Spojení věcí souvisejících s rozvodem manželství ke společnému řízení - část III.

Výživné manžela

Manželé mají ve smyslu § 697 o. z. vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň, a to zásadně po dobu trvání manželství. V případě, že některý z manželů neplní svou povinnost dobrovolně, je možné nárok uplatnit v soudním řízení a soud výživné přizná ode dne zahájení soudního řízení ve smyslu § 922 o. z.

Místní příslušnost v těchto věcech není upravena jako výlučná, a uplatní se proto běžná pravidla sporného řízení. Standardně bude proto místně příslušný obecný soud žalovaného – povinného manžela dle § 84 o. s. ř. Podle § 89 o. s. ř. je dána také místní příslušnost soudu, který by byl příslušný k řízení o věcech spojených. Takovým řízením by mohlo být i řízení o rozvod manželství. Proto by přicházelo v úvahu podání žaloby o výživné manžela spolu s návrhem na spojení věcí u soudu, který vede běžící řízení o rozvod manželství, přestože by tento jinak podle § 84 o. s. ř. místně příslušný nebyl. Věcně příslušné jsou podle § 9 odst. 1 o. s. ř. okresní soudy a v souladu s § 36a o. s. ř. rozhoduje samosoudce. Pravidla příslušnosti tedy spojení tohoto řízení s řízením o rozvod manželství nebrání.

Řízení o výživné manžela je standardní sporné řízení, jehož procesní úprava je obsažena v o. s. ř. a jeho účastníky jsou manžel uplatňující své právo na výživné a žalovaný manžel povinný výživou. Přes nevyjasněnou povahu řízení o rozvod manželství se domníváme, že spojení řízení o rozvod a o výživné mezi manžely fakticky odlišnosti v procesní úpravě nebrání. Pokud jde o zjišťování skutkového stavu a dokazování, co do zjišťování skutečností souvisejících s rozvratem manželství se uplatní modifikovaná projednací zásada a pro ostatní skutečnosti významné pro nárok na výživné bude rozložení důkazního břemene odpovídat standardním sporným řízením. V řízení o výživném manžela to bude pravidelně znamenat potřebu učinit skutková zjištění zejména o příjmech (či potenciálních příjmech), majetkových a osobních poměrech obou manželů, péči o rodinnou domácnost apod.[28] Také odlišnosti v právní úpravě koncentrace řízení by nemusely přinášet praktické potíže, když pro uvádění skutečností a označení důkazů rozhodných pro nárok na výživné by bylo možné vycházet z pravidel § 118b o. s. ř., a buďto by koncentrace nastala po prvním jednání či ve stanovené lhůtě, nebo by soud mohl využít možnosti nedat účastníkům potřebná poučení, a tak ve smyslu § 118b odst. 3 o. s. ř. ve vhodných případech koncentraci odložit na pozdější okamžik.

Z pohledu podmínek § 112 o. s. ř. se bude jednat o řízení týkající se stejných účastníků ve věcech, které spolu přinejmenším částečně skutkově souvisí. Zejména v situaci, kdy by byla obě řízení zahájena zároveň nebo v krátké časové souslednosti, bude spojení věcí z pohledu hospodárnosti rozumné, a to jak z pohledu soudu, tak z pohledu účastníků a jejich nákladů. Pokud by řízení o výživné manžela bylo zahájeno dříve a řízení o rozvod manželství by bylo zahájeno až po prvním jednání ve věci výživného, nebude zřejmě spojení obvykle v zájmu hospodárnosti řízení vhodné. Spojení věcí však nebrání flexibilnímu postupu v řízení, např. rozhodnutí o části předmětu řízení (ať už o rozvodu, nebo o výživném) částečným rozsudkem nebo rozhodnutí, kdy dojde k zamítnutí návrhu na rozvod manželství (ať proto, že manželství nebude rozvráceno, nebo se uplatní některá z tvrdostních klauzulí dle § 755 odst. 2 o. z.) a zároveň uložení povinnosti platit výživné.

Domníváme se proto, že spojení řízení o rozvod manželství s řízením o výživné manžela je za současné právní úpravy bez větších problémů možné.

Výživné rozvedeného manžela

Také mezi rozvedenými manžely může při naplnění hmotněprávních předpokladů § 760 a násl. o. z. existovat zákonná vyživovací povinnost. Připomeňme, že se může jednat o běžné nebo tzv. sankční výživné, přičemž tato se liší z pohledu doby trvání vyživovací povinnosti a hmotněprávních podmínek vzniku nároku. V obou případech právní úprava v § 762 a § 761 odst. 2 o. z. indikuje, že podmínkou existence nároku na tento typ výživného je rozvod manželství.

Místně příslušný je pro řízení o výživném rozvedeného manžela obecný soud žalovaného dle § 84 o. s. ř. Nejedná se o výlučnou místní příslušnost, a proto i zde lze využít § 89 o. s. ř. a připustit místní příslušnost soudu, u kterého by bylo vedeno řízení o rozvod manželství. Věcně příslušné jsou podle § 9 odst. 1 o. s. ř. okresní soudy a v souladu s § 36a o. s. ř. rozhoduje samosoudce. Z hlediska příslušnosti proto nic nebrání spojení tohoto řízení s řízením o rozvod manželství.

Řízení o výživné rozvedeného manžela je sporné řízení, procesní úprava je obsažena pouze v o. s. ř. a jeho účastníky jsou bývalý manžel uplatňující svůj nárok na výživné a žalovaný bývalý manžel povinný výživou.[1] V řízení o výživném rozvedeného manžela bude zapotřebí učinit obdobná skutková zjištění jako v případě řízení o výživné manžela a dále o skutečnostech uvedených v § 760 odst. 2 o. z. Tedy především o době trvání manželství, době uplynuvší od rozvodu, možnostech oprávněného se sám živit, případně o jednání vůči relevantním osobám, které by bylo blízké svou povahou trestnému činu. V případě uplatnění nároku na tzv. sankční výživné bude navíc nezbytné zjištění, zda se oprávněný nedopustil jednání majícího znaky domácího násilí, zda oprávněnému rozvodem vznikla závažná újma a zda rozvrat manželství oprávněný převážně nezapříčinil, anebo zda s rozvodem manželství nesouhlasil.[2] Řada skutkových zjištění v tomto kontextu přitom může být významná i pro řízení o rozvod. Ani v tomto případě nevyjasněná povaha řízení o rozvod manželství nemusí fakticky spojení věcí bránit. Co do zjišťování rozvratu manželství a jeho příčin se uplatní modifikovaná projednací zásada, zatímco pro ostatní tvrzení a označení důkazů se použijí standardní pravidla sporných řízení. Výše v textu věnovanému výživnému mezi manžely jsme vysvětlili, jak je možné se vypořádat s odlišnostmi pravidel koncentrace řízení. Tam uvedené platí i pro výživné rozvedeného manžela.

Obě řízení se týkají stejných účastníků, věci spolu zároveň přinejmenším částečně skutkově souvisí. Obdobně jako v případě výživného mezi manžely i zde může spojení věci s řízením o rozvod manželství vést k větší hospodárnosti řízení. Stávající právní úprava podle nás spojení těchto věcí umožňuje, prakticky bude ale nutné v řízení nejprve pravomocně rozhodnout (částečným) rozsudkem o rozvodu manželství a teprve poté rozhodovat o nároku na výživné rozvedeného manžela. Vhodně provedená novelizace o. z. by případně umožnila rozhodnout o výživném rozvedeného manžela zároveň s rozvodem manželství.

Vypořádání společného jmění manželů

Se zánikem manželství rozvodem se standardně pojí zánik společného jmění manželů a navazující potřeba jeho vypořádání ve smyslu § 736 a násl. o. z. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud, a to podle stavu, kdy nastaly účinky zániku společného jmění.

Pro řízení o vypořádání společného jmění manželů stanoví § 88 o. s. ř. výlučnou příslušnost soudu, který rozhodoval o rozvodu manželství. Věcně příslušné jsou podle § 9 odst. 1 o. s. ř. okresní soudy a v souladu s § 36a o. s. ř. rozhoduje samosoudce. Z hlediska příslušnosti proto spojení s řízením o rozvod manželství nic nebrání.

Řízení o vypořádání společného jmění manželů je sporné řízení upravené v o. s. ř. Jeho účastníky jsou proto manželé, jejichž společné jmění je vypořádáváno.[3] Okruh účastníků se tedy shoduje s řízením o rozvod manželství.

Pro úvahy o spojení věcí je důležité zdůraznit, že účinky zániku společného jmění nastanou až právní mocí výroku o rozvodu manželství. Proto je dle stávající úpravy vyloučeno současné rozhodnutí o rozvodu spolu s vypořádáním společného jmění manželů. Praktické potíže by mimo jiné přinášelo přesné vymezení předmětu vypořádání a stanovení jeho hodnoty k okamžiku zániku SJM. Případné spojení vypořádání společného jmění manželů s rozvodem do jednoho řízení tím není předem vyloučeno, ale vyžadovalo by za běžného běhu věcí nejprve rozhodnutí o rozvodu a teprve po právní moci tohoto rozhodnutí i rozhodnutí o vypořádání SJM. Pouze ve výjimečných situacích, kdy k zániku společného jmění (a jeho nevypořádání) došlo již dříve, před rozvodem manželství (např. pro prohlášení konkursu podle § 268 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, nebo zrušením společného jmění rozhodnutím soudu podle § 724 o. z.), by nebyl v současném rozhodnutí o vypořádání SJM i o rozvodu praktický problém. Skutková zjištění učiněná v řízení o rozvod manželství, a případně dalších souvisejících věcech, mohou být pro vypořádání SJM významná zejména pro způsob vypořádání SJM, a to především v kontextu § 742 odst. 1 písm. d), e) nebo d) o. z. Zároveň např. pro rozhodování o výživném rozvedeného manžela může být důležitý způsob vypořádání SJM, neboť přímo ovlivní majetkové poměry každého z manželů.

Řízení o rozvod manželství a o vypořádání SJM jsou v kontextu podmínek § 112 o. s. ř. řízeními týkajícími se stejných účastníků ve věcech, které spolu přinejmenším částečně skutkově souvisí. Stávající právní úprava spojení těchto věcí proto nebrání, bylo by však nutné v řízení nejprve pravomocně rozhodnout (částečným) rozsudkem o rozvodu manželství, a teprve poté o vypořádání SJM. De lege ferenda je možné zvážit doplnění závažných důvodů pro zrušení SJM soudem dle § 724 odst. 2 o. z. tak, aby zahrnovaly i situace, kdy některý z manželů opustí rodinnou domácnost v úmyslu učinit tak trvale a manželé začnou hospodařit odděleně. Současná judikatura totiž takovou skutečnost samu o sobě za důvod pro zrušení SJM nepovažuje.[4] Uvažovaná změna by mohla přinášet řadu výhod, jejichž pečlivý rozbor by šel nad rámec tohoto příspěvku. Alespoň stručně shrňme, že by to umožnilo brzy po ukončení společného soužití na základě prokázání poměrně jednoduchých skutkových okolností dosáhnout zrušení SJM a otevřít možnost jeho vypořádání.

Závěr

Z výše provedeného rozboru plyne, že základními překážkami pro spojení věcí souvisejících s rozvodem manželství na základě § 112 odst. 1 o. s. ř. dle současné teorie a praxe mohou být především:

• nevyjasněná povaha řízení o rozvod manželství (tj. zda se v případě rozvodu dle § 755 o. z. se zjišťováním příčin rozvratu jedná o sporné, nebo o nesporné řízení) ve spojení s tím, že některá řízení věcně související s rozvodem jsou zjevně nespornými řízeními (např. úprava poměrů ke společným nezletilým dětem) a některá řízeními spornými(např. výživné mezi manžely);
• to, že hmotněprávním předpokladem pro uplatnění některých nároků mezi bývalými manžely je pravomocný rozvod manželství (např. výživné rozvedeného manžela, soudní vypořádání SJM).