Kdy je možné sáhnout po jinak urážlivých označeních? 

Případ Mortensen v. Dánsko (č. 16756/24) se týká občana Dánského království (dále jako „stěžovatel“), který zveřejnil příspěvek do veřejného vlákna na sociální síti Twitter v znění: „Abych to pochopil správně… (osoba) R.P. může být nacistou, pálit Korány a říkat hrozné věci o lidech jen na základě jejich etnického původu, ale (jiný konkrétní člověk) je zatčen za to, že nazval policistu idiotem?“

R.P., na jehož adresu se stěžovatel vyjádřil, je zakladatelem politické strany Stram Kurs. Do pozornosti veřejnosti se dostal mj. prostřednictvím protiislámských protestů a účasti na manifestacích, během nichž docházelo také k pálení koránu. V roce 2019 byl odsouzen za pomluvu předsedkyně politické strany během televizní debaty, když ji nazval „nacistickým prasetem“. Ta byla rovněž odsouzena za použití slov „zjevný nacista“ ve vztahu k R.P. V letech 2019 a 2021 byl R.P. odsouzen za rasistický projev.

Okresní soud stěžovatele odsoudil za trestní čin pomluvy, s odůvodněním, že použití termínu „nacista“ bylo neopodstatněné. Udělil mu pokutu přeměnitelnou na 10denní trest odnětí svobody v celkové výši přibližně 1 350 €, nařídil smazání příspěvku a R.P. přiznal nemajetkovou újmu ve výši přibližně 6 000 €.

Stěžovatel se odvolal s tvrzením, že jeho výrok byl postaven na dostatečném faktickém podkladu, jelikož z vyjádření R.P. plyne, že sdílí názory totožné či podobné těm, o které se opírají příznivci nacismu. Vrchní soud rozsudek potvrdil, avšak snížil částku odškodnění na cca 4 000 €. Shledal, že kombinace informací o činech a názorech R.P. nepředstavují dostatečný faktický základ pro tvrzení, kterým byl R.P. označen za nacistu. Příspěvek stěžovatele se objevil pod jiným příspěvkem, který informoval o zatčení osoby za to, že nazvala příslušníka policie idiotem, přičemž označení R.P. za nacistu v tomto kontextu nenaplnilo potřebný společenský zájem. Dovolací komise posléze nevyhověla žádosti stěžovatele o dovolání k nejvyššímu soudu.

Stěžovatel v řízení před ESLP tvrdil, že rozhodnutí vrchního soudu porušilo jeho právo na svobodu projevu podle článku 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Svůj výrok označil za hodnotový soud s dostatečným faktickým základem. Příspěvek byl reakcí na zatčení osoby, která se dopustila urážky vůči policejnímu příslušníkovi, kdy měl stěžovatel za to, že se policie nedostatečně zabývala nenávistnými a útočnými výroky R.P. vůči etnickým menšinám a muslimům, což jistě k veřejné debatě přispělo. Připomněl, že R.P. také používal termín „nacista“ vůči ostatním osobám, čímž došlo k vyprázdnění pojmu.

Podle ESLP pouhé použití pojmu „nacista“ nemůže být automaticky důvodem pro odsouzení za pomluvu. I obecně urážlivé termíny jako „idiot“ a „fašista“ mohou v jistých kontextech představovat přijatelnou kritiku. ESLP má za to, že vnitrostátní soudy mají nejlepší předpoklady ke kontextuálnímu posouzení, zda se daný hodnotový soud opírá o dostatečný faktický základ.

ESLP nepovažoval za věrohodný závěr nejvyššího soudu, že příspěvek nepřispěl k diskuzi o tématu veřejného zájmu. Sporný příspěvek se týkal správy spravedlnosti v Dánsku a omezení svobody projevu, nebo konkrétněji implicitní nespravedlnosti, že jedna osoba byla zatčena za urážku policisty tím, že ho nazvala idiotem, zatímco úřady podle názoru stěžovatele tolerovaly příspěvky R.P. Vzhledem k tomu, že R.P. byl známý tím, že se pohyboval na hranici svobody projevu, nelze považovat tuto stěžovatelovu zmínku o jeho jednání za irelevantní. Vrchní soud se dle ESLP nedostatečně zabýval kritériem známosti dotčené osoby a jejího předchozího jednání – urážení stejnými prostředky. Nadto se vrchní soud nezabýval ani dopady zveřejnění příspěvku.

ESLP shledal výši kumulativní sankce (pokuta ve spojení s povinností nahradit nemajetkovou újmu) za nepřiměřeně vysokou. S ohledem na výše uvedené okolnosti uzavřel, že vnitrostátní soudy neprovedly řádné vyvažování mezi právem žadatele na svobodu projevu a právem R.P. na respektování jeho soukromého života v souladu s kritérii stanovenými v judikatuře ESLP a že dotčený zásah nebyl v demokratické společnosti nutný. Z toho vyplývá, že došlo k porušení článku 10 Úmluvy.