Daň z nabytí nemovitých věcí jako součást pořizovací ceny dlouhodobého hmotného majetku

Z daňového hlediska [podle § 24 odst. 2 písm. ch) zákona o daních z příjmů] je daň z nabytí nemovitých věcí, pokud byla zaplacena a není součástí ocenění majetku, daňovým výdajem.

Z pohledu účetních předpisů (podle § 25 odst. 5 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví) je vstupní cenou – pořizovací cena, za kterou byl majetek pořízen a náklady s jeho pořízením související. Daň z nabytí je tedy považována za součást ocenění nabyté nemovitosti a do nákladů se uplatní postupně formou daňových odpisů.

Jednání Koordinačního výboru Komory daňových poradců ČR z konce loňského roku si kladlo za cíl zjistit a upřesnit, zda daň z nabytí představuje jednorázový výdaj na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů (daňový výdaj) v okamžiku zaplacení, nebo zda se stává součástí vstupní ceny nabývané nemovité věci.

Ze závěrů jednání výboru vyplynulo, že v případě vzniku daňové povinnosti z titulu úplatného nabytí vlastnického práva k nemovité věci je nesporné, že náklad na daň z nabytí nemovitých věcí má příčinnou souvislost s pořízením dlouhodobého hmotného majetku a do doby stanovené v § 7 odst. 11 vyhlášky č. 500/2002 Sb. je součástí jeho ocenění pořizovací cenou podle § 25 odst. 1 písm. a) zákona o účetnictví.

Pro úplnost závěrem doplňujeme, že daňové přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí je poplatník povinen podat nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci:

• v němž byl v katastru nemovitostí proveden vklad vlastnického práva k nemovité věci nebo práva stavby nebo správy svěřenského fondu;
• v němž došlo k nabytí vlastnického práva k nemovité věci, která není evidována v katastru nemovitostí; nebo
• v němž byly splněny podmínky pro nabytí vlastnického práva k nemovité věci vydražené v dražbě.

Zdroj: bnt journal