyplývající z krizových opatření stanovených v době krizového stavu, tedy se například pohybuje na veřejnosti bez roušky, hrozí jí podle § 34 krizového zákona pokuta až do výše 20.000 Kč. Spodní hranice pokuty není stanovena.

Zůstaneme-li u příkladu s rouškou, může být přestupek vyřešen tzv. příkazem na místě (blokovou pokutou). Příkaz na místě lze využít v situaci, kdy obviněný souhlasí s tím, že se přestupku dopustil. Příkazem na místě lze však uložit pokutu nejvýše 10.000 Kč, jedná-li se o mladistvého, pak nejvýše 2.500 Kč.

Zpočátku zavedení krizových opatření strážníci řešili jejich porušení napomenutím. Koncem minulého týdne však proběhla médii zpráva o udělení prvních pokut mladíkům, kteří se pohybovali po veřejném prostranství bez roušky. Na výzvu, aby si roušky nasadili, mladíci nereagovali, a proto dostali na místě pokutu za neuposlechnutí výzvy ve výši 10.000 Kč[2]. Za samotné porušení povinnosti nosit roušku jim ve správním řízení může být uložena další pokuta, a to až ve zmiňované výši 20.000 Kč. Uvedené se vztahuje také na porušení jiných zákazů stanovených vládou, tj. např. porušení omezení volného pohybu, nebo porušení zákazu maloobchodního prodeje a prodeje služeb v provozovnách.

Dne 23. 3. 2020 byla však usnesením vlády o omezení volného pohybu a maloobchodního prodeje nahrazena mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví vydanými podle zákona o ochraně veřejného zdraví[3]. Tato opatření mají zásadně stejný obsah, jako usnesení vlády, ale za jejich porušení může být uložena pokuta až do výše 3.000.000 Kč. Oproti pokutě za porušení opatření stanovených v usnesení vlády, která může být uložena pouze fyzickým osobám, může být pokuta za porušení opatření ministerstva uložena také právnickým osobám. Povinnost nosit na veřejnosti roušku je nicméně zatím stanovena pouze v usnesení vlády vydaném podle krizového zákona.

Porušení karantény

Specifickým omezením, které může občany v souvislosti s epidemií koronaviru potkat, je nařízení karantény. V § 2 odst. 7 písm. a) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, je karanténa definována jako oddělení zdravé fyzické osoby, která byla ve styku s infekčním onemocněním nebo pobývala v ohnisku nákazy, od ostatních fyzických osob. Inkubační doba, a tedy i doba trvání karantény byla v případě koronaviru stanovena na 14 dní. Karanténa je tedy opatření ukládané zdravým osobám. Pro osoby nemocné je určena tzv. izolace.

Nejčastěji je karanténa nyní zmiňována v souvislosti s návratem ze zahraničí, konkrétně z rizikových zemí[4]. Podle usnesení vlády ze dne 13. 3. 2020 č. 209, (a v případě návratu z Itálie rovněž podle mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 6. 3. 2020) nemá každý, kdo se vrací z rizikových zemí, rovnou nařízenou karanténu, ale má pouze povinnost návrat oznámit svému praktickému lékaři, kterému je potom usnesením v takovém případě nařízeno rozhodnout o karanténě v délce 14 dnů podle § 67 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví.

Návrat z rizikové země tedy neznamená automaticky karanténu, ale povinnost nahlásit návrat lékaři, přičemž za porušení této povinnosti hrozí výše popsaná sankce za porušení usnesení vlády, případně mimořádného opatření ministerstva v případě návratu z Itálie. Za porušení karantény nařízené lékařem však zákon žádnou sankci paradoxně nestanoví.

Jiná bude situace v případě karantény nařízené v souvislosti s prokazatelným výskytem infekčního onemocnění, a to např. při styku s nemocným na území České republiky. Tehdy bude karanténu zásadně nařizovat krajská hygienická stanice. Za porušení takto nařízené karantény hrozí uložení pokuty až do výše 3.000.000 Kč.

Možnosti ochrany proti uloženým sankcím

V případě uložení pokuty za porušení výše uvedených omezení bude možné rozhodnutí o uložení pokuty napadnout odvoláním, a případně také žalobou ve správním soudnictví a následně kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu. S ohledem na přetíženost některých správních úseků krajských soudů a Nejvyššího správního soudu může soudní přezkum napadených rozhodnutí trvat několik let.

Bránit se je možné i proti rozhodnutí o nařízení karantény. Je možné proti němu podat odvolání, které nemá odkladný účinek. Správní žaloba v tomto případě však bude pravděpodobně vyloučena, jelikož se bude jednat o rozhodnutí závisející výlučně na posouzení zdravotního stavu, jejichž soudní přezkum je vyloučen podle § 70 písm. d) s.ř.s.

Trestný čin šíření nakažlivé nemoci

Porušením opatření v souvislosti s epidemií koronaviru se může člověk dopustit také trestného činu. Vláda v souvislosti s epidemií schválila novelu nařízení vlády, kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za nakažlivé lidské nemoci a na seznam nakažlivých lidských nemocí byl nově doplněn koronavirus SARS-CoV-2.

Šíření nakažlivé lidské nemoci je trestným činem, a to jak v úmyslné, tak nedbalostní formě. Nedbalostní forma znamená, že i v případě, kdy pachatel nemá v úmyslu koronavirus šířit, avšak měl vědět, že by se tak mohlo stát, může být jeho počínání kvalifikováno jako trestný čin (například porušení karantény). Je třeba zdůraznit, že tohoto trestného činu se může člověk dopustit pouze tehdy, pokud je koronavirem skutečně nakažen.

Připustíme-li situaci, že infikovaná osoba koronavirus úmyslně šíří, a to za epidemie, tedy události vážně ohrožující zdraví lidí, může být potrestána odnětím svobody na dva až osm let. Horní hranice trestu odnětí svobody může dosahovat až patnácti let, a to v případě, že pachatel svým činem způsobí smrt nejméně dvou osob.

Trestní zákoník ostatně počítá se zpřísněním většiny trestů za trestné činy spáchané právě v období situace pro společnost tak náročné, jako je epidemie. Je však třeba mít na paměti, že sankce dle trestního zákoníku jsou prostředkem tzv. ultima ratio, tedy až poslední možností, nepostačí-li uložení pokuty.