Slib odškodnění neexistuje - a co když tu je...
Přiznám se, že za mých studijních let byl pro mě slib odškodnění něco jako právní yetti. Čas od času o něm padla zmínka, něco ve smyslu najdete ho v § 725 a násl. ObchZ, k čemu je to dobrý, nevím, ale budu z toho zkoušet, to bylo tak asi všechno. Jestli si danou otázku někdo někdy vylosoval, jářku nevím, ale co vím jistě, je, že slib odškodnění nezmizel, tedy existuje. Je totiž zakotven v novém občanském zákoníku (§ 2890 a násl. OZ). Používá se v praxi vůbec?
Zdá se, že ano. Tak např. v § 12 odst. 5 stanov společnosti Vodovody a kanalizace Prostějov, a.s. ze dne 7. 7. 2015 se lze dočíst o tom, že: „Při ztrátě, zničení nebo znehodnocení listinné akcie vydá společnost náhradní listinnou akcii. Akcionář má možnost učinit příslib odškodnění, v němž se zavazuje, že nahradí příjemci slibu (akciové společnosti) škodu, která vznikne z vydání náhradní listinné akcie nebo z plnění poskytnutého i bez předložení listiny. Slib musí být učiněn písemně. Nebude-li slib uzavřen, musí společnost zničenou, ztracenou nebo jinak znehodnocenou listinnou akcii nechat umořit dle § 185i-185s OSŘ. Náhradní akcii může vydat až po umoření listinné akcie.“
Pomineme-li chybný odkaz na úpravu řízení o umoření listin, kterážto je nově zařazena v § 303 a násl. ZŘS a nikoliv arci v občanském soudním řádu, jedná se o typický případ využití slibu odškodnění.
Slib odškodnění se objevuje rovněž ve smlouvách o výkonu funkce, byť se tak děje spíše sporadicky. Obchodní korporace se v těchto případech zavazuje nahradit členovi svého orgánu škodu, která mu vznikne v souvislosti s výkonem funkce. Ohledně platnosti takové klauzule lze mít důvodné pochybnosti (§ 53 odst. 2 ZOK), proto také slib odškodnění namísto obchodní korporace dává zpravidla většinový akcionář. Používá se také při prodeji ready made společností jako důkaz toho, že se prodává opravdu „čistá“ společnost. Lze se s ním však setkat i mimo oblast korporačního práva. To už je ale na jinou debatu.
Další články
Trnitá cesta k nové justiční mapě
Debata o přeorganizování české justiční mapy se po letech relativního klidu opět vrací do centra pozornosti a staví před zákonodárce i samotné soudce otázku vhodné míry specializace a efektivity. Jaký byl historický vývoj územního uspořádání soudů od roku 1850? Jakou inspiraci lze čerpat ze zahraničních reforem a jaká jsou praktická, technologická, personální a politická rizika spojená s případnou redukcí soudních obvodů?
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: kontrola veřejnoprávních médií a úvahy de lege ferenda (II. část)
Má rozšíření kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu na Českou televizi a Český rozhlas posílit transparentnost, nebo jde o promyšlený politický nátlak na média veřejné služby? Zatímco ústavní novela po letech přešlapování míří do finále, chybějící metodika auditu i současné rušení koncesionářských poplatků vyvolávají ostré debaty o nezávislosti redakcí.
K duševní poruše, omezení svéprávnosti a neplatnosti právního jednání
Má skutečnost, že člověk trpí duševní poruchou, vliv na jeho možnost převádět platně svůj majetek? Nikoliv nutně, porucha sama o sobě neznamená ztrátu svéprávnosti ani neplatnost uzavřené smlouvy, například darovací či kupní.
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: ústavní postavení, limity a kontrolní praxe (I. část)
Nejvyšší kontrolní úřad představuje v českém ústavním systému klíčový diagnostický orgán, který efektivně odhaluje miliardová pochybení při správě státního majetku, avšak kvůli absenci exekutivních pravomocí nemá jak nápravu vynutit. Tento článek analyzuje ústavní zakotvení i systémové limity Úřadu a na konkrétních příkladech z oblasti armády či dopravní infrastruktury ukazuje, jak stát zjištěná pochybení opakovaně ignoruje.
Připravované změny v oblasti rovného a transparentního odměňování
Na připravované změny pracovněprávních předpisů v oblasti rovného a transparentního odměňování přicházejí časté dotazy. Navrhovaná úprava přináší nové povinnosti, které se dotknou procesů nejen před vznikem pracovního poměru, ale i v jeho průběhu.
