V praxi někdy nastává problém v tom, že do dohody uzavřené v rámci soudního řízení nelze promítnout vše, na čem se rodiče fakticky shodli. V těchto případech může být řešením uzavření mimosoudní dohody rodičů, kde rodiče upraví veškeré záležitosti, které považují za důležité.
Důvody k uzavření soudem schválené dohody rodičů
Pro následující text je vhodné připomenout, kdy dochází ke schválení dohody rodičů soudem.
Nejčastěji se tak děje v souvislosti s rozvodem manželství rodičů, kdy soudní rozhodnutí o péči o dítě je podmínkou rozvodu. Soud může rozhodnout buď tak, že schválí dohodu rodičů, nebo sám rozhodne o uspořádání poměrů dítěte.
Poněkud jiná je situace u nesezdaných párů. Tito se mohou rozejít a otázku péče o dítě nemusí řešit soudní cestou. Nesezdaní rodiče se mohou obrátit na soud v případě, že spolu nežijí a nedošlo mezi nimi k dohodě ohledně úpravy péče o dítě (viz. § 908 o.z.). I v případě těchto rodičů soud buď v rámci řízení schválí jejich dohodu, nebo rozhodnutím upraví poměry dítěte.
Je nutno upozornit na skutečnost, že formálně vzato by se nesezdaní rodiče neměli obracet na soud s návrhem na schválení jejich dohody, neboť pro takovýto návrh chybí zákonná opora. Zákon doslova stanoví „nedohodnou-li se o úpravě péče“. Pokud tedy nesezdaný pár má zájem o to, aby jejich dohoda byla schválena soudem, měl by správně podat návrh na úpravu poměrů jen jeden z rodičů a teprve následně by rodiče uzavřeli dohodu v rámci soudního řízení.
Obsah dohody rodičů schválené soudem
Vždy je nutno rozhodovat o podobě péče o nezletilé dítě – tedy zda bude svěřeno do péče jednoho z rodičů, do střídavé péče, nebo do společné péče.
Pokud je rozhodnuto o společné péči, dohoda schválená soudem další záležitosti dítěte neupravuje, a to dle mého názoru ani výši výživného (pro podrobnější výklad odkazuji na svůj dřívější článek Společná péče o nezletilé dítě).
V případě výlučné péče jednoho z rodičů nebo střídavé péče musí být obsahem dohody i výše výživného. Při výlučné péči jednoho z rodičů se stanovuje výživné druhému rodiči, při střídavé péči se stanovuje výživné oběma rodičům s tím, že si ho hradí vzájemně. Je obtížné zahrnout do dohody schválené soudem podrobnější ujednání rodičů o výživném – v dohodě je obsažena obvykle pouze výše výživného, doba jeho hrazení a platební místo (obvykle k rukám pečujícího rodiče). Pokud rodiče stanoví výši výživného s ohledem na jiná ujednání mezi nimi, tato se již do dohody schválené soudem nepromítnou.
Při výlučné nebo střídavé péči se mohou dále rodiče dohodnout i na úpravě styku dítěte s jedním nebo oběma rodiči, a to jak běžného, tak i styku v době prázdnin, svátků apod. Tato ujednání však musí být dostatečně konkrétní a určitá. V tomto se praxe jednotlivých soudců poněkud liší, neboť každý vyžaduje jinou míru určitosti. Dohody, které může jeden soudce akceptovat, tak jiný soudce může odmítnout schválit.
Dohoda schválená soudem tedy zahrnuje pouze výše uvedené oblasti, a to ještě nikoli ve všech aspektech. Následně tak chybí dohoda rodičů o mnoha záležitostech spojených s dítětem, což může být potenciálním zdrojem v lepším případě pouhých nedorozumění, v horším případě pak neshod a sporů.
Nespornou výhodou dohody schválené soudem je její vykonatelnost – tedy možnost se domáhat výkonu rozhodnutí soudní cestou nebo cestou exekuce. Toto hraje roli zejména v otázce výživného. Pokud totiž povinný rodič nehradí výživné dobrovolně, je vymáhání výživného stanoveného dohodou schválenou soudem (tedy soudním rozhodnutím) výrazně jednodušší.
Potenciální výhodou je obtížnost změny dohody schválené soudem. V případě, že by jeden z rodičů chtěl dohodu později změnit, musí tvrdit a prokazovat změnu poměrů, nelze tedy jen změnit názor.
Obtížnost při změně dohody schválené soudem však může představovat i nevýhodu. V praxi se často setkávám i s případy, kdy rodiče uzavřeli dohodu a později se dohodli na její změně. Stojí pak před otázkou, zda si musí tuto změnu opět nechat schválit soudem. Formálně vzato by měli, neboť dohodu schválenou soudem nelze změnit mimosoudní cestou. Nicméně riziko nedodržení formy by představovalo pouze problém v případě pozdější neshody rodičů. Pokud k ní nedojde, stát nemá důvod autoritativně zasahovat do fungující úpravy poměrů dítěte a dohody jejích rodičů pouze proto, že se rodiče nedrželi formálně sjednané dohody.
Uzavření mimosoudní dohody
Ve kterých případech je na místě uzavírat mimosoudní dohodu? V zásadě je možno ji uzavírat jak souběžně s dohodou schválenou soudem, jako její doplnění, nebo je možno ji uzavírat samostatně, zejména v případech, kdy se nesezdaní rodiče obejdou bez rozhodnutí soudu a formálního schválení jejich dohody. Někdy je také na místě ji využít v případech, kdy soudní rozhodnutí proběhlo před nějakým časem, a teprve následná praxe odhalila neshody mezi rodiči, které si při rozchodu neuvědomili. Vhodná je rovněž v případě společné péče, kdy rodičům tato podoba péče vyhovuje, ale chtějí mít některé záležitosti mezi sebou jasně vymezené, aby předešli neshodám.
Jedná se o dohodu, která nemá předepsanou žádnou formu. Písemná dohoda má samozřejmě tu výhodu, že není problém prokázat později její obsah. Nicméně může být učiněna i ústně, potvrzena přes e-mailovou korespondenci rodičů či komunikaci v rámci jiné aplikace (Facebook, WhatsApp apod.). Vhodné (a v praxi užívané) je sdělení jejího obsahu do protokolu v rámci projednávání úpravy poměrů dítěte a uzavírání dohody u soudu.
Dohodu mohou rodiče sepsat jazykem a způsobem, který jim vyhovuje, není nutné využívat zákonné terminologie a formulace. Postačí, aby byla srozumitelná a bylo z ní patrné, na čem se rodiče shodli.
Obsah mimosoudní dohody
Největší výhodou mimosoudní dohody je skutečnost, že do ní mohou rodiče zahrnout veškeré záležitosti týkající se rodičovské odpovědnosti, nebo se může týkat jen jedné či více záležitostí. Dohoda může být podrobná, přesně řešící jednotlivé případy, nebo naopak obecnější, která spíše definuje klíčové zásady.
Považuji za užitečné zahrnout do dohody řešení otázek, která mohou předejít neshodám, jež se mezi rodiči v praxi často objevují. Záleží však vždy na konkrétních okolnostech každého případu a názoru rodičů, které aspekty považují za důležité. Témata, která uvádím níže, jsou pouze příkladem.
Vymezení podoby péče o dítě se v mimosoudní dohodě objeví v případech, kdy k soudní úpravě nedochází (tedy obvykle v případech nesezdaných párů). V případě dohody schválené soudem je toto stanoveno a vymezeno v ní. Pouze v případě rozhodnutí o společné péči může být vhodné upravit, kdy o dítě pečuje který z rodičů. To již není ujednání o podobě péče, ale faktické rozdělení času mezi rodiče, kteří jsou oběma pečujícími rodiči.
Naopak vymezení styku rodičů s dítětem může být ponecháno mimosoudní dohodě, což má výhodu operativní možnosti změn a podrobnější úpravy. Některá ujednání rodičů by soud nemusel považovat za dostatečně určitá (pro účely dohody schválené soudem), ale není problém tato kritéria zahrnout do dohody schválené soudem. Zejména se může jednat o situace, kdy styk se řídí nějakými zásadami, ale ty jsou proměnlivé. V praxi to zahrnuje například určení styku pro rodiče s velmi nepravidelným pracovním režimem (směny, služby, pobyty v zahraničí apod.), kdy je třeba jistá flexibilita.
Rodiče si mohou přesněji vymezit, co představuje překážku styku a jak dojde k náhradě styku, který se nekonal. Překážkou tak nemusí být jen nemoc, ale třeba mimoškolní aktivita dítěte, nebo specifická okolnost na straně pečujícího rodiče. Pravidla nahrazení nekonaného styku mohou zahrnovat časy, do kdy má být nahrazeno, v jakém rozsahu apod.
Specifická je i otázka, zda styk s dítětem je právem, nebo i závazkem daného rodiče. Pokud je styk vymezen jen jako právo rodiče, musí pečující rodič zajistit péči o dítě, když se styk nekoná, a to bez ohledu na to, zda mu to způsobí problémy, či nikoli. V případě, že rodič se současně zaváže ke styku s dítětem ve stanoveném termínu, může pečující rodič trvat na konání styku a v případě jeho nekonání požadovat případně i náhradu škody (např. v důsledku propadlé dovolené, nutnosti úhrady hlídání apod.).
V praxi se osvědčuje i podrobnější úprava předávání a přebírání dítěte. Doba a místo předávání sice bývá obvykle upraveno v dohodě schválené soudem, v praxi se však vyskytuje řada situací, se kterými nepočítá a které působí řadu problémů. Typickým příkladem je předávání dětí do školského zařízení jedním z rodičů a vyzvedávání druhým. Jak se předává v případě, že to není možné (např. z důvodu nemoci dítěte nebo školního volna) a který z rodičů se stará o dítě po dobu vyučování? Problematickou se může ukázat i otázka, jak rodiče přistupují k účasti třetích osob na předávání dítěte, nebo za jakých okolností může rodič požadovat změnu místa či času předání dítěte.
Velmi často je na místě přistoupit k podrobnější úpravě úhrady potřeb dítěte. Tuto úpravu považuji za klíčovou zejména v případě společné nebo střídavé péče. Je zřejmé, že by se oba rodiče měli podílet na úhradě potřeb dítěte, jenže není zřejmé, kdo, co a v jaké výši platí. Rodiče by si měli tyto otázky jednoznačně vyjasnit, jinak lze očekávat spory a neshody. Je tak vhodné se domluvit na rozdělení plateb, sjednotit se v otázce, které náklady vyžadují souhlas obou rodičů a které naopak může učinit každý z nich bez přivolení druhého. Rovněž může být užitečné se dohodnout, které věci (větší hodnoty) koupí rodiče pro dítě spolu a pořídí každý z rodičů pro pobyt dítěte u něj.
Mimosoudní dohoda ve věci úhrady potřeb dítěte může být užitečná i v případě výlučné péče jednoho z rodičů, což činí tohoto rodiče odpovědného za úhradu potřeb dítěte. Je totiž možné se shodnout na tom, že druhý rodič bude přispívat na výživném částkou nižší, než by odpovídalo principům pro určení jeho výše, ale bude se podílet na úhradě potřeb dítěte i jinou formou. Například se může zavázat podílet se na mimořádných výdajích, měsíčně dítěti spořit stanovený obnos, nebo pravidelně hradit vybraný výdaj spojený s dítětem. Nebo naopak může být výživné sjednané vyšší, než by odpovídalo zásadám, ale bude specifikována podmínka, kterou se pečující rodič zaváže dodržovat (např. hradit školné na zvolené škole, hradit výdaje spojené s vybranou mimoškolní aktivitou apod.). Tato ujednání mohou usnadnit rozhodování rodičům, kteří váhají mezi střídavou a výlučnou péčí, neboť by si rádi ponechali alespoň částečnou kontrolu nad užíváním finančních prostředků dítěte.
Rodiče mohou zahrnout do dohody i okruhy jako jsou vzdělání dítěte a jeho mimoškolní aktivity, případně i vícedenní aktivity jako jsou tábory. Pro úplnost je třeba připomenout, že tyto záležitosti spadají do rodičovské odpovědnosti obou rodičů a je třeba, aby se na nich shodli. Je proto možné si při rozchodu dohodnout zásady, které budou rodiče při výběru školy a mimoškolních aktivit dodržovat.
Významná je i otázka bydliště dítěte a rodičů, kdy tyto skutečnosti jsou mnohdy zásadní pro rozhodování o podobě péče a úpravě styku. Rozhodování o bydlišti dítěte je také součástí rodičovské odpovědnosti a ani pečující rodič ho nemůže změnit bez souhlasu druhého rodiče. Důležitá je ale i změna bydliště rodiče, který dítě nemá v péči (např. pro úpravu styku). Rodiče tak mohou dopředu vymezit, jaká změna bydliště rodiče nemá vliv na úpravu poměrů dítěte a která naopak ano, kdy a jak je možno měnit bydliště dítěte. Obvyklé je například ujednání, že se rodiče mohou bez dohody s druhým rodičem stěhovat v rámci obce či okresu, a to případně i s dítětem.
Za důležité považuji i odsouhlasit zásady komunikace a vzájemného informování o záležitostech týkajících se dítěte, a to zejména v případech, kdy je mezi rodiči napjatější vztah a nepanuje mezi nimi důvěra.
Limity rodičovské mimosoudní dohody představují v určité míře pouze právní předpisy, kdy nelze porušit kogentní ustanovení zákona, ale vždy by měly sledovat zájem dítěte. Nelze si tedy sjednávat zásady, které by byly se zájmem dítěte v rozporu.
Za důležitou zásadu mimosoudní dohody, byť tato není nikde stanovena, považuji vzájemnost. Je vhodné, aby práva a povinnosti rodičů byly v rovnováze a byla respektována zásada, že rodičovská odpovědnost přísluší oběma z nich, bez ohledu na to, kdo z nich o dítě pečuje.
Povaha a význam mimosoudní dohody
Závazky z mimosoudní dohody jsou samozřejmě oproti dohodě schválené soudem obtížněji vymahatelné. Plnění závazků tak nelze vymáhat cestou výkonu rozhodnutí či exekuce.
Přesto má však mimosoudní dohoda svůj význam. Pokud je doplňkem dohody schválené soudem, odráží přesně okolnosti a poměry, za kterých je dohoda u soudu uzavírána. Není-li dohoda jedním z rodičů dodržována, může druhý rodič navrhovat nové rozhodnutí ve věci dítěte a důvodně argumentovat změnou poměrů. Typickým příkladem je dohoda schválená soudem o nižším výživném se souběžným ujednáním v mimosoudní dohodě o přímém hrazení části potřeb dítěte – není-li tento závazek rodiče plněn, může pečující rodič důvodně požadovat zvýšení výživného. Neplnění zásad fungování střídavé péče zase může být důvodem pro návrh na svěření dítěte do péče výlučné.
Pokud je dohoda uzavírána samostatně – například u nesezdaných párů, nebo u samostatné úpravy styku, který není v dohodě schválené soudem obsažen – mohou se rodiče domáhat, aby v případě jejího porušování o dané otázce rozhodl soud v souladu s dohodou. Samozřejmě pokud mimosoudní dohoda je obecnější, je nutno podat návrh na soud, který bude obsahově odpovídat dohodě a zároveň bude dostatečně určitý. Například není-li dodržována dohoda o styku rodiče s dítětem, může rodič podat návrh na úpravu tohoto styku. Je-li dohoda zachycena i písemně, může být dle mého názoru i dostatečným podkladem pro to, aby bylo ve věci úpravy styku vydáno předběžné opatření.
Závěr
V ideálním případě jsou rodiče schopni se o záležitostech dítěte domlouvat průběžně podle nejlepšího zájmu dítěte, jeho potřeb a dalších okolností a žádnou dohodu při rozchodu uzavírat nemusí. Obvykle však při rozchodu hrají velkou roli rozdílné názory, vzájemně negativní pocity, obviňování a nedůvěra a nastavení budoucího uspořádání poměrů dítěte je tak pro rodiče velmi obtížným hledáním kompromisu. Proto může být velmi užitečné neomezovat dohodu na ostře vymezené výlučná/střídavá péče a výše výživného, ale zamyslet se nad více možnostmi úpravy. K tomu je pak dle mého názoru mimosoudní dohoda ideálním nástrojem, může nastavit pravidla pro bývalé partnery tak, aby zvládli následně fungovat jako rodiče i po obtížném rozchodu.
Diskuze k článku ()