JUDr. Ondřej Málek Ph.D.

Balíček Side-by-Side přináší nové bezpečné přístavy pro aplikaci globální minimální daně podle Pilíře 2. Jeho cílem je snížit administrativní zátěž, zohlednit daňové pobídky a předejít kolizím mezi jednotlivými daňovými systémy. Pojďme se podívat na jeho hlavní principy a význam pro mezinárodní daňovou praxi.

Judikatura Nejvyššího správního soudu ve věci Yolt Services významně přispěla k výkladu pojmu skutečného vlastníka příjmů v oblasti mezinárodního zdanění. Pojďme rozebrat závěry soudů k odmítnutí snížené srážkové daně, otázku uplatnění look-through přístupu a důkazní břemeno plátce příjmů, a zasazuje je do kontextu související tuzemské i unijní judikatury.

Ačkoliv argumentum ad absrudum lze považovat za nástroj odstranění sémantických nejasností pojmů užitých v právních předpisech, je možné se zamyslet nad určitou jazykovou neurčitostí i v názvu argumentu samotného. Předložený příspěvek si klade v zásadě jednoduchou otázku: Co je možné považovat za onen absurdní závěr, který při užití tohoto argumentu odmítáme?

Bitva forem (battle of forms) je pojmem obvykle spojovaným s právem mezinárodního obchodu, kterým teorie i praxe označují situaci, kdy každá ze stran v průběhu kontraktace odkáže na vlastní obchodní podmínky v úmyslu učinit tyto součástí smlouvy.[1]

Ve svém předchozím článku jsem se pokusil vyjádřit svůj názor k možnostem moderace výše smluvní pokuty dle § 2051 občanského zákoníku a jejímu vztahu k uznání ujednání o smluvní pokutě za neplatné pro rozpor s dobrými mravy – vyjádřil jsem tak své přesvědčení o tom, že ujednání o smluvní pokutě nelze považovat za (absolutně) neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 občanského zákoníku na základě výše této smluvní pokuty. Okrajově (i když nepřímo) jsem se ovšem dotkl i specifického okruhu případů, kdy by bylo užití § 580 na místě.

„Nový“ občanský zákoník svým § 2051[1] rozšířil možnost moderace smluvní pokuty z obchodních závazkových vztahů na všechny závazkové vztahy, tj. zejména i na spotřebitelské smlouvy.