Podmínky vydržení movitých a nemovitých věcí

Držitelem je v takovém případě ten, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu určité právo (zejm. vlastnické právo) náleží. Proto osoba, které byla určitá věc třeba jen zapůjčena a není tak sama bytostně přesvědčena, že jí vlastnické právo k věci náleží, nebude v pravém slova smyslu jejím držitelem, nýbrž pouhým detentorem.

Řádné a mimořádné vydržení

Zákon v rámci uvedené problematiky rozlišuje především mezi tzv. řádným a mimořádným vydržením vlastnického práva. K tomu, aby mohlo dojít k řádnému vydržení vlastnického práva, je nezbytné naplnit několik základních podmínek zákona. Vedle podmínky nepřerušené držby věci po určitou zákonem stanovenou dobu je také potřeba, aby se jednalo o držbu poctivou a pravou. V souvislosti s poctivostí držby proto rozlišujeme tzv. poctivého a nepoctivého držitele, kdy poctivým držitelem je ten, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává a nepoctivým držitelem je naopak ten, kdo ví nebo mu musí být z okolností zřejmé, že vykonává právo, které mu nenáleží. Nepoctivost předchůdce je pro poctivého právního nástupce v daném ohledu irelevantní a nebráním mu k řádnému vydržení věci, pokud samozřejmě on sám splní podmínky poctivého držitele.

S ohledem na pravost držby, kterou občanský zákoník k řádnému vydržení rovněž vyžaduje, je dále nezbytné, aby se držba zakládala na právním důvodu, jenž by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci, nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Pokud se tedy někdo věci zmocní například násilím nebo lstí, nemůže věc nikdy řádně vydržet. Podle platné právní úpravy je tak řádné vydržení možné jen za předpokladu, že se bude zakládat na právním důvodu (titulu), který by sám o sobě k nabytí vlastnického práva k věci postačoval, pokud by zcizitel opravdu byl jejím vlastníkem – jakkoliv jím zcizitel zpravidla v konečném důsledku není. Takovýmto právním důvodem bude většinou převodní smlouva (např. kupní, směnná či darovací) nebo obdobný nabývací právní titul.

Vedle řádného vydržení ať už movité či nemovité věci občanský zákoník umožňuje nabýt vlastnické právo i prostřednictvím institutu tzv. mimořádného vydržení. Občanský zákoník k tomuto institutu uvádí, že pokud uplyne doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí k řádnému vydržení vlastnického práva k věci, vydrží držitel vlastnické právo k věci i v případě, kdy neprokáže právní důvod (titul), na kterém se jeho držba zakládá. Institut mimořádného vydržení tak umožňuje držiteli vlastnické právo nabýt i v případě, kdy nedojde ke splnění jedné ze zákonných podmínek řádné držby, konkrétně tedy podmínky pravosti držby. Po uplynutí natolik dlouhé doby, která odpovídá dvojnásobku zákonné doby nutné k řádnému vydržení věci, dává však naprostý smysl od zákonné podmínky pravosti držby upustit, zejména pokud se v průběhu tak dlouhého časového úseku vlastník věci nijak nedomáhal jejího vydání. Mimořádné vydržení se samozřejmě neuplatní v případech, kdy se držiteli prokáže nepoctivý úmysl – nepoctivý držitel tedy vlastnické právo nenabude ani v tomto případě.

Zákon89/2012 Sb. Zákon občanský zákoník

§ 1089

(1) Drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

(2) Nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby.

Zobrazit celý dokumentvčetně souvisejících dokumentů a komentářů

Vydržení movitých a nemovitých věcí

K vydržení vlastnického práva k movité věci je podle občanského zákoníku potřeba nepřerušená držba věci po dobu tří let a k vydržení vlastnického práva k nemovitosti je nezbytná nepřerušená držba věci po dobu deseti let. Zde se samozřejmě bavíme o řádném vydržení, které předpokládá poctivou a pravou držbu s prokázáním právního titulu, na kterém se držba zakládá. Pokud by totiž právní titul prokazující pravost držby dán nebyl, bylo by k vydržení nezbytné uplynutí dvojnásobně dlouhé vydržecí doby – tedy šest let u movitých věcí a dvacet let u nemovitostí.

Vydržecí doba počíná běžet prvním dnem držby a k dokonání jejího běhu je nutné, aby poslední den lhůty uplynul v celé své délce. Do vydržecí doby se podle zákona současně započte i doba řádné a poctivé držby držitelova předchůdce. Pokud však držitel nevykonává držbu v průběhu vydržecí doby po dobu delší než jeden rok, držba se v takovém případě přeruší. Nadto mezi manžely vydržecí doba běžet ani nezačne a neběží, dokud manželství trvá, což se uplatní obdobně i pro osoby žijící ve společné domácnosti, opatrovníka a jeho opatrovance, poručníka a jeho poručence nebo zákonného zástupce a zastoupeného.

Závěrem

Vlastník věci je samozřejmě oprávněn jejího držitele kdykoliv požádat, aby mu věc vydal. Pokud takováto situace nastane, má držitel možnost si od věci oddělit vše, co do ní vložil, ale nemá již právo na případnou náhradu původní převodní ceny, za kterou věc pořídil. Jedná-li se o držitele poctivého, má od vlastníka právo na úhradu nákladů vynaložených na zhodnocení věci (nikoliv však nákladů na běžnou údržbu věci) a pokud by náhodou věc poškodil nebo spotřeboval, tak nemusí v takovém případě vlastníkovi nic nahrazovat. Pokud se nicméně jednalo o držitele nepoctivého, musel by vlastníkovi nahradit případné poškození či spotřebování věci, měl by však právo (na rozdíl od poctivého držitele) po vlastníkovi požadovat náhradu nákladů na běžnou údržbu věci.