Institut odkazu v dědickém právu a jeho specifika

Zřízení, nabytí a odvolání odkazu

Odkaz může zřídit pouze osoba způsobilá pořizovat závětí – tedy osoba plně svéprávná. Zůstavitel, který je nezpůsobilý pořizovat závětí, může ze svého majetku odkázat jen předměty malé hodnoty. Naopak příjemcem odkazu může být pouze osoba způsobilá dědit. Povinnost vydat předmět odkazu může zůstavitel současně nařídit pouze takové osobě, která je z dědictví nějakým způsobem oprávněna – tedy buď dědici, nebo odkazovníku. Pokud zůstavitel nenařídí splnění odkazu určitému konkrétnímu dědici, uplatní se v takovém případě domněnka, že odkazy připadají k tíži všem dědicům podle poměru jejich podílů. Podle občanského zákoníku rovněž musí každému z dědiců zůstat z hodnoty dědictví alespoň jedna čtvrtina odkazy nezatížená – zatíží-li zůstavitel dědice více, může v takovém případě dědic uplatnit své právo na poměrné zkrácení odkazu.

Zůstavitel může zřídit i tzv. pododkaz, a to tak, že splnění dalšího odkazu přikáže samotnému odkazovníku, který je povinen pododkaz splnit i za předpokladu, že hodnota dalšího odkazu přesahuje hodnotu jeho vlastního odkazu. Podle zákona se uplatní vyvratitelná domněnka odvolání odkazu, pokud zůstavitel (i) odkázanou věc zničí, popř. ji zcizí a znovu již nenabude, nebo (ii) odkázanou věc změní takovým způsobem, že se již nebude jednat o původní – nýbrž zcela jinou věc, nebo (iii) odkázanou pohledávku vymůže a vybere. Odkazy jednotlivých věcí přímo z pozůstalosti, stejně jako i odkazy práv vztahujících se k takovým věcem, mohou být odkazovníky požadovány ihned, což platí i pro odkazy drobných odměn pro zaměstnance a odkazy veřejně prospěšné, dobročinné atp. Jiné než výše uvedené odkazy jsou splatné až za rok po smrti zůstavitele.

Při odkazu jednotlivé věci náleží odkazovníku veškeré plody a užitky, jakož i cokoliv dalšího, co k odkázané věci přibude (vč. práv s věcí souvisejících), ode dne splatnosti odkazu. Od tohoto dne postihují odkazovníka také závady spočívající na odkázané věci, jakož i její případné nahodilé zhoršení nebo zkáza. Jakmile právo na odkaz dospěje, má odkazovník nejen právo na to, aby odkaz od osoby povinné k jeho vydání (např. dědice) obdržel, ale může se vydání odkázané věci také domáhat. Současně pokud se odkázaná věc zapisuje do veřejného seznamu, nahradí se vydání věci buď prohlášením vykonavatele závěti, nebo prohlášením obtížené osoby o odkazu, opatřené úředně ověřeným podpisem. V případě, že je čistá pozůstalost odkazy obtížena natolik, že je jimi téměř vyčerpána a dědic své právo na krácení odkazů neuplatní, zůstane mu v takovém případě pouze právo na náhradu nákladů vzniklých v důsledku plnění odkazů a na přiměřenou odměnu za svou činnost související s jejich plněním.

Jednotlivé druhy odkazů

Předmětem odkazu může být jak věc určitého druhu (např. peníze), tak i určitá konkrétní věc či pohledávka. Při odkazu věci určitého druhu rozhodne osoba obtížená odkazem, která z takovýchto věcí bude odkazovníku vydána – samozřejmě za předpokladu, že se takových věcí v pozůstalosti nachází více. Musí však vždy zvolit takovou věc, kterou odkazovník bude moci řádně užívat. Pokud ovšem zůstavitel odkáže věc určitého druhu, která se v pozůstalosti nenachází, bude to mít za následek neplatnost odkazu. Pokud nicméně zůstavitel věc určitého druhu neodkáže výslovně ze svého vlastnictví a takováto věc se v pozůstalosti nenachází, vznikne osobě obtížené odkazem povinnost takovou věc opatřit a odkazovníku ji předat. Obdobná situace nastane i v případě, kdy zůstavitel odkazovníku odkáže určitou peněžitou částku – odkaz peněz totiž zavazuje osobu obtíženou odkazem k jejich vyplacení, zcela bez ohledu na to, zda se peníze v pozůstalosti nacházejí či nikoliv. Současně se podle občanského zákoníku uplatní vyvratitelná právní domněnka, že pokud zůstavitel odkazovníku odkáže peněžní částku ve stejné výši, v jaké mu je takovouto částku sám dlužen, má se za to, že zůstavitel odkazem nechtěl splnit svůj dluh a odkazovníku tak vznikne právo na obojí – na dluh i na odkaz.

V případě odkazu určité konkrétní věci, která ovšem nepatří ani zůstaviteli, ani dědici nebo odkazovníku, jenž ji má poskytnout pododkazovníku, se k takovémuto odkazu rovněž nepřihlíží. Pokud ovšem zůstavitel osobě obtížené odkazem nařídí, aby koupila cizí věc a následně ji poskytla odkazovníku, nicméně její vlastník ji nechce za obvyklou cenu prodat, vyplatí se v takovém případě odkazovníku obvyklá cena věci. V případě odkazu pohledávky, která zůstaviteli náleží za někým jiným, postoupí osoba obtížená odkazem tuto pohledávku i s veškerým příslušenstvím a případným zajištěním odkazovníku a předá mu k tomu i všechny potřebné doklady a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

Závěr

Přesto, že odkaz není z právního hlediska dědickým titulem, může jím zůstavitel odkázat mnoho věcí náležejících do pozůstalosti osobám, které měly vůči zůstaviteli nebo přímo vůči odkazované věci určitý vztah, přesto že nejsou přímo dědici. Zákon při tom nezapomíná ani na ochranu dědiců, kteří mají právo odkazy poměrně krátit za předpokladu, že by se zůstavitel rozhodl odkazy obtížit převážnou část pozůstalosti.