Plakáty opozičních poslanců v parlamentech členských zemí jako projev svobody slova – co na to štrasburský tribunál?

Lehké zklamání hlavně v přítomné veřejnosti, která opojena důstojností soudního procesu před nadnárodním soudem, byla donucena opustit rozkoukaný seriál bez rozuzlení. Následující slova proto budou mít nádech novinářské reportáže z místa činu okořeněné spekulací, jak to asi dopadne.

Oba případy se týkají stížnosti několika poslanců dvou opozičních stran maďarského parlamentu proti tomu, že jim byla uložena pokuta za vystavení plakátů, pokřikování a využití megafonu jako protestu proti jednání vládní většiny o dvou legislativních návrzích v parlamentu.

Žalobci v prvním případě, Gergely Karácsony, Péter Szilágyi, Dávid Dorosz a Rebeka Katalin Szabó, jsou členy opoziční strany Párbeszéd Magyarországért. Žalobci v druhém případě, Bernadett Szel, Ágnes Osztolykán a Szilvia Lengyel, jsou členy opoziční strany LMP. Během zasedání parlamentu v dubnu 2013 dva z žalobců v prvním případě představili transparent se slovy “Fidesz [vládnoucí strana] kradeš, lžeš a podvádíš.“ Během závěrečného hlasování o zákonu, kterým se měnily některé zákony o kouření, dva ze stěžovatelů ukázali transparent oznamující „Tady pracuje národní tabáková mafie.” Žalobci v druhém případě protestovali proti kontroverznímu legislativnímu návrhu o převodu zemědělské půdy a při závěrečném hlasování o návrhu zákona v červnu 2013, umístili malé kolečko naplněné zeminou na stůl před premiéra se zobrazením banneru s heslem obsahující kritiku návrhu zákona. Jeden ze stěžovatelů pak posílil svůj nesouhlas megafonem, snad aby jej premiér nepřeslechl.

Protestující dostali pokutu v rozmezí mezi 170 EUR a 600 EUR. Pokuty byly navržené předsedou parlamentu a přijaté na plenárním zasedání bez rozpravy. Disciplinární výbor maďarského parlamentu považoval jejich jednání za vážný útok na parlamentní proces, a proto jim udělil pokuty v řádech stovek eur.

Poslanci opoziční strany jako jeden z dalších prostředků politického boje, využili právní prostředky ochrany jejich práv na svobodu slova a na právní ochranu v řízení před štrasburským tribunálem. Obě stížnosti byly projednány samostatnými senáty a oba senáty došly k jednoznačnému závěru o porušení čl. 10 ve spojení s čl. 13 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Ve svých senátních rozhodnutích dospěl Evropský soud pro lidská práva jednomyslně k závěru, že došlo k porušení článku 10 Úmluvy a konstatoval, že zásah do svobody projevu žadatelů nebyl “nezbytný v demokratické společnosti”. Zejména sankce byly stěžovatelům uloženy bez závažných důvodů, bez předchozího upozornění a bez rozpravy, ve které by měli stěžovatelé právo osvětlit své jednání a event. se pokutám i bránit.

Dne 16. února 2015 byla věc postoupena velkému senátu na žádost maďarské vlády. Vládě České republiky a vládě Spojeného království bylo povoleno vedlejší účastenství v podobě písemného vyjádření k řízení (článek 36 odst. 2 Úmluvy).

Nejdříve začnu jazykovými podmínkami. Stěžovatelé byli vybaveni mladým advokátem se dvěma asistenty hovořícím plynně anglicky se schopností reagovat na otázky soudců. Vláda Maďarska byla vybavena ministrem s dokonalou znalostí maďarštiny a s pěti poradci. Pro arménské a srbské studenty ve veřejnosti se text na jejich žádost a jejich náklady překládal do jejich rodných jazyků. Dobrá zpráva je, že se sluchátky, ze kterých se na vás sypou jazyky světa, se dá celkem rychle spřátelit a najít jazyk sobě ladný.

Další zjištění z místa činu - vše je připraveno dopředu. Písemné texty předem připravené a čtené u soudu, mají překladatelé k ruce předem. Zlehčuje to práci všem. Rozdíl v překladu je patrný při improvizaci a věcné argumentaci účastníků v reakcích na dotazy soudců. Argumenty na obou stranách jsou silné. Svoboda slova, omezení politické plurality v Maďarsku od posledních voleb, zprávy nevládních organizací o potlačování opozice v Maďarsku (trochu začínám mít pocit, že o stavu společnosti vypovídají snad už jen tzv. NGO´s, kterými se zaštiťují všichni humanrightisti, a kdo jde proti NGO, jde proti nám) versus pravidla legislativní procesu, veřejný zájem na fungování státních institucí, práva demokraticky zvolené většiny a respekt k menšině, forma politické diskuse.

Osobně mě zajímá především stanovisko České republiky, které nám - veřejnosti nebylo v řízení čteno (předseda ESLP Spielmann mi nepřišel úplně naladěn). A pak mě zajímá, jak to nakonec dopadne, když poslední dny na CNN a RAI 1 sleduji řvoucí poslance s nápisy „NO“ a „OXI“ v parlamentech Francie, Itálie a dokonce i v Evropském parlamentu.

Kdo nakonec dostane ono „OXI“? Tsipras nebo Maďarsko?

Tipuji, že Maďarsko. Svoboda slova je základ demokracie a Evropa formu jejích projevů neomezí. A na důkaz toho, že vše co jsem napsala je pravda, předkládám webkamerový záznam na této adrese.