doc. JUDr. Petr Tégl Ph.D.

Dne 23. 10. 2018 vydal Nejvyšší soud (NS) ve věci vedené pod sp. zn. 29 Cdo 4851/2016 rozsudek, ve kterém se vyjadřuje k problematice omluvitelnosti omylu jako předpokladu relativní neplatnosti právního jednání (smlouvy). NS zde dospěl k závěru, že se smluvní strana může zásadně spolehnout na pravdivost prohlášení druhé strany ve smlouvě.[1]

Otázka právní povahy metra a jeho komponent nebyla v naší odborné literatuře doposud nikdy podrobněji řešena. Přitom jde o záležitost navýsost praktickou a též aktuální (v souvislosti s přípravou výstavby nové trasy metra). Problematické jsou zejména případy, kdy výstupy z metra ústí do jiných staveb.

Otázka právní povahy metra a jeho komponent nebyla v naší odborné literatuře doposud nikdy podrobněji řešena. Přitom jde o záležitost navýsost praktickou a též aktuální (v souvislosti s přípravou výstavby nové trasy metra). Problematické jsou zejména případy, kdy výstupy z metra ústí do jiných staveb.

Panuje shoda na tom, že rejstřík zástav – ač je registrem věcí a (zástavních) práv k nim (a tedy „seznamem“, jak tento výraz používá občanský zákoník) – nemá povahu veřejného seznamu. Tento závěr plyne nepochybně již z legislativní techniky použité v kodexu. Konkrétně jde o to, že v případech, kdy zákon spojuje určité následky se zápisem nějaké skutečnosti do veřejného seznamu či s jejím výmazem z veřejného seznamu, a hodlá tak stanovit i pro rejstřík zástav, činí tak výslovně.

Ve druhé části příspěvku se docent Petr Tégl zabývá znovuzavedením předkupního práva spoluvlastníků a také některými z jeho pohledu problematickými přechodnými ustanoveními novely občanského zákoníku.

Novela čítá 33 novelizačních bodů a 8 přechodných ustanovení, byť ne všechna přitom mají povahu přechodných ustanovení, ač jsou takto označena. Platnost zákona již nastala, účinnost je variabilní, neboť některé změny již účinnosti nabyly, některé teprve nabudou. Hlavní část novelizací nabude účinnosti k 1. lednu 2018, tedy teoreticky je možné ještě učinit některé změny.

Občanský zákoník obsahuje shodně jako dosavadní právní úprava regulaci manželského majetkového společenství, tj. společného jmění manželů. Ačkoli je zákonná reglementace na první pohled v mnoha ohledech shodná jako v občanském zákoníku z roku 1964, vzniká otázka, zda s přijetím nového kodexu není čas přehodnotit některé dosavadní závěry doktríny a judikatury.

Pokračování příspěvku JUDr. Petra Tégla, Ph.D., ve kterém se zabývá některými problematickými pasážemi občanského zákoníku v oblasti právní úpravy nemovitých věcí.

Příspěvek JUDr. Petra Tégla, Ph.D., se zabývá problematickými pasážemi občanského zákoníku, které se týkají nemovitých věcí.

Východisko úpravy veřejných seznamů má NOZ v §§ 980-986. Tato ustanovení představují určitou základní bázi, základní východiska a jsou záměrně a nutně psána jako obecná. Předpokládá se totiž, že jiné právní předpisy, zejména veřejnoprávní, na tuto obecnou bázi navážou a buď ji budou určitým způsobem modifikovat (zúží, rozšíří), nebo, což je také legitimní, ji zcela vyloučí.

Přechodná ustanovení o věcných právech jsou zásadní. Leitmotivem těchto ustanovení je snaha, aby se stavby staly součástí pozemku. Nový občanský zákoník přišel opětovně se zásadou superficies solo cedit podle § 506, tzn. všechno to, co je pevně spojeno s pozemkem, a co s ním tvoří hospodářskou jednotu, funkční celek, nemělo by být právem rozdělováno, izolováno, ale naopak chráněno a podporováno.