Je střídavá péče opravdu pravidlem aneb průřez judikaturou Ústavního soudu

Předmětný názor o preferenci střídavé péče je založen především „přelomovým“ (jak je často odbornou i laickou veřejností označován) nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 2482/13, ve kterém Ústavní soud judikoval, že: „nejlepším zájmem dítěte je, aby bylo především v péči obou rodičů, a pokud jsou splněny veškeré zákonné podmínky (tj. oba rodiče jsou stejnou měrou schopni a ochotni pečovat o zdraví dětí a o jejich tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj a tyto děti mají k oběma rodičům stejně hluboký citový vztah), tak je svěření dětí do střídavé péče pravidlem, nikoliv výjimkou“. Samotný nález byl založen na obsáhlém rozboru judikatury ESLP, na které Ústavní soud staví svou argumentaci. Tento nález byl následně hojně citován a doplňován či zpřesňován v dalších obdobných rozhodnutích i nálezech, např. v nálezu sp. zn. I. ÚS 3216/13 ze dne 25. 9. 2014: „Jsou-li u všech osob, jež o svěření dítěte do péče jeví upřímný zájem, naplněna stejnou měrou relevantní kritéria, je žádoucí dítě svěřit do společné či střídavé výchovy těchto osob či přijmout opatření, která takový postup v budoucnu umožní. Jen takto jsou zajištěny podmínky pro všestranný rozvoj dítěte a jen takovým postupem lze minimalizovat zásah do rodinného života dítěte i o jeho svěření do péče usilujících osob.“

Na tento „přelomový“ nález následně navázal Ústavní soud dalším rozhodnutím, ve kterém presumpci střídavé péče opět podpořil, a to nálezem sp. zn. I. ÚS 1554/14 ze dne 30. 12. 2014: „pokud oba rodiče projevují o dítě skutečný zájem a chtějí jej mít v péči a zároveň oba naplňují relevantní objektivní kritéria ve zhruba stejné míře, čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Evropské úmluvy ve spojení s čl. 32 odst. 4 Listiny a čl. 3 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte vytváří presumpci ve prospěch střídavé péče. Tuto presumpci lze vyvrátit, nicméně jsou k tomu zapotřebí pádné důvody, mající oporu v ochraně nejlepšího zájmu dítěte.“

Takto jasně stanovenou preferenci střídavé péče, jež by se mohla zdát rozpornou se zákonnou úpravou a která by pak ve svém důsledku mohla fakticky vyloučit aplikaci dalších možných forem péče, se však vzápětí pokusil Ústavní soud korigovat ve svém rozhodnutí ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 1234/15, kterým i přesto, že se skutkově jednalo o téměř totožný případ jako v předchozím „přelomovém“ rozhodnutí, Ústavní soud ústavní stížnost odmítl. Zajímavostí je, že tak učinil stejný senát, který vydal ono „přelomové“ rozhodnutí. Svůj veřejností kritizovaný striktní postoj s preferencí střídavé péče se zde pokusil zmírnit vyjádřením: „Z některých předchozích nálezů Ústavního soudu sice vyplývá, že střídavá péče by měla být pravidlem, ovšem jen za předpokladu, že jsou splněny veškeré zákonné podmínky, tzn. že jsou oba rodiče stejnou měrou schopni a ochotni pečovat o zdraví dětí a o jejich tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, jestliže tyto děti mají k oběma rodičům stejně hluboký citový vztah, a je proto v nejlepším zájmu dítěte. Tyto zákonné podmínky však nutně nemusí nastat v každém zkoumaném případě, a má-li být rozhodnuto o střídavé péči, musí být jejich existence v řízení jednoznačně prokázána“.

Ústavní soud tak sice opět poukazuje na preferované „pravidlo střídavé péče“, zdůrazňuje však, že tomu tak může být pouze v případě, kdy jsou splněny veškeré zákonné podmínky. Právě tyto zákonné podmínky a také především kritéria, která Ústavní soud demonstrativně vymezuje jako základní vodítka při posuzování nejlepšího zájmu dítěte v každém jednotlivém případě, jsou tím pomyslným prostorem, který Ústavní soud dává obecným soudům pro zohlednění individuality každého jednotlivého případu. Tato kritéria jsou zejména

1. existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou;
2. míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby;
3. schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby;
4. přání dítěte.