Podle autorského zákona jde o tzv. „zaměstnanecká díla”, jejichž zvláštní úprava je zakotvena v ustanovení § 58 autorského zákona. Pojďme si přiblížit některá důležitá specifika těchto zaměstnaneckých děl. Je třeba také poukázat na rozdíl mezi právem osobnostním a majetkovým, když rozdíl v úpravě i nakládání s takovými právy je odlišný.
Co je to zaměstnanecké dílo?
V prvé řadě je třeba si ujasnit, co to zaměstnanecké dílo vůbec je a co vše si pod tímto pojmem představit. Zaměstnaneckým dílem se podle autorského zákona rozumí jakékoliv autorské dílo – tj. dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě, včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam, a které autor vytvořil v rámci svého pracovněprávního nebo služebního vztahu. Je vždy nutné mít na mysli, že všechny podmínky musí být splněny dohromady (kumulativně), tedy musí jít nejen o výsledek tvůrčí činnosti fyzické osoby, ale také musí být vytvořen v rámci plnění pracovních úkolů (nestačí v průběhu pracovní doby). Takové dílo je zaměstnaneckým dílem. Zaměstnaneckým dílem tak mohou být například články, knihy, vynálezy, počítačové programy nebo databáze, které byly autorem vytvořeny v rámci plnění pracovní náplně.
Počítačové programy a databáze jako zaměstnanecké dílo
Podle autorského zákona se s ohledem na počítačové programy a databáze uplatní právní fikce, podle které se počítačové programy, databáze a kartografická díla, jež nejsou kolektivními díly, považují za zaměstnanecká díla i tehdy, byla-li autorem vytvořena na objednávku (tedy např. na základě smlouvy o dílo). Objednatel se v takovém případě považuje za zaměstnavatele.
Na počítačové programy a databáze vytvořené na objednávku se proto uplatní tzv. přechod majetkových práv k dílu na objednatele přímo ze zákona – toto pravidlo, nastolující režim zaměstnaneckého díla u těchto autorských děl, se však uplatní jen pokud zhotovitelem díla bude samotný autor (tedy fyzická osoba). Pokud by jím totiž byla osoba právnická, uvedený režim se neuplatní a fikce zaměstnaneckého díla se u takovéhoto díla vytvořeného na objednávku záhy neaplikuje.
Osobnostní práva k dílu
Práva k autorskému dílu můžeme rozlišit na práva osobnostní a práva majetková. K zaměstnaneckému dílu zaměstnavatel vykonává práva majetková, která nemusí být – na rozdíl od práv osobnostních – nerozlučně spjata s osobou autora. Osobnostních práv se totiž autor nemůže vzdát, tato práva jsou nepřevoditelná a smrtí autora zanikají. Vytvořením zaměstnaneckého díla proto autorova osobnostní práva k zaměstnaneckému dílu zůstávají nedotčena a autor je vykonává i nadále – na zaměstnavatele tedy nepřechází. V rámci osobnostních práv je autor oprávněn např. osobovat si autorství k dílu, rozhodnout, zda a jakým způsobem má být jeho autorství uvedeno při zveřejnění nebo užití díla nebo mu rovněž náleží tzv. právo na nedotknutelnost díla.
Do osobnostních práv k zaměstnaneckému dílu spadá rovněž právo autora rozhodnout o jeho zveřejnění, jakož i výše zmíněné právo na nedotknutelnost díla. Pod právo na nedotknutelnost díla můžeme zahrnout např. právo autora udělit svolení k jakékoli změně nebo jinému zásahu do autorského díla (např. zařadit jej do souborného díla, spojit s jiným dílem, změnit jej či zpracovat atd.). Podle ustanovení § 58 odst. 4 autorského zákona se ovšem uplatní právní domněnka, podle níž vykonává-li zaměstnavatel majetková práva k zaměstnaneckému dílu, má se za to, že autor svolil k jeho zveřejnění, úpravám, zpracování (včetně překladu), spojení s jiným dílem, zařazení do díla souborného, jakož i k tomu, aby jej uváděl na veřejnost pod svým jménem – za předpokladu, že není mezi stranami ujednáno jinak (např. v pracovní smlouvě).
Jelikož se dá předpokládat, že oprávnění nakládat se zaměstnaneckým dílem bude pro zaměstnavatele velmi důležité, přičemž svolení autora s takovýmto nakládáním je dle ustanovení § 58 odst. 4 autorského zákona založeno pouhou právní domněnkou, která je vyvratitelná, bude určitě výhodné tento autorův souhlas výslovně zakotvit i v pracovní smlouvě. V budoucnu totiž mohou vždy nastat okolnosti, na jejichž základě by se zaměstnanec mohl pokusit předmětnou právní domněnku vyvrátit a snažit se (ve svůj prospěch) prokázat opak. Pokud však bude jeho souhlas ve smlouvě výslovně obsažen, nepůjde již o pouhou právní domněnku, nýbrž o jednoznačnou skutečnost, proti níž nebude možné cokoliv namítat.
Majetková práva k zaměstnaneckému dílu
Mezi majetková práva k zaměstnaneckému dílu, která vykonává zaměstnavatel automaticky ze zákona, patří především právo dílo užívat nebo právo na autorskou odměnu. Právem dílo užít je ve smyslu ustanovení § 12 odst. 4 autorského zákona zejména právo na rozmnožování díla, právo na jeho vystavování, půjčování, pronájem či právo na sdělování díla veřejnosti – jako např. na přenos rozhlasového či televizního vysílání díla.
V rámci výkonu majetkových práv je zaměstnavatel oprávněn dílo poskytnout třetím osobám na základě licence, nebo je na ně převést. Převést majetková práva k zaměstnaneckému dílu na třetí osobu je ovšem možné jen se souhlasem autora, ledaže jde o převod obchodního závodu – proto bude vhodné tento souhlas zaměstnance opět zahrnout například do pracovní smlouvy.
Podle ustanovení § 58 odst. 5 autorského zákona se uplatní také vyvratitelná právní domněnka souhlasu autora s dokončením (nehotového) zaměstnaneckého díla zaměstnavatelem pro případy, kdy jeho právní vztah se zaměstnavatelem skončí ještě před dokončením díla. Podstata této zákonné konstrukce je založena především na tom, aby zaměstnavatel mohl se zaměstnaneckým dílem dále pracovat a případně jej sám dokončit bez ohledu na to, že mu zaměstnanec (jakožto autor díla) například odejde ke konkurenci nebo na třeba do důchodu.
Právo na dorovnání
Podle ustanovení § 58 odst. 6 autorského zákona, není-li stranami ujednáno jinak, má autor zaměstnaneckého díla vůči zaměstnavateli také právo na přiměřenou dodatečnou odměnu (tzv. právo na dorovnání), jestliže se mzda nebo jiná odměna vyplacená autorovi dostane do zjevného nepoměru k zisku z využití práv k zaměstnaneckému dílu zaměstnavatelem. Výše této dodatečné odměny se posuzuje individuálně – dodatečná odměna musí však být vždy přiměřená. Proto pokud zaměstnavatel ze zaměstnaneckého díla již dopředu očekává vysoké zisky, určitě bude dobrý nápad si výši případné dodatečné odměny se zaměstnancem dopředu zastropovat (znovu například v pracovní smlouvě), nebo ji rovnou úplně vyloučit.
Závěr
Zaměstnanecké dílo v rámci autorskoprávní ochrany čím dál tím více získává na důležitosti. Mimo jiné i kvůli rychlému technologickému pokroku, kdy se stále více společností problematikou zaměstnaneckého díla zabývá v souvislosti s vývojem software, webových aplikací, počítačových programů nebo databází, které se dnes už kvalifikují jako autorské dílo a požívají tak patřičné ochrany autorského zákona. 
Diskuze k článku ()