Důvod je zřejmý, nadační fondy jsou způsobilé při správném nastavení spojit právní jistotu, flexibilitu a možnost přizpůsobit pravidla správy majetku přesně dle vize zakladatele – ať už jde o možnost plné kontroly nad nakládáním s majetkem fondu, ochranu rodinného nebo podnikatelského portfolia před vnějšími riziky, zajištění rodiny před nenadálými životními situacemi, uchování rodinných hodnot a tradic nebo mezigenerační uchování a předání majetku.
Tento článek je prvním dílem našeho šestidílného seriálu, který bude věnován nadačním fondům, přičemž v úvodním díle se zaměříme zejména na právní povahu nadačních fondů a klíčové vlastnosti, které nadační fondy činí flexibilním a atraktivním nástrojem správy (nejen) soukromého majetku.
1. Co je to nadační fond?
Nadační fond je jednou z forem fundací, tedy právnických osob, které jsou vytvořeny majetkem vyčleněným k určitému účelu[1].
Právní úprava fundací má v českých zemích dlouhou historii. Již rakouský obecný zákoník občanský (ABGB) umožňoval vznik fundací, zpravidla určených k charitativním či dobročinným cílům. Po roce 1950 však socialistický stát institut fundací zcela zrušil, neboť vycházel z představy, že veškeré potřeby občanů zajistí stát a fundací tak není třeba.[2]
Obnova fundací přišla až po roce 1989. Nejprve novela hospodářského zákoníku č. 103/1990 Sb., a poté zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech (dále jen „zákon o nadacích a nadačních fondech“), umožnily zakládání fundací, a to konkrétně nadací a posléze i nadačních fondů.[3] Obě právní úpravy však omezovaly zakládání těchto entit striktně pro obecně (resp. veřejně) prospěšné účely. Tento přístup se změnil až s přijetím občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, který otevřel cestu využívání nadačních fondů i k soukromým účelům – včetně tzv. rodinných fondů[4].
Občanský zákoník upravuje nadační fondy v samostatném pododdílu (§ 394 a násl. občanského zákoníku). Kromě vlastní právní úpravy se na nadační fondy použijí subsidiárně rovněž obecná ustanovení o právnických osobách (§118 a násl. občanského zákoníku) a obecná ustanovení o fundacích (§ 303 a násl. občanského zákoníku). S přijetím občanského zákoníku byla v odborných kruzích diskutována otázka, jaký je vzájemný vztah právní úpravy nadačních fondů k právní úpravě nadací. Touto otázkou se zabýval Nejvyšší soud ve svém Usnesení ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. NS 29 Cdo 3225/2016, ve kterém zcela odmítl subsidiární použití právní úpravy nadací na poměry nadačních fondů, a to zejm. s odkazem na systematiku občanského zákoníku a absenci odkazující zákonné normy, která by subsidiární použití připouštěla. Nejvyšším soudem však bylo připuštěno, že za výjimečných okolností, je možné nadační úpravu použít na nadační fondy na základě analogie práva.[5] Předpokladem použití analogie je dle Nejvyššího soudu existence otevřené mezery v zákoně a absence rozporu ustanovení o nadaci se smyslem a účelem právní úpravy nadačních fondů. [6]
2. Účel nadačního fondu dle občanského zákoníku
Podle nové koncepce, kterou přinesl občanský zákoník, mohou být nadační fondy zakládány jak ve veřejném, tak i v soukromém zájmu[7], přičemž dle § 394 odst. 1 platí, že nadační fond může být založen k jakémukoli účelu společensky nebo hospodářsky užitečnému.
Takovým užitečným účelem nadačního fondu, který bude založen v soukromém zájmu může být například podpora zakladatele, rodiny zakladatele či jinak vymezeného okruhu osob. Oproti tomu nadační fond zřízený ve veřejném zájmu může být založen kupříkladu za účelem podpory dobročinných či charitativních projektů. Účelů může být i více, mohou být jednorázové i dlouhotrvající, a současně není vyloučeno, aby nadační fond kombinoval soukromě i veřejně prospěšný účel.[8]
Jak z uvedeného vyplývá, bude primárně na zakladateli, jaký společensky nebo hospodářsky užitečný účel v zakladatelské dokumentaci konkrétnímu nadačnímu fondu přizná a jaká pravidla nastaví pro použití majetku nadačního fondu k dosahování stanoveného účelu. Kromě požadavku užitečnosti bude zakladatel při stanovení účelu nadačního fondu limitován rovněž obecnými limity účelu právnických osob zakotvenými v § 145 občanského zákoníku, jakož i povinností respektovat obecné zásady soukromého práva, zejména veřejný pořádek a dobré mravy.
Otázkou zůstává, zda nadační fond může být založen výlučně za účelem podnikatelským. Domníváme se, že s ohledem na právní povahu fundací, je takový účel nadačním fondům zapovězen, jelikož tento účel je záměrně zákonodárcem svěřen obchodním korporacím.[9] V odborných kruzích však převažuje názor, že ačkoli podnikatelská činnost nemůže být samotným účelem nadačního fondu, může být nadačním fondem vykonávána v rámci jeho vedlejší činnosti jako prostředek k dosahování hlavního účelu nadačního fondu.[10] Není však jakkoliv vyloučeno, aby nadační fond podnikal prostřednictvím obchodních korporací, jejichž podíly budou do nadačního fondu vloženy.
3. Založení a vznik nadačního fondu
Jelikož je nadační fond právnickou osobou, uplatní se tradiční princip dvoufázového vzniku právnické osoby:
- Založení – k založení dochází na základě projevu vůle zakladatele (či zakladatelů), a to buď (i) za jeho života – přijetím zakládací listiny, nebo (ii) pro případ jeho smrti – ustavením nadačního fondu v závěti či dědické smlouvě (dále společně jen „zakladatelské právní jednání“);
- Vznik – ke vzniku nadačního fondu dochází až v druhé fázi, a to jeho zápisem do nadačního rejstříku[11].
Zakladatelské právní jednání musí obsahovat minimálně[12]:
- název a sídlo nadačního fondu,
- jméno zakladatele a jeho bydliště nebo sídlo,
- vymezení účelu, pro který se nadační fond zakládá,
- údaj o výši vkladu, popřípadě o jeho nepeněžitém předmětu,
- počet členů správní rady i jména a bydliště jejích prvních členů a údaj, jakým způsobem členové správní rady za nadační fond jednají,
- počet členů dozorčí rady i jména a bydliště jejích prvních členů, nebo jméno a bydliště prvního revizora,
- určení správce vkladů a
- podmínky pro poskytování příspěvků z majetku nadačního fondu nebo vymezení okruhu činností, jež nadační fond může vzhledem k svému účelu vykonávat.
Nadační fond nemá nadační kapitál ani jinou formu povinně zapisované výše majetku do nadačního rejstříku. Z povahy nadačního fondu jakožto fundace je nutné, aby byl již při založení do nadačního fondu vyčleněn alespoň minimální majetkový vklad. Minimální výše takového vkladu není zákonem určena a může tak být zcela libovolná,[13] přičemž předmět vkladu může být peněžitý i nepeněžitý.[14] Nepeněžité vklady při realizaci vkladu nemusí být ze zákona znalecky oceněny.
Ačkoli občanský zákoník nevyžaduje pro založení nadačního fondu přijetí zakladatelského právního jednání ve formě veřejně listiny[15] (notářského zápisu), lze takový postup jedině doporučit, a to jednak s ohledem na zachování právní jistoty[16] a jednak s ohledem na následnou možnost přímého zápisu nadačního fondu do nadačního rejstříku notářem.[17]
Zákon pro vznik nadačního fondu předpokládá pouze přijetí zakladatelského právního jednání. Vnitřní poměry nadačního fondu, jakož i pravidla pro nakládání s majetkem nadačního fondu však dále detailněji upravuje jeho statut.[18] Statut nadačního fondu může být vydán zakladatelem či jinou osobou (orgánem), která je touto pravomocí nadána v zakladatelském právním jednání. Zakládací listina i statut nadačního fondu (dále jen „zakladatelské dokumenty“) mohou být měněny, pokud si to v nich zakladatel vyhradí, a to i v případě účelu.[19]
4. Organizační struktura nadačního fondu
Zákon stanoví pouze minimální požadavky na organizační strukturu nadačního fondu, přičemž obligatorně zřizovanými orgány jsou pouze:
- správní rada jako statutární orgán;
- více členná dozorčí rada, nebo jednočlenný revizor jako orgán kontrolní.
Správní rada může být tvořena i jen jediným členem.[20] V případě vícečlenné správní rady je v zakladatelském právním jednání nezbytné vymezit, jakým způsobem budou členové správní rady vytvářet za nadační fond společnou vůli, tj. určit pravidla pro usnášeníschopnost[21] a způsob jednání členů správní rady za nadační fond. Podobně jako v případě obchodních korporacích mohou být členové správní rady omezeni např. pravidlem čtyř očí.
Správní rada je nadána zejména působností, kterou ji zakladatel vymezí v zakladatelském právním jednání, potažmo která ji je svěřena statutem. Správní rada je však jakožto statutární orgán nadána rovněž tzv. zbytkovou působností, tj. veškerou působností, kterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu nadačního fondu.[22] Členové správní rady musí při výkonu své funkce jednat s péčí řádného hospodáře.[23]
Kontrolní orgán bude při své kontrolní činnosti nadán toliko pravomocemi, které mu jsou svěřeny zakladatelskými dokumenty. Kromě kontrolní činnosti (nahlížení do účetních dokladů, kontrola dodržování zakladatelské dokumentace a naplňování účelu nadačního fondu atp.) lze mezi typické pravomoci kontrolního orgánu řadit schvalování určitých typů jednání, např. dispozice s majetkem nadačního fondu či schvalování výplaty nadačních příspěvků.
Ačkoli zákon výslovně neupravuje omezení pro souběh funkcí člena správní rady a dozorčí rady, resp. revizora, lze s ohledem na smysl a účel právní úpravy (nezbytného oddělení výkonné a kontrolní složky), dovodit, že takový souběh není přípustný. Domníváme se, že v této souvislosti je namístě analogické použití právní úpravy nadací, která souběh funkcí explicitně vylučuje.[24]
Zakladatelskými dokumenty mohou být vedle výše uvedených obligatorně zřizovaných orgánů zřízeny i další fakultativně zřizované orgány. O organizační struktuře nadačního fondu, jakož i o postavení zakladatele a beneficientů v rámci struktury nadačního fondu bude detailně pojednáno v samostatném díle našeho seriálu.
5. Majetek nadačního fondu
Majetek nadačního fondu tvoří soubor vkladů a darů, jejichž předmět nemusí splňovat předpoklad trvalého výnosu a může tak být i zcela spotřebován[25]. Dále jej mohou tvořit výnosy z investic[26], vedlejší podnikatelské činnosti nebo výnosy z vlastního majetku fondu (např. z pronájmu nemovitostí).[27]
Majetkem nadačního fondu může být v limitech právního řádu jakákoliv penězi ocenitelná věc, a to včetně podílů v obchodních společnostech. V takovém případě může fond působit jako holdingová mateřská společnost a využívat synergických efektů holdingové struktury – kumulaci dividend, daňové výhody režimu mateřských společností či přesunu volných finančních prostředků z různých podnikatelských větví.
Klíčovým rysem nadačního fondu je oddělení vlastnického práva od osobního majetku zakladatele (vkladatele) – jakmile je majetek do nadačního fondu vložen či jinak převeden, stává se vlastním majetkem nadačního fondu. Jakékoliv dispozice s majetkem fondu je posléze možné provádět pouze v souladu s účelem fondu[28], resp. vůlí zakladatele vyjádřené v zakladatelské dokumentaci. Díky oddělení vlastnictví je majetek chráněn před osobními věřiteli vkladatele, exekucí nebo insolvencí[29]. Současně majetek nadačního fondu není v případě úmrtí vkladatele předmětem řízení o jeho pozůstalosti, čímž se lze vyhnout případným rodinným sporům, rozdrobení majetku mezi dědice, jakož i nákladům souvisejícím s dědickým řízením. Z důvodu oddělení vlastnictví od majetku vkladatele je velmi důležité, aby v zakladatelské dokumentaci byla důsledně ošetřena práva zakladatele (resp. vkladatelů) ve vztahu k vyčleněnému majetku (např. skrze vymezení určitých kontrolních pravomocí).
Z majetku nadačního fondu mohou být za podmínek stanovených v zakladatelské dokumentaci do rukou beneficientů nadačního fondu poskytovány nadační příspěvky. Nadační příspěvky mohou mít nejrůznější formu, ať už jde výplatu pravidelného či jednorázového finančního plnění či užívání věci ve vlastnictví nadačního fondu. V rámci nadačních fondů zřízených za soukromým účelem mohou být nadační příspěvky v souladu se zakladatelskou dokumentací poskytovány například k zajištění odpovídající životní úrovně beneficientů, odpovídající lékařské péče, podpoře vzdělávání nebo za účelem rozvoje profesní kvalifikace či podpoře jejich podnikání. Typické bývá podmínění poskytnutí nadačního příspěvku nejrůznějšími motivačními kritérii.
6. Závěr
Jak z výše uvedeného vyplývá, současná právní úprava umožňuje využití nadačního fondu jako flexibilního a při správném nastavení efektivního nástroje pro dlouhodobou správu majetku. Klíčové vlastnosti nadačního fondu lze shrnout následovně:
- Oddělení majetku od zakladatele (vkladatele) – vložením majetku do nadačního fondu přestává být tento majetek součástí osobního vlastnictví zakladatele (vkladatele). Majetek je tak chráněn před jeho osobními věřiteli, riziky podnikání i rodinnými spory, a nevstupuje do dědického řízení;
- Dlouhodobá kontinuita správy – fond je samostatnou právnickou osobou, jejíž existence není závislá na životě zakladatele. Lze jej proto využít k mezigenerační ochraně majetku a k zachování podnikatelských či rodinných hodnot;
- Flexibilita účelu a nastavení pravidel správy – zakladatel má široký prostor nastavit v zakladatelských dokumentech pravidla pro nakládání s majetkem a určovat okruh beneficientů i způsob jejich podpory přesně podle jeho záměru a potřeb;
- Možnost holdingového uspořádání – vložením podílů v obchodních společnostech může fond fungovat jako mateřská entita s daňovými i organizačními výhodami;
- Ochrana a stabilita – majetek fondu lze zcizit a jinak s ním disponovat jen tehdy, je-li to v souladu s účelem fondu a zakladatelskou dokumentací. Tyto limity poskytují záruku ochrany majetku a posilují stabilitu a jistotu dlouhodobého fungování fondu;
- Podpora beneficientů – zakladatel může určit, že fond bude poskytovat plnění vymezenému okruhu osob (např. rodinným příslušníkům).
Vzhledem k relativně otevřené právní úpravě je však klíčové, aby zakladatel věnoval maximální pozornost pečlivé přípravě zakladatelských dokumentů a správnému nastavení vnitřní struktury fondu. Právě na tom závisí, zda se nadační fond stane stabilním a efektivním nástrojem správy majetku, nebo zda jeho potenciál zůstane nevyužit.
[1] Ust. § 303 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“).
[2] Srov. RONOVSKÁ, Kateřina, Spolkové a nadační právo, Masarykova univerzita, 2008, s. 51–52.
[3] Ust. § 1 zákona o nadacích a nadačních fondech.
[4] Důvodová zpráva k občanskému zákoníku.
[5] Dle § 10 odst. 1 občanského zákoníku platí, že nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího.
[6] K vzájemnému vztahu právní úpravy nadací a nadačních fondů srov. shodně např. RONOVSKÁ, K. § 394 [Účel nadačního fondu]. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1244.
[7] Ust. § 144 odst. 1 občanského zákoníku.
[8] RONOVSKÁ, Kateřina. § 394 [Účel nadačního fondu]. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1247, marg. č. 54.
[9] K tomu viz shodně např. RONOVSKÁ, Kateřina, HAVEL, Bohumil. Nadační fond v realitě nového občanského zákoníku. Právní rozhledy, 2014, č. 3, s. 82-88.
[10] Tamtéž.
[11] Ust. § 397 občanského zákoníku.
[12] Ust. § 396 občanského zákoníku.
[13] K tomu viz např. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 2013, sp. zn. 7 Cmo 326/2012.
[14] V případě nepeněžitého vkladu by měla být stanovena jeho hodnota, aby mohla být určena výše vkladu, jakožto obligatorní náležitost zakladatelského právního jednání.
[15] Uvedené se neuplatní v případě dědické smlouvy, jež musí být obligatorně uzavřena ve formě veřejné listiny (viz ust. § 1582 odst. 2 občanského zákoníku).
[16] Zejména s ohledem na ustanovení § 568 odst. 2 občanského zákoníku, které stanoví, že zachycuje.li veřejná listina projev vůle osoby při právním jednání a je-li jednajícím podepsána, zakládá to plný důkaz o takovém projevu vůle.
[17] Na základě ust. § 108 a násl. zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a evidenci svěřenských fondů.
[18] Ust. § 305 občanského zákoníku.
[19] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3225/2016.
[20] K tomu viz např. Unesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 12. 2024, sp. zn. 9 Cmo 347/2024.
[21] Nebude-li usnášení schopnost vymezena, uplatní se obecné ustanovení § 156 odst. 1 občanského zákoníku.
[22] Ust. § 163 občanského zákoníku.
[23] Ust. § 159 občanského zákoníku.
[24] Ust. § 363 písm. a) občanského zákoníku.
[25] Ust. § 398 odst. 1 občanského zákoníku.
[26] Není-li stanoveno jinak, může nadační fond použít majetek pouze k investici, jež je možné považovat za obezřetnou (srov. ust. § 398 odst. 2 OZ). Obezřetnost je patrně možné vykládat jako investování nadačního fondu dle investiční strategie s nižším rizikem.
[27] Za předpokladu, že výdělečná činnost je pouze vedlejší činností nadačního fondu a nezasahuje do hlavního účelu fondu.
[28] Ust. § 398 odst. 2 občanského zákoníku.
[29] Za předpokladu, že vklad majetku nebude sledovat zkrácení věřitele.
Diskuze k článku ()