Jak řešit spory o autorskoprávní ochranu při využívání promptů?

Historická paralela: Od malířského štětce přes objektiv fotoaparátu až po umělou inteligenci

Když se v 19. století objevila fotografie, vstoupila do světa umění jako rušivý element, který otřásl tradičními představami o tvorbě. Malíři a umělci ji často odmítali, považujíce ji za hrozbu pro samotnou definici umění. Fotograf jen zmáčkne spoušť, namítali, zatímco oni věnovali roky zdokonalování své techniky a ruční tvorbě obrazů.

Tato kontroverze nevyvolala jen filozofické debaty, ale zpochybnila i podstatu umělecké tvorby. Fotografie byla dlouho vnímána jako pouhý mechanický záznam reality, postrádající jakýkoli tvůrčí přínos. Postupem času se však tento pohled změnil a fotografie si vydobyla své právoplatné místo mezi uznávanými uměleckými výtvory.[1]

Ačkoli je fotografie často chápána jako médium schopné věrně zachytit realitu, ve skutečnosti každý snímek odráží řadu vědomých rozhodnutí fotografa. Výběr scény kompozice, nastavení světla a případné následné úpravy přetvářejí obraz do jedinečné podoby, která nese autorovu stopu Právě tato subjektivní volba a kreativní zásah byly klíčovými faktory, které vedly k uznání fotografie jako umění. Teprve když bylo pochopeno, že fotografie není jen pasivním odrazem skutečnosti, ale také formou autorova vizuálního vyjádření, získala své místo mezi uznávanými kreativními díly.[2]

Dnes čelíme podobné situaci s nástupem umělé inteligence (dále jen „AI“). Kritici tvrdí, že uživatel AI pouze zadá několik slov a algoritmus udělá všechnu práci. To není tvorba! Ozývá se obdobný argument, který kdysi zazníval proti fotografii. Stejně jako fotografie tehdy otřásla tradičním pojetím umění, AI generované výstupy dnes zpochybňují hranice kreativity v oblastech daleko za hranicemi umění samotného.[3]

Podobné otázky dnes vyvstávají i v souvislosti s AI generovanými vizuálními obrazy. Do jaké míry do tohoto procesu vstupuje lidská kreativita? Stačí pouhé zadání promyšleného pokynu k tomu, aby se jeho výsledek dal považovat za originální umělecké dílo?

AI generovaná vizuální díla vyvolávají i zásadní otázky o hranicích technologie a umění. Kdy lze takové dílo považovat za výsledek umělecké tvorby? Musí uživatel vložit do procesu dostatečně vysokou míru kreativity a úprav, aby mohl být považován za autora? A jak by se tato míra měla definovat? Stejně jako fotografie kdysi získala status umění díky schopnosti autora ovlivňovat její výslednou podobu, můžou se i díla generovaná AI postupně etablovat jako součást kreativních disciplín? Otázkou zůstává, jaká právní kritéria budou v tomto procesu rozhodující a jaké dopady to bude mít na budoucnost autorského práv

Co musíme vědět? 

Než se pustíme do otázky autorství AI generovaných vizuálních obrazů, je nutné pochopit, jak systémy AI fungují, jak k nim přistupuje česká právní úprava a jaké postoje k nim zaujímá soudní praxe nejen v České republice, ale i v zahraničí. 

Umělá inteligence jako digitální štětec: Jak AI tvoří vizuální díla?

Systémy jako DALL-E 2, Midjourney nebo Stable Diffusion pro tvorbu AI generovaných vizuálních obrazů využívají pokročilé neuronové sítě propojující analýzu textu a obrazu, čímž umožňují přímou syntézu vizuálního obsahu na základě slovního zadání. Tyto modely patří do kategorie vision-language modelů, které propojují porozumění přirozenému jazyku s generativními schopnostmi hlubokého učení.[4]

Klíčovým principem těchto systémů je proces Text-to-image, v němž uživatel zadá textový popis (dále jen „prompt“), který AI přetvoří v odpovídající obraz. Tento proces je umožněn rozsáhlým tréninkem modelů na obrovských databázích obsahujících miliardy dvojic Text-to-image. Na základě těchto dat modely identifikují vztahy mezi prompty a vizuálními prvky a učí se je propojit do realistických výstupů.[5] Například při zadání promptu „noční město ve stylu cyberpunku“ model analyzuje jednotlivé výrazy a vybere odpovídající obrazové vzory ze své databáze, které nejlépe odpovídají dané kombinaci.

Generování obrazu probíhá ve dvou fázích. Nejprve model transformuje prompt na vizuální reprezentaci, tedy abstraktní vektorovou podobu obrazu. K tomu využívá architekturu CLIP (Contrastive Language-Image Pre-training), která spojí prompt s odpovídajícími vizuálními prvky a umožní modelu pochopit vztahy mezi nimi. Tento mechanismus je podobný lidské schopnosti asociovat slovní popisy s představami konkrétních objektů nebo scén.[6] Druhá fáze zahrnuje rekonstrukci vizuální podoby, která je realizována pomocí difuzních modelů. Tato metoda označovaná jako Denoising Diffusion Probabilistic Models (DDPMs) spočívá v postupném odstranění šumu z náhodné distribuce pixelů, čímž model iterativně skládá výsledný obraz. Tento proces probíhá na základě pravděpodobnostních výpočtů, které zajišťují, že generovaný obraz odpovídá přirozeným vizuálním strukturám a kompozičním pravidlům.[7]

Dalším zásadním principem je metoda unCLIP, která funguje opačně než CLIP. Zatímco CLIP přiřazuje prompty k již existujícím obrazům, unCLIP využívá tréninkové modely k syntéze nových obrazů na základě existujících vzorů.[8] Například pokud uživatel zadá prompt „běžící kůň s jezdcem na pláži ve stylu impresionismu“, model nejprve vytvoří obrazovou reprezentaci na základě podobných děl z tréninkových dat a poté vygeneruje nový obraz odpovídající tomuto konceptu.

Z výše uvedeného vyplývá, že aspektem těchto systémů je pravděpodobnostní analýza vizuálních prvků. Model nepracuje s pevně definovanými obrazovými šablonami, ale generuje každý výstup na základě vzorců a vztahů mezi jednotlivými pixely.[9]

AI a autorské právo: Kdo je skutečným autorem podle zákona?

Zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon (dále jen „AZ“) vymezuje dílo jako jakýkoli originální výtvor – jedinečný, který je výsledkem tvůrčí činnosti autora a lze jej zachytit v objektivně vnímatelné podobě, ať už fyzické či elektronické. Mezi chráněné formy patří například literární, hudební, výtvarná a audiovizuální tvorba, ale i počítačové programy či databáze pokud splňují požadavek originality.[10]

Vedle tvůrčí svobody autora je dalším projevem díla reflektování jeho osobního přístup. Tento požadavek potvrzuje i judikatura Soudního dvora EU, která stanovuje, že dílo musí být výsledkem autorských rozhodnutí, která vyjadřují osobnost tvůrce.[11] Tvůrčí přínos se neomezuje jen na mechanický výběr nebo algoritmicky předurčené postupy – autor musí mít prostor pro projevení vlastního stylu, estetiky či osobního přístupu.[12]

Pro uznání díla jako autorského je zásadní jeho jedinečnost. V tomto kontextu se jedinečnost chápe nejen jako originalita obsahu, ale i nemožnost vzniku dvou totožných děl nezávislou cestou. Právní rámec vychází z toho, že autorské dílo musí být výsledkem neopakovatelného tvůrčího procesu konkrétního jedince.[13]

V souvislosti s nástupem AI vyvstává otázka, zda lze výstupy generované AI považovat za autorská díla. Podle českého právního řádu je autorem vždy fyzická osoba, což a contrario znamená, že AI sama o sobě nemůže být nositelem autorského práva.[14] 

AI generované obrazy se ale rodí v procesu, v němž lidský přínos spočívá primárně v definování vstupních parametrů v podobě promptů. Pokud však samotný kreativní proces realizuje AI model na základě existujících tréninkových dat a algoritmického vyhodnocování pravděpodobností, vzniká právní dilema. Je zadání promptu dostatečným tvůrčím aktem k tomu, aby mohl být člověk považován za autora výsledného výstupu?

V případě těchto AI generovaných obrazů se objevuje komplikace v tom, že AI modely pracují na základě existujících datových sad, a tudíž mohou být jejich výstupy predikovatelné nebo opakovatelné. Pokud je AI model schopen generovat téměř identické výstupy na základě podobných vstupních podmínek, může být zpochybněna jejich jedinečnost, a tím i nárok na autorskoprávní ochranu.

To se dostává do rozporu s tím, jak generativní AI funguje. Zatímco tvůrce může zvolit vstupní parametry promptu, samotný proces tvorby je v rukou systému, který na základě předchozího tréninku produkuje výsledek. To vede k otázce, zda je samotné zadání promyšleného a kreativního promptu dostatečným tvůrčím procesem k tomu, aby mohl být člověk považován za autora díla vygenerovaného AI. 

V případě AI generovaných obrazů se objektivní vnímatelnost nejeví jako problém – výstupy AI mohou být vizuálně dostupné stejně jako tradiční díla. Klíčovou otázkou však zůstává, zda tyto výstupy splňují podmínky originality a lidského tvůrčího zásahu.

Soudní praxe

Je tvůrčí prompt rozhodující?

Městský soud v Praze se v rozsudku č. j. 10 C 13/2023 ze dne 11. 10. 2023 zabýval otázkou autorství grafiky vytvořené v programu DALL-E na základě promptu poskytnutého žalobcem. Žalobce se domáhal určení, že je autorem předmětného díla, jeho odstranění z webových stránek žalovaného a zákazu jeho dalšího užívání. Soud žalobu zamítl v celém rozsahu s odůvodněním, že žalobce neprokázal autorství k předmětnému dílu a že samo dílo nesplňuje pojmové znaky autorského díla podle autorského zákona.

Předmětná grafika byla vytvořena AI na základě konkrétního zadání žalobce, v němž požadoval vizuální zobrazení dvou stran podepisujících obchodní smlouvu ve formálním prostředí, například v konferenční místnosti nebo v advokátní kanceláři v Praze, přičemž měly být zobrazeny pouze ruce. Žalovaný tuto grafiku umístil na své webové stránky, čímž měl neoprávněně zasáhnout do autorských práv žalobce.

Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že předmětná grafika není autorským dílem ve smyslu § 2 AZ, neboť nesplňuje požadavky na autorskou ochranu. Soud vyslovil, že AI nemůže být autorem, protože podle § 5 odst. 1 AZ může být autorem pouze fyzická osoba. 

V tomto ohledu dospěl soud k závěru, že grafika vytvořená AI nemůže být považována za autorské dílo, neboť nesplňuje podmínku tvůrčí činnosti fyzické osoby. Soud konstatoval, že pokud předmětná grafika vznikla generováním pomocí AI, nejedná se o výsledek lidské tvůrčí činnosti, ale o technický proces, jehož výstup postrádá dostatečnou míru originality a jedinečnosti vycházející z tvůrčího přínosu člověka.

Soud nad rámec věci konstatoval, že žalobce dílo osobně nevytvořil a v řízení neprokázal, na základě jakého konkrétního zadání vzniklo. Dle soudu lze samotné zadání považovat pouze za námět či myšlenku, které podle § 2 odst. 6 AZ nejsou autorsky chráněné. Pokud tedy dílo nebylo vytvořeno fyzickou osobou, nemůže být považováno za autorské dílo, a žalobci proto nemůže svědčit autorskoprávní ochran

Když tvůrčí prompt stačí: Pekingský soud uznal autorské právo k AI generovanému obrazu

Jedním z úplně prvních rozsudků, který se explicitně zabýval otázkou autorství u AI generovaných děl, je rozhodnutí pekingského internetového soudu sp. zn. Jing 0491 Min Chu No. 11279 ze dne 27. 11. 2023.

Případ se týkal sporu mezi žalobcem Li a žalovaným Liu o porušení autorských práv na AI generovaný obraz. Li vytvořil tento obraz pomocí Stable Diffusion a zveřejnil jej na čínské sociální platformě Xiaohongshu. Liu tento obraz poté použil ve svém příspěvku na Baijiahao bez svolení Liho, a navíc odstranil původní vodoznak obrazu. 

Žalobce Li tvrdil, že jeho intelektuální vklad do procesu tvorby AI generovaného obrazu byl zásadní a rozhodující pro samotný výsledek. Poukazoval na to, že prováděl sofistikované úpravy parametrů AI modelu, pečlivě volil použitý tréninkový dataset a opakovaně testoval různá zadání promptů, aby dosáhl požadovaného estetického výsledku.

Žalovaný Liu se hájil tím, že obraz nalezl na internetu, neznal jeho původ a jeho užití bylo nekomerční. Tvrdil, že pokud obraz vytvořila AI, pak neexistuje skutečný lidský autor, a tudíž se nejedná o dílo chráněné autorským právem.

Žalobce však vynaložil úsilí na konfiguraci AI modelu tak, aby výsledek odpovídal jeho estetickému záměru, přičemž přesně definoval vstupní podmínky a pomocí detailních promptů ovlivnil finální podobu obrazu. Soud považoval za zásadní skutečnost, že žalobce nejen poskytl vstupní instrukce, ale také aktivně upravoval parametry a iterativně optimalizoval výsledek, čímž projevil svou kreativitu a individuální přístup k procesu tvorby. Přestože samotné generování probíhalo automatizovaně, rozhodující byl podrobný a promyšlený prompt, který žalobce vytvořil.

Soud mimo jiné konstatoval, že AI nemůže být autorem a je proto nutné posoudit, zda lidský vstup do tvorby dosahoval dostatečné míry originality a kreativity. Na základě analýzy promptů, výběru modelu a iterativních úprav dospěl soud k závěru, že obrázek splňuje požadavky na autorskoprávní ochranu a žalobce je jeho autorem.

Klíčovými faktory pro uznání autorství Liho byly:

1. Volba modelu a parametrů: Li vynaložil úsilí na konfiguraci AI modelu tak, aby výsledný obrázek odpovídal jeho estetickému záměru.
2. Vkládání specifických promptů: Přesně definované vstupy ovlivnily výsledek generovaného obrazu.
3. Iterativní úpravy: Li opakovaně modifikoval vstupní podmínky a optimalizoval výsledek, což bylo klíčové pro uznání jeho tvůrčího přínosu.

Soud tedy uznal Liho jako autora a rozhodl, že Liu porušil jeho autorská práva.[15] 

Stojíme na rozcestí?

Zatímco český soud ve svém rozhodnutí neuzavřel možnost, že by v budoucnu mohlo být autorství AI generovaného obrazu přiznáno, v tomto konkrétním případě měl soud rozhodování usnadněné tím, že prompt použitý žalobcem byl spíše generický a proces tvorby neprokazoval dostatečnou míru kreativity, která by přiznání autorskoprávní ochrany odůvodňovala. S rozhodnutím čínského soudu lze nalézt podobnost v tom, že ani on neuznal AI jako autora, neboť oba právní řády vyžadují, aby autorem byla fyzická osoba.

Zásadní rozdíl mezi těmito spory však spočívá v hodnocení lidského vstupu. Čínský soud shledal, že žalobce do procesu tvorby vložil dostatečnou intelektuální práci v podobě promyšleného a precizně formulovaného promptu, čímž aktivně ovlivnil výslednou podobu díla. Tento přístup vyvolává otázku, zda bychom neměli začít vnímat samotné prompty jako možná autorská díla, třeba v kategorii literárních děl. Pokud totiž autor vkládá rozsáhlé a detailní pokyny, které určují každý aspekt výsledného obrazu, pak AI nefunguje jako autonomní tvůrce, ale spíše jako kreativní nástroj k realizaci lidské vize.

Další roky v českém i mezinárodním právním prostředí ukáží, jakým směrem se judikatura v této oblasti vyvine. Z českého rozhodnutí je patrné, že dveře k budoucímu uznání lidského autorství AI generovaných obrazů zůstávají otevřené. Na první skutečně zásadní rozsudek v českých vodách, který by tuto problematiku řešil v celé její komplexnosti, si však ještě musíme počkat.

AI v umění, hranice autenticity a kontroverze

Diskuze o roli AI ve světě nabírá na intenzitě a praktické dopady tohoto fenoménu se stále častěji projevují nejen v právních odvětvích, ale i v uměleckých soutěžích. Jeden z nejvýznamnějších případů v této oblasti nastal v roce 2023, kdy německý fotograf Boris Eldagsen zvítězil v kategorii Creative Open prestižní soutěže Sony World Photography Awards. Jeho černobílý snímek Pseudomnesia: The Electrician zobrazoval dvě ženy ve stylu 40. let a odbornou porotou byl oceněn jako výjimečné umělecké dílo.[16]

Krátce po vyhlášení vítězů však Eldagsen přiznal, že jeho dílo nebylo vytvořeno tradičními fotografickými metodami, ale plně generováno AI, a to konkrétně DALL-E 2. Ve svém prohlášení uvedl, že se soutěže zúčastnil záměrně jako „test“, aby zjistil, zda jsou fotografické soutěže připraveny na příchod fotografií generovaných AI. Následně ocenění odmítl s odůvodněním, že „AI generované fotografie by neměly soutěžit ve stejné kategorii, protože se jedná o rozdílná média“.[17]

A to je právě ono! AI sice umožňuje generovat fotografie, obrazy a další vizuální výstupy, ale nespočívá to jen v tom, že člověk zadá pár slov do generátoru a hned dostane mistrovské dílo. Eldagsenova Pseudomnesia: The Electrician ukazuje, že AI může být mocným nástrojem, ale zároveň potřebuje lidský zásah, cit pro kompozici a znalost, jak s ní pracovat.

Každý může napsat „dvě ženy s černobílým filtrem“, ale výsledek bude často generický, nepřesný nebo jednoduše nudný. Klíčem je promyšlený prompt, ladění detailů a iterace. Kvalitní AI generovaný obraz nevznikne náhodně, ale jeho tvorba vyžaduje znalost toho, jak AI model „myslí“, jak reaguje na různé instrukce a jaké faktory mohou ovlivnit konečný výstup.

Eldagsen není náhodný uživatel AI – je to umělec, který ví, jak má dobrá fotografie vypadat. Jeho cit pro světlo, kompozici a atmosféru mu umožnil využít AI jako kreativní nástroj, nejen jako automatický generátor náhodných děl. To je zásadní rozdíl mezi AI generovaným uměním a pouhou náhodnou produkcí obrázků.

Kvalitní obraz generovaný AI vyžaduje po prvním výsledku další práci. To může zahrnovat výběr nejlepší generace, obsáhlé úpravy promptů nebo dokonce kombinaci různých výstupů. Eldagsen pravděpodobně nevybral první výsledek, který mu AI vygenerovala, ale systematicky pracoval na tom, aby obraz odpovídal jeho uměleckému záměru.

Každý může zkusit AI, ale ne každý s její pomocí vytvoří umění. Stejně jako fotoaparát z nikoho automaticky neudělá fotografa, ani AI z něj neudělá umělce. Kvalitní výstup stále vyžaduje kreativní myšlení, zkušenost a estetický cit. Zkrátka skutečně silné a umělecky hodnotné fotografie za pomocí AI nevytvoří každý, proto také vypadá většina z nich řadově. Ale působí tak toto dílo, dokázal by ho vytvořit každý?

Ano, AI usnadňuje tvorbu, ale vytvořit něco, co skutečně rezonuje a má uměleckou hodnotu, vyžaduje mnohem více, než jen napsání strohého promptu. Ve výsledku je AI pouhým nástrojem – a právě člověk rozhoduje o tom, zda jej využije k tvorbě umění nebo jen dalšího generického obsahu.

Filozof Sean Dorrance Kelly, profesor působící na harvardské univerzitě tvrdí, že AI nemůže být umělcem, protože jí chybí kreativita, intence a emocionální prožitek. AI pouze analyzuje data a generuje obrazy podle vzorů, zatímco lidský umělec tvoří na základě vlastních zkušeností.[18]

Neměli bychom však vnímat AI právě jako kreativní nástroj – podobně jako fotoaparát nebo štětec? AI sice sama „netvoří“, ale rozšiřuje lidské možnosti. 

Nerodí se právě nová forma tvorby ve formě kombinace lidské vize a strojového generování, kterou budeme nazývat promptografie?[19]

Stále chybí jasné kritérium, podle kterého by bylo možné určit, zda a která AI generovaná díla lze považovat za umění. Přirozeně by se nabízelo vycházet z filozofických teorií, v širší veřejnosti však přetrvává značná skepse, a to i navzdory tomu, že současné přístupy nemají problém zařadit AI tvorbu do umělecké sféry. Klíčovým problémem je především právě otázka autorství – pokud obraz vytvoří AI, kdo je tedy jeho autorem?

Umění promptování: Když kreativita spočívá ve slovech

Představa, že práce s AI spočívá pouze v zadání několika slov a pasivním přijetí výsledku, neodpovídá realitě. AI nemusí být autonomním tvůrcem, ale spíše nástrojem, který vyžaduje promyšlenou manipulaci. Skutečná tvorba s využitím AI zahrnuje formulaci přesných požadavků, iteraci výsledků a jejich následné úpravy, což vyžaduje nejen technické znalosti, ale i schopnost analytického a kreativního myšlení. Jak jsem již uvedl výše: „Stejně jako fotoaparát z nikoho automaticky neudělá fotografa, ani AI z něj neudělá umělce.“

Nepochopení této skutečnosti často vede k označení AI za nepřesný a generický nástroj. Ve skutečnosti však práce s AI, stejně jako jakýkoli jiný kreativní proces, vyžaduje hlubší porozumění jejím principům a hodiny času. Bez těchto znalostí budou výstupy skutečně působit druhově a neinvenčně. Efektivní využití AI proto předpokládá znalost jejího modelu, způsobu fungování a schopnost přesně formulovat požadavky. Prompty nejsou náhodnými frázemi – jejich kvalita přímo ovlivňuje výsledný výstup. Kreativita při práci s AI spočívá v tom, jak je požadavek formulován, jaké kombinace slov a konceptů jsou použity a jakým způsobem jsou strukturovány.[20] Již dnes se ukazuje, že schopnost vytvářet precizní a komplexní prompty je odbornou dovedností, která je stále častěji žádaná na trhu práce a kterou zaměstnavatelé vyhledávají u svých uchazečů.[21]  

Evropská unie se v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1689 ze dne 13. června 2024, které stanoví harmonizovaná pravidla pro umělou inteligenci (Akt o umělé inteligenci), snaží vytvořit regulační rámec pro využívání AI, avšak otázka autorského práva zůstává nadále otevřená.[22] Dosud neexistuje jednoznačná definice tvůrčího procesu – zahrnuje editaci výstupu? Postupnou iteraci a výběr nejlepší varianty? Nebo už samotnou formulaci precizního promptu?

Klíčovým problémem je zde otázka opakovatelnosti a jedinečnosti promptu. Pokud tvůrce vytvoří mimořádně sofistikovaný prompt o délce desítek či stovek stran zahrnující složité pokyny, kontextové informace a detaily, je otázkou, zda by jiný uživatel mohl takový prompt nezávisle replikovat. Pravděpodobně nikoliv.

Pokud autor stráví desítky hodin zdokonalováním a testováním složitého promptu, jehož výstupy pak někdo jiný jednoduše převezme a využije, dochází zde k obdobné situaci jako v případech neoprávněného užití chráněného softwarového řešení. Bez ochrany promptu se riskuje demotivace tvůrců, protože jejich práce může být bez nároku na odměnu zneužita třetími stranami.

V neposlední řadě je nutné zvážit možnost individualizace promptů. Každý složitější prompt v sobě nese prvky autorovy originality – jeho jazykový styl, způsob strukturování informací a specifické detaily zadání. Z tohoto hlediska nelze prompty vnímat jako pouhé technické vstupy, nýbrž jako výraz tvůrčí činnosti, která odpovídá znakům autorského díla podle tradiční právní doktríny.

Nejasná právní úprava těchto aspektů může vést k roztříštěné soudní praxi a prohlubování právní nejistoty, čímž se komplikuje efektivní ochrana autorských práv v kontextu AI generovaného obsahu.

Ve světle těchto argumentů je zřejmé, že autorské právo se bude muset přizpůsobit nové realitě, v níž je tvorba s AI dovedností, nikoliv pouhým pasivním úkonem. Budoucnost kreativity již nebude definována pouze tím, co bylo vytvořeno, ale také tím, jak to bylo vytvořeno – a právní úprava by se této změně měla přizpůsobit.

Vítězná esej 25. ročníku Essay Competition pořádané ve spolupráci ELSA ČR a A&O Shearman.

Seznam použitých zdrojů 

Monografie: 

1. HUTSON, James. LIVELY, Jason. ROBERTSON, Bryan. COTRONEO, Peter. LANG, Martin. Painting by Numbers: A Brief History of Art and Technology. Springer, 2023, 575 s.
2. HEMMER, Markus. Artificial Intelligence as a Creative Scientist. Routledge: 2024, s. 211-212. 

 Komentáře: 

1. CHALOUPKOVÁ, Helena. In HOLÝ, Petr. Komentář k Autorskému zákonu. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, 464 s. 

 Právní předpisy a související dokumenty: 

1. Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

 Rozhodnutí soudů:

1. Rozsudek Soudního dvora EU, Rozsudek ze dne 1.12.2011, Eva-Maria Painer v. Standard VerlagsGmbH, C-145/10.
2. Rozsudek Soudního dvora EU, Rozsudek ze dne 29.7.2019, Funke Medien NRW GmbH v. Bundesrepublik Deutschland, C-469/17.
3. Rozhodnutí pekingského internetového soudu ze dne 27.11.2023, sp. zn. Jing 0491 Min Chu No. 11279.
4. Rozsudek Městského soud v Praze ze dne 11.10.2023, č. j. 10 C 13/2023.

 Internetové zdroje: 

1. GROSS, Eduard. The art of AI: Perspectives on Artificial Intelligence in Photography. Bulletin of the Transilvania University of Braşov, 2024, s. 65–70. Dostupné online na: https://webbut.unitbv.ro/index.php/Series_VII/article/view/7924/5945 
2. GJORGJIESKI, Vladimir. Art Redefined: AI’s Influence on Traditional Artistic Expression. International Journal of Art and Desing, 2024 49–60. Dostupné online na: https://ijad.ibupress.com/uploads/2024/07/ibu_journal_ijad-5.pdf
3. YANG, Ling. ZHANG, Zhilong. SONG, Yang. HONG, Shenda. XU, Runsheng. ZHAO, Yue, ZHANG, WENTAO. CUI, Bin., YANG, Ming-Hsuan. Diffusion models: A comprehensive survey of methods and applications. 2024, s. 32. Dostupné online na: https://arxiv.org/pdf/2209.00796
4. HOSENSEIDLOVÁ, Petra. Fotograf zvítězil v prestižní soutěži se snímkem, který vytvořila umělá inteligence. Ze dne 18.4.2023. Dostupné online na: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/fotograf-zvitezil-v-prestizni-soutezi-se-snimkem-ktery-vytvorila-umela-inteligence-7455
5. LEWIS, Isobel. Photographer refuses award at top photography prize after revealing winning image was made by AI. Ze dne 19.4.2023. Dostupné online na: https://www.independent.co.uk/arts-entertainment/art/news/boris-eldagsen-photography-ai-winner-b2322519.html
6. KELLY, Sean. A philosopher argues that an AI can’t be an artist. MIT Technology Review. Ze dne 21.2.2019. Dostupné online na: https://www.technologyreview.com/2019/02/21/239489/a-philosopher-argues-that-an-ai-can-never-be-an-artist/
7. BAINBRIDGE, Simon. Photography or ‘promptography’: a year on from the Sony Awards AI furore, what is the nuanced view? Ze dne 3.5.2024. Dostupné online na: https://www.theartnewspaper.com/2024/05/03/photography-or-promptography-a-year-on-from-the-sony-awards-ai-furore-what-is-the-nuanced-view
8. Revize rámcových vzdělávacích programů. Důležité dovednosti budoucnosti: Připravte se na svět s umělou inteligencí. Ze dne 14.3.2024. Dostupné online na: https://digitalizace.rvp.cz/sov/clanky/dulezite-dovednosti-budoucnosti-pripravte-se-na-svet-s-umelou-inteligenci 
9. GUADAMUZ, Andreas. The EU’s Artificial Intelligence Act and copyright.The Journal of World Intellectual Property, 2024. Dostupné online na: https://doi.org/10.1111/jwip.12330