Česká advokátní komora a její znaky ve světle judikatury Ústavního soudu

Ústavní soud se ani jednou ve svých nálezech nevěnoval přímo České advokátní komoře, avšak vyslovené závěry o charakteristických znacích profesních komor přiléhavě pasují i na Komoru advokátů.[1]

Jak již bylo řečeno výše, cílem tohoto článku je v souladu s judikatorními závěry Ústavního soudu popsat základní znaky profesních komor. Tyto základní znaky pasují i na ČAK, jakožto jednoho z představitelů profesní samosprávy. Jedná se především o dvě klíčová rozhodnutí Ústavního soudu, a to rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 181/01 z roku 2003[2] a rozhodnutí sp. zn. Pl. ÚS 40/06 z roku 2008[3]. V nálezu z roku 2003 se soud zabýval Komorou veterinárních lékařů a v druhém nálezu se daná věc dotýkala problematiky České lékařské komory.

První nález je důležitý v kontextu teoretického zařazení ČAK do tzv. profesní či zájmové samosprávy[4]. Ústavní soud zabývající se Komorou veterinárních lékařů vyjádřil ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 181/01 názor, že se jedná „o problematiku týkající se tzv. zájmové samosprávy, konkrétně profesních komor s povinným členstvím, sdružujících samostatně výdělečné fyzické osoby v určitých povoláních, kde je dán silný veřejný zájem na jejich řádném výkonu. Tyto komory jsou právnickými osobami veřejného práva, zřizované zákonem, vybavené oprávněním vydávat různé vnitřní předpisy pro komoru a její členy, kteří se jim musí s ohledem na povinné členství podřídit. Komora tak nad těmito členy – příslušníky určitého profesního stavu - vykonává mocenská oprávnění, mezi něž typicky patří právě kárná pravomoc.“

Ústavní soud tak vytyčil několik základních znaků, které náleží všem profesním komorám. Těmito znaky jsou především:

• povinné členství osob, které chtějí vykonávat určité povolání,
• komory jsou zřizované zákonem a jsou tak právnickými osobami veřejného práva,
• mají pravomoc vydávat své vlastní předpisy,
• mají disciplinární pravomoc nad svými členy