Evropský parlament, milovaný a nenáviděný

Doktorka Roithová má bohatou politickou zkušenost jak na vnitrostátní úrovni, tak na té mezinárodní – evropské, a proto jsme se rozhodli, že pro objasnění funkce a funkčnosti Evropského parlamentu jako orgánu nejbližšího všem občanům EU by se našel jen těžko člověk povolanější.

Předtím, než se rozhodla kandidovat na nejvyšší hlavu státu a než držela po celých 10 let velmi úspěšný mandát v Evropském parlamentu, si paní Roithová zkusila mnohé jiné. Ve vládě Josefa Tošovského zastávala funkci ministryně zdravotnictví, byla po 6 let členkou horní komory parlamentu, vedla nemocnici Královské Vinohrady a působila jako místopředsedkyně KDU-ČSL. Tohle všechno vedlo k bohatým politickým zkušenostem, které paní Roithová má, a také k tomu, že byla pozvána na jednu z našich akademických akcí.

Evropský parlament milovaný

První a velmi podstatná věc, od které se Zuzana Roithová ve své přednášce odrazila, byla, že je pyšná a spokojená s tím, jak Evropský parlament funguje, vyjádřila se k tomu, že jeho akceschopnost a funkčnost je na mnohem vyšší úrovni, než tomu bývá u parlamentů národních, zejména u toho našeho. Důvodem prý je například mnohem lepší jednací řád, který nedovoluje brzdění návrhů dlouhými rozpravami a podobně. Tak tomu zejména v poslední době bývá zvykem u nás, kde se obstrukcemi maří legitimní snaha zákonodárné většiny k prosazování zákonů.

Změny po Lisabonu

Celá přednáška byla konstruovaná podle Lisabonské smlouvy a všech jejích částí, které jakýmkoli způsobem posílily Evropský parlament na úkor Rady či Komise, a tyto jednotlivé body přednášky prokládala paní doktorka svými vlastními zkušenostmi tím, jak vše funguje v praxi.

Bylo řečeno, že stálé zvyšování funkcí Evropského parlamentu je snadno odůvodnitelné, protože se jedná o jediný orgán volený přímo občany Evropské Unie. Parlament byl posílen tím, že získal větší páky proti Radě, kdy začaly být jeho návrhy na zrušení navržené směrnice či nařízení závazné, Lisabon také zavedl nutnost jednotného hlasování Rady, což také ztěžuje její postavení v legislativním procesu na úrovni Evropy. Ve smyslu těchto změn je potřeba říct, že Evropský parlament by neměl mít zákonodárnou moc nijak výraznou a neměl by být oprávněn k tomu, aby vytvářel své vlastní legislativní akty. Proč? Protože i podle doktorky Roithové je nežádoucí fakt v tom, že se EP skládá z 8 frakcí a velkého počtu poslanců (751), což je důvod k tomu, proč by jeho čistá a nikým nenarušovaná zákonodárná iniciativa vedla k velmi těžkému a složitému procesu přijímání závazných aktů EU.

Kromě těchto změn v legislativních záležitostech se EP díky Lisabonu zase o fous více přiblížil fungování parlamentu národního. Má nově možnost schvalovat předsedu Komise a může tomuto orgánu vyslovit nedůvěru či může její členy interpelovat. Dále se také závazně vyjadřuje ke státům, které chtějí nově přistoupit do EU. Další věc, která je od předchozího fungování výrazně odlišná, je první pojistka, která má chránit tzv. princip subsidiarity na úrovni Evropy. Obecně platí, že legislativní změny, kterých jsou členské státy schopné docílit samy, tedy bez pomoci EU, by měly zůstat právě v rukou národních zákonodárců a Evropa by do nich neměla mluvit. Právě proto Lisabon zavedl tzv. žlutou a oranžovou kartu jako obranu národních parlamentů vůči přílišné expanzi Evropské unie do národních záležitostí.

Evropský parlament nenáviděný

Samozřejmě každá mince má rub a líc a i práce v takové megapolitické instituci, jakou je EP obnáší stinné stránky. Kromě náročného přesvědčování ostatních proudů o své pravdě, které měla doktorka Roithová prý zjednodušené například tím, že patřila do největší frakce v EP, tedy do lidovců, se i europoslanec potká s věcmi, se kterými zarytě nesouhlasí. Zuzana Roithová neopominula zmínit kauzu ACTA jako jednu z nejkontroverznějších záležitosti, kterou v EP zažila. Tehdy se tato smlouva o ochraně duševního vlastnictví probírala na půdě amerického kongresu a poslancům z EU nebylo vůbec umožněno, aby nahlédli do jejích spisů, i přesto že se po nich chtělo, aby jimi byla podepsána. Doopravdy zvláštní přístup, zdá se. Mluvila také o tom, že rozpravy o jednotlivých směrnicích jsou vždy natáčeny a každý si je může dokonce z pohodlí domova pustit, takže je nutno se pořád hlídat, a o mnohém dalším.

Tohle všechno vedlo doktorku Roithovou k tomu, že je ráda z Evropské politiky po 10 letech pryč. I když to je prý zkušenost velká a práce jistě záslužná, byla to doba tak akorát dlouhá a nejspíš každý se dostane do momentu, kdy se chce z vlivu těchto věcí dostat přeci jen trochu pryč.