Bude stát nahrazovat škody způsobené krizovými opatřeními?

Odpověď naznačuje donedávna nepříliš známý a relativně málo aplikovaný zákon č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení a změně některých zákonů (krizový zákon). Podle § 36 odst. 1 tohoto zákona je stát povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními. Této odpovědnosti se může stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že si poškozený způsobil škodu sám.

Citované ustanovení zakládá zvláštní škodní odpovědnost, neboť újma nevzniká porušením právní povinnosti (naopak stát během nouzového stavu postupuje v souladu se zákonem), nicméně některé obecné zásady známé z občanského zákoníku se s dále naznačenými odchylkami uplatní i pro tyto případy. Na poškozeném tedy je, aby škodu vyčíslil a prokázal, že ji utrpěl v době nouzového stavu. Namítne-li stát, že si poškozený škodu způsobil sám, což náhradu škody dle § 36 odst. 6 krizového zákona vylučuje, ponese důkazní břemeno v tomto ohledu stát.

Podle § 36 odst. 2 krizového zákona se při poskytování náhrady za věcnou škodu postupuje podle právních předpisů platných v době vzniku škody, tedy ustanovení občanského zákoníku. V této souvislosti připomínáme § 2900 občanského zákoníku, který ukládá každému počínat si tak, aby nedošlo k újmě na svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví jiného, tedy počínat si tak, aby vzniku škod předcházel (obecná prevenční povinnost). Z důvodů zvláštního zřetele hodných může být náhrada škody přiměření nižší. Podle § 2953 odst. 1 občanského zákoníku se bere v úvahu to, jak ke škodě došlo a zohledňují se rovněž (majetkové) poměry poškozeného. Podle tohoto ustanovení by tak mohli mít větší šanci na náhradu celé újmy drobní podnikatelé a živnostníci.

Nárok na náhradu škody uplatňuje poškozený u příslušného orgánu krizového řízení. Dikce § 10 odst. 2 krizového zákona naznačuje, že tímto příslušným orgánem krizového řízení by mělo být Ministerstvo vnitra ČR, neboť odpovídá na řešení krizových situací.

Pro uplatnění nároku stanoví zákon šestiměsíční objektivní lhůtu od vzniku škody a poměrně velkorysou subjektivní pětiletou prekluzivní lhůtu, která začíná běžet okamžikem, kdy se poškozený o vzniku škody dozvěděl. Nárok se vznáší písemně a z logiky věci by měl obsahovat veškerá tvrzení a důkazy prokazující jak vznik samotné škody, tak příčinnou souvislost škody a nouzového stavu. Proto doporučujeme již nyní všechny rozhodné skutečnosti zdokumentovat.

V tuto chvíli nelze spolehlivě odhadnout, na jaké případy se náhrada škody bude vztahovat. V zahájené diskusi zaznívají také názory, že se škody způsobené opatřeními nouzového stavu budou nahrazovat jen velmi omezeně nebo dokonce vůbec. Asi vůbec nejproblematičtější bude náhrada ušlého zisku. Podnikatelé by však rozhodně neměli spoléhat na to, že požadované prostředky obdrží v krátké době a v plné výši. Dá se očekávat nápad soudních sporů, které budou trvat při využití všech mimořádných opravných prostředků včetně ústavní stížnosti, neboť opatření se dotýkají rovněž ústavně zaručených práv a svobod), nejméně pět let. Postižení by proto měli spoléhat na jiná řešení - překlenovací úvěry, odklad splátek, pomocné fondy budou-li zřízeny apod.

Advokátní kancelář Toman, Devátý & partneři si uvědomuje, že vyhlášený nouzový stav bude mít rovněž závažné právní dopady, a proto zřizuje speciální informační stránku pro veřejnost, týkající se aktuálního dění. Nejnovější informace najdete na našem webu www.iustitia.cz pod odkazem COVID-19.