Rozsudek Nejvyššího soudu k regresnímu nároku zdravotní pojišťovny vůči rodiči dítěte
Nejvyšší soud v níže analyzovaném rozsudku[1] podal výklad k regresnímu nároku zdravotní pojišťovny vůči třetí osobě (zde rodiči dítěte), v důsledku jejíhož zaviněného protiprávního jednání zdravotní pojišťovna vynaložila náklady na léčbu.
Otec nechal svého devítiletého chlapce jezdit před domem bez dozoru na dětském motocyklu, který byl opatřen motorem. Chlapec pak na motorce vjel na silnici, kde jej srazil osobní automobil, kterému chlapec nedal přednost v jízdě zprava, následkem čehož utrpěl mnohačetná těžká zranění. Náklady spojené s následnou léčbou pojišťovna vymáhala na základě § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění („ZVZP“), po otci chlapce.
Podle § 55 odst. 1 ZVZP platí, že příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.
Nejvyšší soud k dovolání zdravotní pojišťovny shledal, že soud je v občanskoprávním řízení o náhradě škody vázán výrokem trestního soudu, který již dříve uznal otce vinným trestným činem ublížení na zdraví, a že nemůže dospět k jinému závěru, než že otec chlapce svým počínáním zanedbal náležitý dohled nad dítětem.
Na druhou stranu Nejvyšší soud uvedl, že soud je sice vázán výrokem trestního soudu, avšak pouze pokud jde o protiprávní jednání určitého pachatele. Jestliže okolnosti případu nasvědčují, že na vzniku škody se kromě pachatele mohlo podílet i jednání poškozeného, není soud při posouzení jeho spoluzavinění výrokem o vině pachatele vázán.
Nejvyšší soud pak uvedl, že při posuzování nároku zdravotní pojišťovny tedy platí, že třetí osoba odpovídá pojišťovně pouze v tom rozsahu, v jakém je její zaviněné protiprávní jednání v příčinné souvislosti s náklady vynaloženými na ošetření a léčení pojištěnce. Možné negativní dopady v souvislosti s uložením povinnosti k náhradě těchto nákladů do rodinného rozpočtu a tím zprostředkovaně i do majetkových poměrů dítěte mohou pak být relevantní pro případné snížení požadované výše náhrady nákladů pojišťovny soudem.
Případ bude znovu projednáván odvolacím soudem, kterému byl rozsudek Nejvyšším soudem vrácen. Nicméně vzhledem k tomu, že výše uvedený právní názor je závazný, lze očekávat, že tento závěr bude odvolacím soudem potvrzen.
Závěr
Příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci zdravotní pojišťovny, avšak tato třetí osoba odpovídá zdravotní pojišťovně pouze v tom rozsahu, v jakém je její zaviněné protiprávní jednání v příčinné souvislosti s náklady vynaloženými na ošetření a léčení pojištěnce. Z toho plyne, že v rozsahu, v němž se na vzniku těchto nákladů podílely jiné okolnosti nebo v jakém byl způsoben spoluzaviněním pojištěnce, třetí osoba za škodu neodpovídá. Třetí osoby tak mohou odmítnout hradit náklady pojišťovny, které nezpůsobily svým jednáním.
[1] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3552/2014 ze dne 27. 4. 2016.
Další články
Transparentní odměňování: Systém odměňování a benefitů
Nejzásadnější praktickou změnou pro většinu zaměstnavatelů bude nový § 109a zákoníku práce. Každý zaměstnavatel bude povinen s účinností od 1.1.2027 mít vytvořený systém odměňování, který upraví způsob odměňování zaměstnanců, zejména formu, složky a způsob odstupňování výše mzdy, platu nebo odměny z dohody (dále jen „odměna za práci“).
Codexis AI: Rozsáhlý test na 170 reálných případech z oblasti pracovního práva
Když se dnes v právním prostředí mluví o umělé inteligenci, debata často sklouzává do dvou krajností: na jedné straně stojí bezbřehý marketing technologických nadšenců, na straně druhé skepse opřená o historky o vymyšlených judikátech. Pro advokáty, podnikové právníky, ale i personalisty a mzdové účetní má však smysl jediné měřítko: jak si jazykový model poradí se reálným případem z českého prostředí, posuzovaným měřítky tuzemské judikatury.
Svoboda projevu soudců na sociálních sítích: Danileţ proti Rumunsku
Evropský soud pro lidská práva (ESLP) koncem loňského roku vynesl důležitý rozsudek v kauze Danileţ proti Rumunsku. Stanovil v něm totiž obecná kritéria pro vyvažování svobody projevu soudců a státních zástupců v online prostoru a jejich povinností zdrženlivosti.
Smlouva, kterou nechtěla ani jedna strana: Když za smluvní strany vyjednávají dva AI agenti
Smlouva tradičně vzniká setkáním dvou vůlí. Automatizované systémy však mohou nabídku vytvořit, upravit a přijmout bez toho, aby člověk viděl konkrétní podmínky. Co když dva AI agenti uzavřou obchod, který odpovídá jejich cílům, ale odporuje záměru obou uživatelů?
Meze povinnosti loajality společníka a obecná prevenční povinnost v kontextu společnické žaloby
Společnická žaloba podle § 157 zákona o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), představuje jeden z nástrojů ochrany společnosti před nečinností či zneužitím postavení jejího statutárního orgánu.[1] Opravňuje společníka, aby za společnost podal žalobu na náhradu újmy, případně na splnění povinnosti jednatele vyplývající z dohody podle § 53 odst. 3 ZOK proti jednateli, a v tomto řízení společnost zastupoval. S podáním společnické žaloby je přitom spojena mimo jiné povinnost zaplatit soudní poplatek.




