Vojenské zpravodajství by se mělo starat o kyberobranu ČR

O novele zákona o VZ se jedná několik let, její předložení dostalo ministerstvo obrany za úkol od vlády. Proti návrhu se v minulém volebním období ve Sněmovně postavila řada kritiků. Obávali se zásahů do soukromí lidí na internetu, výhrady vznášeli také poskytovatelé internetového připojení. Hlavní diskuse se vedla zejména o svěření kybernetické obrany zpravodajcům. Obrana výtky odmítala, zákon ale v roce 2017 schválen nebyl. Ministerstvo nový návrh představilo asi před rokem, i s ním některé instituce vyjádřily nespokojenost. Rozpory se podle vládního dokumentu podařilo odstranit.

Mluvčí VZ Alžběta Riethofová dnes ČTK sdělila, že v návrhu zákona nejsou výrazné věcné změny, ale jednotlivá ustanovení byla právně upravena takovým způsobem, aby nemohla při žádném právním výkladu budit pochybnosti. “Aby nebylo možné zákon vykládat jiným způsobem, případně nějak koncepční záměr obcházet,” uvedla.

Autoři novely z ministerstva obrany se museli například vypořádat s tím, že Vojenské zpravodajství dostalo za úkol zajišťování obrany ČR, ačkoli nepatří mezi ozbrojené síly ČR. Umožňuje mu to podle nich ústavní zákon o bezpečnosti ČR, který povinnost podílet se na bezpečnosti země ukládá všem.

Vojenskému zpravodajství návrh zákona ukládá, aby vyhledávalo v kybernetickém prostoru jevy, které svědčí o kybernetickém útoku proti ČR. Spolupracovat by na tom mělo s dalšími státními orgány a institucemi. Od dalších ministerstev také může požadovat podklady. Úkolem VZ bude hrozbu vyhodnotit a rozhodnout, který ze státních orgánů by měl proti ní zasáhnout, zakročit může i samo. Zvolit může i aktivní zásah, potřebuje k tomu ale souhlas ministra obrany. Podle Riethofové z nového znění návrhu zákona jasně vyplývá, že případný aktivní zásah je krajním řešením, neboť vždy bude mít přednost předání informací jiné kompetentní instituci.

Zákon chce nově VZ umožnit do určených bodů veřejných komunikačních sítí umísťovat detekční prostředky, které by byly schopné odhalit jevy spojené s případným kyberútokem. Nesmí ale zaznamenávat samotný obsah dat, sbírat může jen informace o jejich struktuře. Nesmí tak sloužit jako nástroj zpravodajské techniky. Detekční nástroje může VZ na jedno místo nasadit maximálně na šest měsíců, ministerstvo obrany ale může tuto lhůtu prodloužit. Podle Riethofové se nebude jednat o plošný monitoring a detekční prostředky bude možné nasadit jen v rozsahu souvisejícím s detekovaným kybernetickým útokem.

Nad tím, zda získaná data nejsou zneužívána, má bdít inspektor pro kybernetickou obranu.