Digitální daň - kdy ji lze očekávat a jak bude vypadat její správa

V lednu 2020 prošel prvním čtením v Poslanecké sněmovně vládní návrh zákona o dani z digitálních služeb. S ohledem na nouzový stav v současné době vyhlášený v ČR lze jen obtížně odhadovat, kdy bude schválen. Vzhledem k očekávaným výpadkům státního rozpočtu lze předpokládat snahu novou daň zavést co nejdříve.

Vládní návrh počítá s nabytím účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení zákona, což je poměrně šibeniční termín jak pro dotčené daňové subjekty, tak pro správce daně. Touto úvahou jsou vedeny některé pozměňovací návrhy poslanců, kteří navrhují, aby byla účinnost stanovena konkrétním datem (1. 1. 2021, 1. 7. 2021 nebo 1. 1. 2022). Posunutí účinnosti zákona by mohlo být problematické. Podle návrhu zákona totiž bude posledním zdaňovacím obdobím daně z digitálních služeb zdaňovací období roku 2024. V krajním případě bychom tak zavedli novou daň jen na dva roky.

Plátci daně z digitálních služeb budou jen velké nadnárodní internetové společnosti s ročním globálním obratem přesahujícím 750 milionů eur a s ročními tržbami na území ČR za uskutečněné zdanitelné služby vyššími než 100 milionů korun. Některé z těchto společností nemají v ČR ani stálou provozovnu ve smyslu zákona o daních z příjmů, není proto divu, že správcem daně z digitálních služeb bude Specializovaný finanční úřad.

Pro plátce daně, kteří nemají sídlo na území členského státu Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru, bude zavedena povinnost zvolit si zmocněnce pro doručování, který zde má sídlo nebo místo pobytu. Pokud tak plátce daně neučiní, uloží Specializovaný finanční úřad případné písemnosti u sebe, a to s účinky doručení dnem jejich vydání.

Pokud je sídlo plátce daně známé, pokusí se Specializovaný finanční úřad plátce o uložení vyrozumět. Pokus o vyrozumění ale nebude mít vliv na běh příslušných lhůt, lhůty začnou běžet dnem vydání písemnosti. Plátci daně by si tedy ve svém vlastním zájmu měli zmocněnce pro doručování zvolit.

Zdaňovacím obdobím je navržen kalendářní rok, a to z toho důvodu, že realizace některých služeb může být z časového hlediska delší než kalendářní měsíc. Návrh zákona neobsahuje vlastní úpravu termínu pro podání daňového přiznání. Použije se tedy obecná úprava daňového řádu, která se aplikuje také na přiznání k dani z příjmů. Plátci daně povedou pro účely daně z digitálních služeb zvláštní evidenci v členění potřebném pro sestavení daňového přiznání. To je významná povinnost.

Plátce daně bude dále povinen platit zálohy ve výši jedné dvanáctiny předchozí daně. Pro první zálohové období se výše záloh stanoví z potenciální výše daně z digitálních služeb za poslední předcházející účetní období. Zálohy budou splatné měsíčně, do patnáctého dne následujícího po skončení měsíce, za který se záloha platí. Zálohy stanovené tímto způsobem jsou jakýmsi hybridem mezi zálohami placenými zaměstnavatelem na daň z příjmů ze závislé činnosti a zálohami na daň z příjmů pro ostatní poplatníky.

Je nepravděpodobné, že by v dalším průběhu legislativního procesu doznal návrh zákona jiných výraznějších změn týkajících se správy této daně. Předmětem zmíněných pozměňovacích návrhů je totiž kromě posunutí účinnosti zákona již jen snížení sazby daně ze 7 % na 5 % nebo na 3 %. Účelem navrhované změny je, aby výše sazby odpovídala úpravě jiných evropských zemí. První sazba byla schválena v Rakousku, druhá ve Francii. Zlepšila by se tak i vyjednávací pozice České republiky vůči USA. Spojené státy totiž s návrhem zákona zásadně nesouhlasí a hrozí České republice přijetím odvetných opatření.

zdroj: bnt journal