Nová finta „šmejdů“: Tohle zboží je bonusový dárek, tvrdí. Nedá se pak reklamovat

„Nemůžete ani požadovat vrácení poměrné části peněz z důvodu vady, protože jste právě tuto vadnou věc vlastně dostali jen tak navíc a zdarma,“ upozorňuje na základě ukončených právních sporů Petra Gříbková ze společnosti Atlas Consulting, která se zabývá analýzami judikatury a právními informačními systémy.

Odkazuje například na případ kupující, která si koupila na prodejní akci nádobí a k němu dostala jako „bonus“ sadu příborů, soupravu čajového nádobí, talířů a keramické prkénko. Za to vše zaplatila 30 tisíc korun. Záhy ale zjistila, že „bonusy“ vykazovaly vady, se kterými by si určitě nic takového nikdy nepořídila. „U zboží zdarma ale nelze uplatnit nároky z vad. Takové věci můžete pouze vrátit. Ale bez nároku na náhradu nebo vrácení peněz. Zákaznice proto neuspěla ani u soudu. S nadsázkou se dá říci, že zde prostě platí, že se darovanému koni na zuby nehledí a takto to hodnotí i soud,“ vysvětlila P. Gříbková. Přidávání „bonusů“, věcí zdarma nebo služeb „gratis“ je přitom i zákonem považováno za agresívní obchodní praktiky, ale je velmi těžké domoci se vrácení celé kupní ceny, když je smlouva sepsána tak, že se cena vztahuje pouze na hlavní předmět koupě – v našem případě na nádobí – a o dárcích se jako o předmětu koupě vůbec nemluví.

„Je to samozřejmě nešvar, na který ale bohužel mnoho lidí stále ještě slyší,“ míní P. Gříbková s tím, že větší právní ochranu má spotřebitel paradoxně v případě podomního prodeje. Tam totiž lze odstoupit od smlouvy do 14 dnů bez uvedení důvodu, ovšem písemně. Prodejce pak má povinnost vrátit zaplacenou částku do 30 dnů. „Pokud jste zboží nebo službu ještě ani nedostali, můžete odstoupit od smlouvy do jednoho měsíce,“ radí právnička Zuzana Cholastová. Zajímavé přitom je, že tuto právní ochranu má spotřebitel zajištěnu i tehdy, pokud je prodejcem kontaktován na ulici a smlouvu pak podepisuje v jeho kamenném obchodě. „I tady hraje roli moment překvapení, kupující může být zaskočen, nemá dostatek času, není na nákup připravený. Proto nemůže být nucen něco tímto způsobem kupovat,“ míní Z. Cholastová.

Analytikové judikatury navíc radí, aby se lidé vždy důsledně bránili. Úspěšná díky tomu byla například kupující, která sice na prodejní akci pod vlivem alkoholu podepsala smlouvu, ale druhý den ji hned zrušila a navíc se jí u soudu podařilo prokázat, že ji prodejce ujišťoval o nezávaznosti smlouvy. Případ podle P. Gříbkové řešil až Nejvyšší soud. „Dospěl k závěru, že kupující podepsala smlouvu na základě omylu, který navodil prodávající tím, že dané kupující tvrdil, že může od smlouvy jednoduše odstoupit. Nebyla to pravda, ale jednoznačná manipulace, která se naštěstí tentokrát nevyplatila.“ Výsledkem bylo vrácení celé kupní ceny.

Česká legislativa zná pojmy agresívní a klamavé obchodní praktiky, přesto se s nimi lidé mohou stále běžně setkávat. Popis takových praktik si může každý spotřebitel najít v příloze zákona č. 634/1992 Sb.